Rok se s rokem sešel, což znamená jediné - malý Božský měl narozeniny a k patnáctiletému "fakánkovi" je to jen krůček...
Můj nejmilovanější syn, ze všech synů, Adam první, rozený Sezima (mám ještě syna Bohumila, což je černý, obstarožní mops, kterého taktéž miluji, ale o něco méně) oslavil svůj první rok života. 8. února 2016 na mě poprvé vykoukl, jako vlk z babičky, z rozpáraného břicha. Na první dobrou se mi zdálo, že ze mně vylezl Ondra. Naštěstí tomu tak nebylo. :-)
Musím říci, že za ten strašně krátký rok mě toho náš Didi moc naučil. Jako největší pozitivum bych ráda zmínila to, že jsem trpělivější a začínám chápat nedochvilnost (ono přeci jen hezky udělané hovínko do nočníku, stojí za pozdní příchod na kávu s kamarádkou :D). Naučil mě taky radovat se z maličkostí. On totiž přátelé, jeho dolíčkový úsměv, to je největší poklad světa.
Za 365 dní jsem už docela poznala jeho povahu. Je to velmi temperamentní mladík s tuze silným smyslem pro humor (leckdy černým - doslova :D). Říkáme mu "šťastný Buddha", protože on opravdu je. Neustále se směje a dělá balící triky, který fakt žeru! :-) Na druhou stranu se snaží prosadit svůj názor za každou cenu (po kom to asi má, pravil Ondřej..), je urputný a předpovídám, že bude velmi cílevědomý. Adam je vskutku aktivní dítko. A to nepřeháním. Ve dne spí jen aby se neřeklo - bojí se totiž, že by něco zmeškal. A tak se raději vžívá do role gurmeta, protože na světě je toho tolik co k ochutnání. A pak taky musí s motorkou "prorajzovat" celých 72 m2 několikrát denně, náš byt je totiž také plný dobrodružství. Náš synek je také velký extrovert - to nevím po kom. Věřím, že jednou budeme ještě valit bulvy...
Dává mi pusinky, tulí se a říká "mami" tak sladce...To se nikdy neomrzí. No, možná v těch patnácti, až z něj bude uhrovitý jinoch s mutujícím hlasem....:-)))
Můj nejmilovanější syn, ze všech synů, Adam první, rozený Sezima (mám ještě syna Bohumila, což je černý, obstarožní mops, kterého taktéž miluji, ale o něco méně) oslavil svůj první rok života. 8. února 2016 na mě poprvé vykoukl, jako vlk z babičky, z rozpáraného břicha. Na první dobrou se mi zdálo, že ze mně vylezl Ondra. Naštěstí tomu tak nebylo. :-)
Musím říci, že za ten strašně krátký rok mě toho náš Didi moc naučil. Jako největší pozitivum bych ráda zmínila to, že jsem trpělivější a začínám chápat nedochvilnost (ono přeci jen hezky udělané hovínko do nočníku, stojí za pozdní příchod na kávu s kamarádkou :D). Naučil mě taky radovat se z maličkostí. On totiž přátelé, jeho dolíčkový úsměv, to je největší poklad světa.
Za 365 dní jsem už docela poznala jeho povahu. Je to velmi temperamentní mladík s tuze silným smyslem pro humor (leckdy černým - doslova :D). Říkáme mu "šťastný Buddha", protože on opravdu je. Neustále se směje a dělá balící triky, který fakt žeru! :-) Na druhou stranu se snaží prosadit svůj názor za každou cenu (po kom to asi má, pravil Ondřej..), je urputný a předpovídám, že bude velmi cílevědomý. Adam je vskutku aktivní dítko. A to nepřeháním. Ve dne spí jen aby se neřeklo - bojí se totiž, že by něco zmeškal. A tak se raději vžívá do role gurmeta, protože na světě je toho tolik co k ochutnání. A pak taky musí s motorkou "prorajzovat" celých 72 m2 několikrát denně, náš byt je totiž také plný dobrodružství. Náš synek je také velký extrovert - to nevím po kom. Věřím, že jednou budeme ještě valit bulvy...
Dává mi pusinky, tulí se a říká "mami" tak sladce...To se nikdy neomrzí. No, možná v těch patnácti, až z něj bude uhrovitý jinoch s mutujícím hlasem....:-)))
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.