Přeskočit na hlavní obsah

Sex. Tabu?

Říkáte si "ta se ale rozjela" nebo "styď se"? Hele já nevím jo, ale bavit se o sexu mi přijde naprosto normální, stejně jako třeba o tom, co je potřeba nakoupit. Na začátku bychom si ale měli ujasnit jednu věc. Nikdy jsem nebyla frigidní "stará panna", ale ani sexuchtivá domina. Jsem tedy něco mezi.

Určitě nepatřím mezi ty, které muž sáhne na palec u nohy a už vidí orgasmické hvězdičky :D Na druhou stranu nenosím ani pás cudnosti. Znám takové ženy, které bez sexu nemohou žít. To já bez něj žít klidně dovedu a někdy i ráda. Mám raději vzájemnou blízkost, než králičí pohyby...

Když jsem byla poprvé těhotná, sex mě vyloženě nebavil, ale jelikož jsem neměla tužbu stát se svobodnou matkou (stačilo, že jsem měla beďary) konala jsem. Jak bych tak řekla, v rámci udržení dobrých vztahů.

Po šestinedělí jsem se na Ondřeje vrhla jako krvelačná saň. Nezajímalo mě, zda chce nebo ne, prostě chtěl. Byl statečný. Mléko tryskalo a břicho se vlnilo. Postupem času se ale vše zlepšilo, mé tělo dostalo opět formu a stykové intervaly se zužovaly.

Když s námi začal spát (omylem) Adámek v posteli, vytvořil nám čáru přes rozpočet. Né, že bychom museli kopulovat jen v ložnici, ale na veřejné záchodky jsem již pohodlná a přijde mi nevhodné nechat kočár ve foyer :D Takže se dílo odehrávalo každý pátek, když hlídali naši. To bylo šílené. Přesně na minutu, jako Ulice :D

Po měsíci se Adámek ze své vůle opět odebral do své cimry a my zas řádíme :D Musím tedy podotknout, že druhé těhotenství je sexu mnohem více otevřené. Hodně více.




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...