Přeskočit na hlavní obsah

Víkend bez Didiho

Druhý dubnový víkend jsem prožila "bezdětně" (to v břiše jsem měla s sebou). Vyrazila jsem si s mamkou na čistě dámskou jízdu (chlapi, alkohol, pařby a tak :D). Byly to mé první dvě noci bez Adámka. 

Říkala jsem si, že jelikož jsem vlastně hupsla z těhotenství do těhotenství, je čas najít si nějaký ten moment jen pro sebe. Předpokládám, že od září budu zplna hrdla kojit, takže je nejvyšší čas. Moje mamka je druh ženy domácí, která moc často nikam nevyráží. A tak jsem ji mou myšlenkou vysloveně atakovala. Byla ihned pro.

Vybrala jsem místo, které bylo opravdu jako z  pohádky. Drahá mamá se celý měsíc před odjezdem domnívala, že jedeme do Luhačovic a když jsme dorazily do Průhonic byla zmatená, že jsme jely je 40 minut :D

I když celý pátek propršel, nám to nevadilo. Ubytovaly jsme se, chopily se paraplat s vyrazily směr průhonický park. Při vstupu jsme dostaly brožurku s (pro ženy) nesrozumitelnou mapou. Vybrala jsem zlatou střední cestu o délce 5,5 km (bylo z toho 7,5). Mamka, která vskutku není zvyklá chodit pěšky, si do každého mírného stoupání zapálila slimku, aby jí to šlo lépe od ruky. Poslední kilometr byl boj o život (její). Ale zvládla to krásně! Po první noci nemohla vstát z postele a hekala jak stará hekna.

Druhý den jsme se vydaly do Prahy na Náplavku na Street food festival (zde ušla dalších 7km :D). Byl to super den a utratila jsem přesně 660,- za jídlo! Slaný karamelík, hrušková marmeláda s levandulí, krevety, bramborové škubánky se špenátem, mladý kokos, makronky a tak :D Veškeré obžerství jsme zakončily večeří, která byla naprosto dokonalá!

Vždycky když jsem usínala, tak se mi stýskalo. Ovšem pak jsem si vzpomněla, že nemusím vstávat v 6h a stesk byl o něco menší :-)) Výlet to byl krásný a po kojení ho hodlám zopáknout!






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...