Přeskočit na hlavní obsah

Mateřská "dovolená"? Vtipe, vylez!

Je zajímavé, jak se člověk dokáže přizpůsobit situaci. Když je vám šestnáct, docela v klídku si zvyknete na noční život, zelenou od Božkova, hlavu v kybli a vstávání na poledne. O pár let později, když se učíte na zkoušky ve škole či maturitu, máte takový úsporný režim. Do hlavy nalejete tuny matroše a mezi biflováním, si dáváte jen dvacetiminutové šlofíky...

Pak přijde práce a opět nový rytmus. Vstáváte brzy ráno, dáte si kafe, něco do hubice, běžíte na vlak či startujete vozidlo a hurá do procesu. Domů jezdíte k večeru, skok do vany, hups na gauč, sklenka vína do hrdla, spát a ráno šupky dupky opět nanovo.

No a poté mateřská, co se nazývá dovolená. Jako je to všelicos, ale rozhodně ne dovolená. Berte to tak, že facháte 24 hodin denně, 7 dní v týdnu bez nároku na opravdovou rekreaci a slušný honorář! 

Občas vám robě pohlídá babička, či jiný dobrovolník, ale nebývá to na dobu delší než li pár hodin, až den (alespoň do určitého věku). No a do toho by bylo dobré to doma trošku pofackovat, aby choť neřekl, že žije v mrdníku. Sem tam něco uvařit, abyste nehubly až provokativně rychle (matky na mateřské mají být přece bytelné!). Taky by neškodilo přinést do rozpočtu nějakou tu "kačku" k dobru, abyste si přilepšili a čekali vás samé sociální jistoty. Po večerech být oděna do podvazků či roucha Evina a holdovat celá rozpálená manželské erotice. Asi by ani nevadilo, kdybyste krom prasátka Peppy měla ráda biatlon a sport obecně. Když by se v lednici našlo pivko, které jste jela s dítětem či vícero potomky "úplně v pohodě" nakoupit, byla byste úžasná! A ještě úsměv! Jo, ten se taky počítá! A vůbec nevadí, že vstáváte ve 4:15 a uléháte do kanafasu okolo půlnoci. Stejně se smějte. I když je to tik a nejde vám vrátit pusa zpátky :D Navíc to, že v noci třebas nonstop kojíte, si vlastně už ani nepamatujete, protože využíváte každé minuty k hlubokému spánku. Ani odkrvené ruce vám nevadí. Spíte, takže pohoda.

Mateřská je super! Je to nejlepší období mého života. Ale dovolená? To bych si dovolila nesouhlasit! Já budu mít dovolenou tehdy, až se vyvalím ve stínu modřínu na pláži, budu usrkávat drinčik, děti budou u babičky nebo opět u jiného dobrovolníka, zapnu si sluchátka s něčím jiným než je Fíha tralala a budu jen čumět!

PS: Je to nadsázka, ale vlastně ani tak moc nekecám! :D





Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...