Zápisník jedné Radky

Jsem ten typ ženy, která si dělá ráda věci po svém a hlavně, SAMA! Ovšem můj včerejší pokus o vánočku mě donutil k požití více domácího likéru, než je mým zvykem. A tak se mi motal jazyk i nohy. Od rodičů jsem si vykníkala domácí pekárnu po babičce. Je totiž skvělá na těsta. To ano, neobsluhuje li jí nějaký trotl, jako já. Bylo to asi takto: Jdu do Penny nakoupit suroviny na vánočku. Omylem  v Penny ukradnu dvě čokolády, které nebyly na vánočku. Rozumějte, nákup dávám pod kočárek, tudíž jsem tam odložila i dvě hořké čokolády v akci. Kdyby náhodou, pro strýčka příhodu. Když jsem vyndavala nákup u kasy, na čokolády jsem zapomněla a opustila prostor. Mého zločinu jsem si všimla až doma.  Vyklízím nákup a házím přísady do pekárny. Zapnu pekárnu. Bohužel ne na program "těsto", nýbrž na program "rychlé pečení". Všimnu si toho po hodině, když je z "těsta" upečená hrudka. Myju pekárnu, vyhazuji kejdu. Do pekárny házím přísady. Když zapnu pekárnu, zjist

Vánoce se blíží. To jste si jistě povšimli i bez mého upozornění. Tak co se snažím. Ale! Jedno jistě nevíte, nebo možná tušíte. A to, že já Vánoce prostě miluju! Jsem vánoční člověk. Možná jsem byla v minulém životě manželka pana Clause, nebo sobice Ruděna, nebo svatá Mária, matka Ježíška či tak něco. Kdyby Božský nehudroval, zdobila bych stromeček již v listopadu. Ovšem lamentuje, tudíž to provozuji až 23.12 večer.  Ke štědrovečerní večeři máme od všeho trochu. Nejím maso, ale vinnou klobásu a buřta na ohni jím (ovšem ne na Vánoce, to dá rozum, že). Bramborový salát je jasná věc, je to mé  nejoblíbenější jídlo ihned po čokoládě (tu mi včera zamknul Božský bůh ví kam. Prý to přeháním a mám žrát normálně). Můj taťka dělá klobásu obalenou v pistáciích, to je nejvíc nejlepší, na to se opravdu těším. No a letos poprvé s Áďou. Vím, že z toho bude mít prdlajs a nejvíc ho bude zajímat vánoční papír, ale což, já budu dojatá i tak. A jak se těšíte na Vánoce vy?

17.9.2016 byl druhý nejkrásnější den v mém životě. Ten první byl 8.2.2016 -  den, kdy se narodil můj syn Adam. Onen zářijový, leč deštivý den, byl dokonalý. Byl totiž svatební. Nechtěla jsem, aby soudruh oddávající plkal nějaké ohrané žblemci o věrném milování, které nepřeruší žádné zloby... A tak jsem se chopila brku a zapojila mozkové závity.. a psala, psala, psala... Bylo jednou jedno nádraží. Ale nebylo to obyčejné nádraží. Bylo začarované. Nežila tam baba Jaga, ani zavřené děti v chlívku.  Potkali se zde dva dobří lidé. Vy dva. Sedmnáctiletá dívka s hlavou v oblacích, která chtěla spasit svět.  O 3 roky starší kluk, kterého jakmile spatřila tak věděla, že vidí lásku, která přijde jen jednou za život.  Z ní to jako text nějakého hloupého amerického hitu, ale v tom klišé je najednou hluboká pravda. Budete se určitě smát, ale ti dva na sobě milují zdánlivé hlouposti. Radka se nikdy nepřestane smát téměř obřadnému způsobu, jakým myje Ondra nádobí, těm večerním chvilkám u tel

Tramtadadááá, mini Božskému je 10 měsíců. Možná bych měla dát to mini do uvozovek. On je totiž spíš maxi. Nechápu, jak mu může být 10 měsíců, když se před chvílí narodil. Tenkrát ze mně vylezl, teda spíš byl vyndán, malý tvoreček, který vapadal jako zmenšenina svého otce. Teď to vypadá, jako když se stal incest a měla jsem ho se svým otcem. Říká mu "klone". Bylo li by to možné, zapochybovala bych, zda jsem u početí byla a podezírala bych z onoho aktu Ondru a mého tátu. To však možné není, tudíž se stala genová hříčka. Malý maxi Božský je opravdu božský. Říká "táta, ezisi, etě, bác, cák a ham" (na to klade velký důraz). Neustále špulí hubičku a dělá tzv. "duck face" a vypadá při tom jak pan starosta (Langr?). Je velmi humorný. Zdá se, že má náturu komédie po své drahé matce, tedy mojí maličkosti. Leze jako ďábel, tudíž má stále odřená kolena. Štráduje si to okolo nábytku. Sedí jako pán. Dochází na mobilní toaletu Mcqueena. Jde mu to. Tleskám mu, což s

Přišlo mi přesně 13 dotazů na to, jak je na tom mé tělo teď, 10 měsíců po porodu. Popravdě mě moc nebaví o tom psát, je to takové povrchní téma, ale na druhou stranu co. Třeba vás naladím optimismem, že to prostě jde... Nebudu tady mlít něco o tom, že jsem tlustá , protože nejsem. Jsem docela hubená a ne, není to chvástání je to fakt a velká dřina. Nemyslete si, že to šlo samo. Tak tenhle typ fakt nejsem. Cvičím 6 dní v týdnů dynamickou a silovou jógu, 5 dní v týdnu cvičím 30minutovky na břicho a zadek, 7 dní v týdnu chodím denně 5-15 km, když se o něco ohýbám - dělám dřepy. Hlídám si jídlo. Nejím pečivo (pokud si ho občas dám, tak jen ráno). Večeřím jen zeleninu ve formě salátů, nikdy plnohodnotné jídlo jako svíčková se šesti. Jím čokoládu a to hodně, prý je to superpotravina :D Její množství je velké, konkrétnější ale nebudu :D Piju jen vodu. Žádné slazené cosi. Jím plankton pro rybičky, což je Chlorella :D Piju ječmen. Hltám Spirullinu. Zobu oříšky. Topím se v kafi (to není zdra

Inu, jali jsme se vydat na rodinný výlet. Tož nejeli jsme sami. Přibrali jsme ještě pár přátel, co stačí je mít a co uměj za to vzít. A tak jsme za to vzali, nastartovali své plechové oře a hurá směr Praha. Nutno podotknout, že tatínkové zprvu remcali. Někteří méně, jiní více a ti další byli na pěst mezi oči. Náš se řadil do kategorie "méně" a i tak bych mu dala jeden výchovný. No, nicméně cesta byla super. Adys spinkal, takže přípravu nepodcenil. Poté se v metru řádně naobědval. Polední menu skýtalo nášup v podobě dušené mrkve, brambor, cibulky a hrášku. Po výstupu z podzemní hromadné dopravy jsme se usnesli, že i rodiče by snesli oběd. Ach taková naivita. Všude plno. Šli jsme do Mekáče. Dala jsem si hranolky. A Muffin. Ten velkej čokoládovej. A perníkový latté. To velký, přeslazený. A po "obědě" směr Hamleys. Už jen Kevin a připadala jsem si jako v Améérice. Předražené hračky v regálech nekomentuji. To bych nekoupila ani náhodou. Vrcholem byl plyšový

Bez nadsázky nejkrásnější film, který jsem viděla. Plakala jsem od začátku až do konce. Nemyslete si ale, že jde o nějaký názor odborníka. Co se filmů týče, jsem taková stará panna. Já radši knížky, ale to víte.  tahle nesmí v mé knihovně chybět! Takže...milý Ježíšku.. O co jde? O děti. Respektive o malou holčička Annabell. Je jí deset. Je neskutečně krásná, milá a má dolíčky ve tvářích. Na první pohled jsem se do ní zamilovala. Anne, jak jí rodina říká, žije spolu s rodiči, sestrou Abbie a Adellyn na statku, kde mají opravdu kouzelný domov.. Všichni se mají tak moc rádi, že už to mě dojalo... Jednou v noci začne ale Annie zvracet. Lékaři se domnívají, že jde zprvu o nějakou žaludeční koliku, poté intoleranci na laktózu. Holčičce se ale neulevuje, ba naopak. Je jí zle, zvrací, nemůže jíst, má nafouklé bříško.. Sledem různých okolností a "náhod" se dostane malá Ann do rukou úžasného lékaře Nurka, který si mě získal. Nešlo o žádného seriózního konzervu, n

ALKOHOL - přátelé, to nejde moc dohromady. Jak bych tak řekla, nejsme v přízni. Jakmile pozřu více než dvě deci vína, kulantně řečeno bliju jako šakal. Jediné, co mi dělá jakž takž dobře je gin versus tonic. SLADKOSTI - musím to komentovat? Musím to vážně komentovat? Slané k životu nepotřebuji - nebo jen ojediněle. Ale takové lívance, palačinky, čokolády, Šufánci to je moje zkáza. Jednou zemřu jako stará, tlustá kobliha! POHYB - ano, ten aplikuji. Vcelku často. Běhochůze s kočárkem, jóga, mučení břišního špeku každé ráno, výpady s knedlíčkem Božským, skoky do schodů když jdu vynést koš a tak. VÁNOCE - tak ty prostě MILUJU! Chtěla bych mít celý rok advent! Pořád bych pekla cukroví, pila svařák (jen krapet, pak přece zvracím), věšela jmelí (líbala se pod ním, za ním, pod ním, na něm), koukala na pohádky, čuchala jehličí, zdobila stromek, jedla perníčky, kupovala dárky (což by vyžadovalo navýšit příjem - značně) a dostávala dárky (i bez navýšení). CESTOVÁNÍ - máme se rádi. M

Myslím si, že o matkách na mateřské kolují neblahé pomluvy. Ráda bych to vše uvedla na pravou míru. Chyba je s největší pravděpodobností v Matrixu, nebo nevím. Prázdný koš na prádlo Tak to je mýtus číslo jedna. Toto "sousloví" je prostě vyňato ze sci fi beletrie, protože v normálním životě neexistuje! Koš na prádlo není nikdy prázdný! Vím, nikdy neříkej nikdy, ale v tomto případě opravdu NIKDY! A když už se mi zdá, že se podívám na dno, přijde Božský a hodí tam ponožku (ano, jednu ponožku. Na tu druhou vyhlásí pohřešovací embargo). Myčka je výmysl moderní doby To možná ano, ale díky Bohu za ty dary! Stát nonstop u škopku s rukama ponořenýma do extra ultra supr trupr jemného a skvělého jaru, to je má noční můra. Anaa to jak je tento přípravek vystlaný superlativy, mě dost vytáčí. Svědí po něm ruce a štípe mě z něj nos! Mateřská je prostě pohoda jahoda a matky jsou happy jak dva grepy Tak s tím na 70% souhlasím. Jenomže i toto má své "ALE"! Být doma a st

Jsem klasický čokoholik. Zdá se mi to už ale opravdu na hraně! Je normální sníst každý den alespoň pidimidi kousíček čokolády? Ondra hrozí, že ji přede mnou bude zamykat. To ale neví, že najdu klíč. A pokud ne, najdu kladivo. Nějaká Milka ta mě tedy opravdu neuspokojí. To je s prominutím sladký hnus, velebnosti. To kolem té opravdové čokolády ani neprošlo. Takže čokoláda na vaření je nejnižší možný level. Nejlepší je ta z Lidlu. Pokud není v dosahu mistr Lidloň, beru i Orion.  No a potom už se to jenom stupňuje. Miluji vysokoprocentní čokošky od Lindt! (moment, uslinila jsem si klávesnici). V kuchyni mám miniaturní šuplíček, kde se musí vždycky!!! nějaká hořká slabost vyskytovat. Pokud ne, jsem schopná obrátit byt vzhůru nohama a najít alespoň nějakou nouzovku ve formě čehokoliv sladkého. A to jsou vám potom prasácké orgie! Když není doma Božský, jsem jako utržená ze řetězu. Sednu si do houpacího křesla, otevřu knihu a místo odšpuntování božolé, trhám obal čokolády. Nenápadn

Každý člověk by měl být občas sobec. Alespoň v tom ohledu, že si má sem tam sednout na zadek a nic nedělat. A ne, není to flákání, je to prostě potřebný restart organismu. A jak často sedím na zadku? No pokud omylem zakopnu, nebo dostanu li se do pozice Lotosového květu . Já odpočívám tak nějak v "letu". Moc ráda peču , takže vypínám tu věc tam nahoře, které se říká hlava, například při klohnění koláčů či sušenek. Další můj odpočinek je samozřejmě při józe . Neznám lepší offline režim. Soustředím se jen na to, abych pozici správně prodýchala či udýchala a myšlenky odsouvám na zadní kolej. A ano, i zde občas padám na zadek (omylem). A pak taky hodně čtu . To ale myslím není odpočinek, jelikož se urputně soustředím na to, jak zrovna tahle postava vypadá nebo jak by vypadat mohla. Takže čtení je vlastně dost velká dřina! Ale třeba Božský číslo 1... ...tak ten odpočívá moc rád. Je totiž přeborník ve spánku hlubokém. Dokáže usnout na povel! A v jakékoliv pozici. A k

Svět matek na mateřské dovolené mi někdy připadá na hlavu postavený. Lépe řečeno, mnohé z nich mi lezou na nervy. A možná i já jim. Ale řekněte, je opravdu nutné hecovat se v tom, které dítě dělá lepší "cirkusové" kousky? "Ha, náš Vilibald už leze" , " naše Klotylda už sedí a jsou jí teprve 4 měsíce" , "no a to náš Čeněk seděl už ve dvou měsících" , "pozor, pozor, to naše  Filoména, jen co se narodila, už seděla a říkala vyjmenovaná slova po fň!". Takže tak nějak to v praxi vypadá... Samozřejmě je skvělé, když se děťátko vyvíjí tak, jak je tabulkově dané, ovšem pokud se mu nechce sedět přesně v 7měsících nebo chodit na roce, tak si myslím, že se s prominutím hovénko stane. Jedno robě chce být kojeno do půl roku, jiné do patnácti (bože chraň). Jiné leze v pěti měsících, druhé se na to vyprdne a vyrazí na zkušenou po čtyřech až třeba na třičtvrtě roce. Jsou to děti a je jim fuk, co by měly! Dělají to, co uznají za vhodné a dělají to

Já teda nechápu mnohem víc věcí. Například rovnice o dvou neznámých, slovní úlohy, německou gramatiku nebo zákonitosti péče o orchije. Ale proč mají ženy chlupy na nohou, když je vůbec nepotřebují, to mi hlava nebere.. Matka příroda je mocná čarodějka a spoustu věcí vymyslela geniálně. Ale toto? Kdo si má sakra ty haksny pořád holit? A to nemluvím o jiných partiích, které mají ochlupení úplně k ničemu! Teda takhle, já bych si je třeba ani neholila, ale Božský se s tímto neztotožňuje. Nohy jako laň, chlupaté a křivé? To prý ne. Holím si je tedy cca každý třetí den, když si myslím, že by mohla nastat manželská erotika. Když pak ale nenastane, jsem naštvaná, protože jsem mohla být klidně chlupatá! A teď ty nehty. Kdo stojí o roztřepený a ulámaný pokrývky prstů? Nikdo. Obzvláště žena ne. A to pak vidíte chlapy, kteří mají ručky jako ze žurnálu, nehty pevné, hebké a žádoucí (jako Božský, kterému neříkám "Božský" jen tak, že). A pak bych měla ještě dalších pár námitek. Řasy

V neděli jsem zjistila, že "nosnost" mého hrbu není neomezená. Titul superženy odhodím tedy v dál, páč ono se to nepo... Jsem perfekcionistka nerada si říkajíc o pomoc. To platí snad ve všech oblastech mého života. Mám ráda uklizeno a vůně všemožných přípravků (ano, je to diagnóza). Tudíž uklízím opravdu často a jelikož máme dva psy, není to pouze úchylka, nýbrž nutnost. Krom úklidu ráda nahrazuji všelicos kupovaného za domácí. Made by Radmila. Od sladkostí, přes jogurty, chleba, až po sezónní věnec na dveřích. Pak jsem taky ráda nezávislá a samostatná . To znamená, že ráda přihazuji doláče do rodinného rozpočtu. Píšu pro tištěný magazín, do dvou internetových, vedu lekce jógy a tak. Občas zaběhnu někam na brigádku, abych se jakože nenudila. Vše je mi ale koníčkem. Jinak bych to nedělala. No a pak se starám o Adamita, venčím psy - s jedním chodím na cvičák, protože roste jako dříví v lese, občas něco uvařím, chodím běhat a čtu knížky. A ano, můj den má opravdu 24h. N

Poslední dobou slýchám různé věci. Věci, které mě vytáčí doběla. Teda vytáčely. Nyní pouze otáčím oči v sloup a myslím si něco o zadním otvoru mezi půlkama.. "Jsi vychrtlá, dej si maso"   Dám si maso, pozvracím se a budu ještě hubenější. Ha! Vychrtlá nejsem. Hubená ano. A líbí se mi to, takže budu hubená a mám to ráda :D  "Ty vůbec nejíš.." Jím. Tuny čokolád, lískooříškového Šufánka, zbytky po Adovi a tak. Takže jím a neživím se vzduchem. "Jsi bledá, dej si pudr" Ano jsem, jelikož si nejsem vědoma toho, že bych byla mulatka. Myslela jsem si, že dívky s pochcanou slámou na hlavě nebývají vlastníky čokoládového pigmentu. "Ten dudlík spadl na zem, vyvař ho" A just né. Do 8 vteřin je to ok :D A deset je ještě fajn odchylka. Pokud dudlík nespadne do psího výkalu tím gumovým napřed, stačí ofouknout a je vystaráno. Někde si to dítě imunitu získat musí.

Na nic se nesmí zhurta. Říká babička. Praktikuje máma. A teď už i já. Pokud chceš chlapa k něčemu přimět, tak zařiď aby si myslel, že to byl jeho nápad.. Rozhodla jsem se tedy, že Božský potřebuje sušičku . A to velmi nutně. Začala jsem tedy podnikat jisté kroky...:D Venku se ochladilo. Vyprala jsem jeho jedinou zimní bundu. Když se ji jal po dvou dnech odít a zjistil, že je vlhká, nenápadně jsem pronesla "kdyby jsme měli sušičku..." Dala mu leták s akcí na sušičky k WC. Prohodila, že ty ručníky nejsou už co bývaly. Asi budeme muset koupit nové. A to není levná sranda Ondro. To Verča říkala, že ze sušičky jsou tááák měkoučké.. Dva dny jsem na téma "sušička" mlčela. Ten třetí stál za to. Den páty stála sušička v koupelně :D

Hele, neber si to osobně. To není na tebe. Ani na tebe a ani na vás. Chtěla bych vám představit super, stejnojmennou knihu od Kinga. Stephena Kinga. Je to studu hodno, ale.. ..nikdy jsem od Stephena nic nečetla . Já vím, tím bych se chlubit neměla. Ale jak se říká - lepší pozdě, než li později. A tak jsem zkusila knihu ZHUBNI. Horor, román, sci fi...tak něco mezi. Počáteční rozpaky vystřídalo nadšení Shrnuli to, kniha mě opravdu bavila . Bylo tam pár pasáží, kde jsem věděla jádro pudla již po prvním řádku, tudíž jsem je přeskočila (jednalo se o pár stránek). No ale jinak, jinak fakt palec hore.  A oč tu kráčí? Billy Halleck , dobře situovaný, otylý a dva metry vysoký právník, se dostal lidově řečeno do průseru. Při erotické chvilce za volantem, srazil na přechodu starou cikánku. Díky dobrým známostem na policii a u soudního dvorce vyvázl z celé záležitosti opravdu bez ztráty kytičky . Nešťastnou nehodu samozřejmě zavinil on a jeho žena, jelikož se kvůli přicházejíc

Tak nevím. Možná jsem z jiné planety já a možná taky ne. Adamovi je 8 měsíců. Mé okolí se zřejmě domnívá, že je mu 8 let, protože jinak si to nedovedu vysvětlit. To, že jsem ujetá na zdravou stravu, to víme.. ...ale já si tedy myslím, že existují horší úchylky , než konzumace něčeho, po čem nezemřete na rakovinu střev (snad). Nejím maso, nemám bílkoviny (jako já jsem teď napsala "y" po "b"???). To je samozřejmě blbost roku. Ovšem můj drahý otec si to myslí. Neproudí ti v těle bůček, zemřeš na podvýživu. Tak na výkřiky do tmy tohoto typu jsem si zvykla.  No jo, ale chápete, že okolí chce cpát mému dítěti žužu, lízátka, šunku (je přece pro děti - ha ha :D), koláč s drobenkou a sladkou limonádu , protože vody se přece nedá napít? Takže já neustále zakazuju, "držkuju", snažím se jim vysvětlit, že kakao opravdu není nápoj pro batole a ospravedlňuji se, že své potomstvo netýrám.  Například včera jsem se snažila vysvětlit, že ovoce je přece sladk

Jsem úchyl na pachy. Jak jsem již říkala, respektive psala. Ve čtyřech zásuvkách našeho bytu, který má rozměry 67 m2, naleznete osvěžovače vzduchu. Aby toho nebylo málo, v koupelně jsou dva - pořád mi to citrusové aroma nepřijde dostačující. Praní... ... tak to je kapitola sama o sobě. Vyzkoušela jsem snad všechny aviváže na českém trhu. Silan - ten mě prudí. Voní jen než prádlo uschne na šňůře a poté po odéru jarních květen ani vidu ani slechu. Cocolino - modrý medvěd by byl býval super, kdyby se mi nepřevoněl. Ovšem přátelé, vonné sáčky (ty modrý!) do šatníku od Cocolina, to je pecka! To je vůně, že bych štěstím omdlela! Prádlo voní opravdu neuvěřitelně a to klidně 14 dní... No a další opravdu vele mega úžasná věc jsou Lenor Unstoppables ! Nejlepší! Kam se hrabe Cocomedvěd spolu s klasickým Lenorem. Cha! Jděte se vycpat! Toto je taková vůně, že díky mému pověšenému prádlu voní celý náš domovní vchod! Jo a nejlepší jsou ty růžový!

Jaká je značka ideál? To mi řekněte prosím vás. Pro každého totiž asi jiný. Kupříkladu mně, mně se už v porodnici tchyně ptala, kdy bude druhý. Rodit normálně (jakože tím pidi otvůrkem mezi jezy), tak ji odešlu do příslušných míst (o něco větší otvor o patro výše)... JEDNO? Slýcháte různé názory. Jedináček, že je prý chudák nebo taky capart rozmazlený. A nebo taky rozmazlený chudák a capart k tomu. To já si nemyslím. Dlouho jsem byla přesvědčená, že budu mít jedno dítě. Z mnoha důvodů. Pokud máte jen jedno dítě, nemusíte řešit peníze (nebo alespoň o něco méně). V pohodě vám stačí malé auto a jedna babička. No jo, ale Adam je tvor velmi extrovertní a tuze špatně snáší samotu. Miluje děti (obzvláště ženského pohlaví). A mě nenápadně donutil k tomu, abych se zapřemýšlela. V budoucnu mu ještě pořídíme sestřičku (která asi bude bezejmenná, jelikož se s Božským nikdy neshodneme. On by chtěl něco jako Terezku asi a já něco jako Theu - takže chápete jistou propast) a nebo bráchu Al

Dneska vám popíšu noci s Božským. S tím malým. Ne s jeho malým. S tím malým Božským. Prostě s naším synem. Jen aby nedošlo k nějaké nepovedené slovní hříčce :-) Náš šťastný Buddha spí sám ve své cimře již od dodávky z porodnice. Nelekejte se. Nejsem krkavčí matka, ani nebydlíme v hradu. Adámka pokoj je ihned vedle naší ložnice . Takže co by kamenem dohodil. Naše noclehárna je totiž tak malá, že by nebožátko musel levitovat ve vzduchu, nebo spát s námi v posteli a já v díře mezi postelí a zdí, což nelze (pár nocí tedy ano, ale celý život??). Adys usíná sám (díky Bohu za ty dary!). Pohádky či jinou neméně závažnou literaturu mu čtu přes den, jelikož v předspánkovém čase ho tato činnost nezajímá. Před uložením do kanafasu zkonzumuje večeři jako velký chlap. Třeba včera měl špenát a brambory (bez uzeného). Poté si dá místo piva lok rýžového mléka, pomorduje plyšového medvěda, kousne neméně plyšovou lišku do hlavy, otočí se na bok a spí. Celý tento proces se završuje do 30 minut po u

Všechno se mění. Nemůžeme to ovlivnit. Ať už jde v proměnu z holčičky v dámu, nebo chleba v topinku. A já se teď s vámi podělím o to, jak šel čas s Radkou :-) Narodila jsem se 1.7.1989 císařským řezem. Modrooká, blonďatá křivochcalka.   O "pár" let později jsem porodila taktéž císařským řezem syna Adama :-) Na základce jsem nebyla zrovna královna ročníku. Prsa jsem "měla" až v prváku na střední a nosila jsem šaty s kanýrem. Co se vlasů týče, byla jsem chameleon. Dlouhé, krátké, blonďaté, hnědé. Teď už jen krátké.  Tak, to všechno jsem já. Malá, velká, tlustá, hubená, naštvaná veselá.

Vařím a dokonce i jím. Fakt neke. Obojí je asi specifické, ale děje se to. Bůček, Uherák ani Budapešťskou pomazánku do břicha neposílám to je fakt, jde spíše o drobné zrnstvo. Aby nedošlo k mýlce - Božský je všežravec (krom segedínu a jater pozře téměř vše). Vařím mu co hrdlo ráčí. Od jeleního guláše až po kuřízek. Jsem vegetarián umějíc vařit mrtvou zvěř. Domnívám se, že uklohním vše. Pouze kynuté věci mi činí lehký "trabl". Nejradši vařím lehké a zdravé variace. Božský vždy ochutná a někdy s díky odmítne. Nejvíc mě baví vařit, když nemusím. To je ale pešek, protože musím téměř každý den. To, že musím mě ale ne vždy donutí k tomu, abych to konala. A to pak nastoupí Ondřej, chopí se vařečky a klohní. To má za to, že nutně potřebuje dennodenně domácí obědy. Co se Adámka týče, vařím mu vše domácí. Od piškotů po pórkovou polívku, kterou na mě komplet fluše. "Skleničky" mu nekupuju. Zaprvé mi to přijde škoda peněz a zadruhé  nejsem lemra líná, takže těch 10 min

Snad živá. No opravdu. Doufám. Přece jenom je mi 27 pryč, tzn. pokud dobře počítám (matematika byla vždy mou velmi slabou stránkou), že mi bude 57. Takže předpokládejme, že budu stále hebká, svěží a žádoucí.. Představovala bych si to asi takhle... Sedím na zápraží svého domu s terasou, je babí léto, podzim...a já píšu svůj třetí bestseller...a pak jsem se probudila :D Tak znovu. Sedím na zápraží svého domu s terasou, je babí léto, podzim...a já píšu svůj již čtvrtý bestseller . Piju si zázvorový čaj nebo dvojčičku rulandy. Okolo mě prochází prošedivělý Božský, který mě i po 40 letech (uuf) vztahu miluje (nevadí mu povislá prsa a vrásky kolem očí a pořád se mnou provozuje sex) a pohladí mě po vlasech. Na zahradě si prozpěvuje moje vnučka, kterou zrovna houpe na kolenou můj syn (který je hokejista nebo bubeník - ještě v tom nemám zcela jasno). Občas se zastavím v redakci časopisu , do kterého sem tam napíšu nějaký ten "chytrý" článek. Okolo zahrady se handrkuje o své m

Ve svůj den "D" jsem měla opravdu napilno. Doslova. Můj krok byl rychlý. Tak rychlý, že jsem málem nedošla na záchod. Ano, střeva pracovala na plné obrátky. Naštěstí zůstalo vše tam, kde mělo. Obřad jsme měli v 16 h. Co to znamená? Jediné. To, že máte na všechno dost času . I na to se stresovat. Má to mnoho výhod, ale i nevýhod. Jako velké mínus se mi jevil fakt, že jsem celý bóží den chodila nenalíčená . Zaprvé vypadám jak vyblitý lečo a zadruhé si bez vrstvy řasenky připadám velmi nedomrlá. Nicméně jsem to vydržela. S vypětím sil to zvládl i Ondřej, který si mě nakonec vzal :-) Jsem perfekcionistka . Dělám si tím dost problémů. Chci zvládnout všechno sama a nenechám nikoho aby mi do čehokoli žvanil. Občasně pomoc přijmu, ale po té si to stejně předělám podle svého gusta. A jinak tomu nebylo ani ve svatební den. Ráno jsem vstala, obstarala Adámka a předala ho mé kamarádce na dopolední "prázdniny". Mezitím, co se malý tetelil u tetičky blahem, já jsem střída