Naše svatební řeč

17.9.2016 byl druhý nejkrásnější den v mém životě. Ten první byl 8.2.2016 -  den, kdy se narodil můj syn Adam. Onen zářijový, leč deštivý den, byl dokonalý. Byl totiž svatební.

Nechtěla jsem, aby soudruh oddávající plkal nějaké ohrané žblemci o věrném milování, které nepřeruší žádné zloby... A tak jsem se chopila brku a zapojila mozkové závity.. a psala, psala, psala...

Bylo jednou jedno nádraží. Ale nebylo to obyčejné nádraží. Bylo začarované. Nežila tam baba Jaga, ani zavřené děti v chlívku.  Potkali se zde dva dobří lidé. Vy dva. Sedmnáctiletá dívka s hlavou v oblacích, která chtěla spasit svět.  O 3 roky starší kluk, kterého jakmile spatřila tak věděla, že vidí lásku, která přijde jen jednou za život.  Zní to jako text nějakého hloupého amerického hitu, ale v tom klišé je najednou hluboká pravda.

Budete se určitě smát, ale ti dva na sobě milují zdánlivé hlouposti. Radka se nikdy nepřestane smát téměř obřadnému způsobu, jakým myje Ondra nádobí, těm večerním chvilkám u televize, kdy pracují jeho oči na úsporný režim nebo jeho úsměv, který mu vytvoří na tváři ty dokonalé dolíčky. Jeho laskavost a dobré srdce, které dávají dohromady neuvěřitelně hodného člověka. Směšné, že?

 A co on? Říká, že není nad okamžiky, kdy dostává Radka nezadržitelné záchvaty smíchu při kterých ani sama neví, proč a čemu se směje. To, jak ho podporuje, rozmazluje a zároveň ho vrací zpátky na zem. Okamžiky, kdy mu víská ve vlasech a on se může na moment cítit zase jako malý kluk. Nepřestane ho udivovat její tvrdohlavost, zarputilost a přesvědčení ve všem co dělá. To, jak si stojí za svým i když ví, že nemá pravdu. Cílevědomost, díky které dokáže všechno, co si přeje…

Láska nepotřebuje hmatatelnou pojistku jako důkaz, že se ti dva nikdy neopustí. Potřebuje důvěru, toleranci, starost a odhodlání to nevzdat. A to, i když přijdou okamžiky, které vás vyvedou z rovnováhy. Budete přemýšlet nad tím, jestli má smysl jít dál. Ale věřte, že vždycky má cenu jít dál. Porouchané věci se nemají při prvním neúspěchu ihned odkládat a vyměnit. Je důležité je opravit. 

Milujte se vroucně. I když je „vroucně“ možná trapné knižní slovo, je těžké najít výstižnější.

Prožívejte každou minutu svého života na plno. Hádejte se z plna hrdla, řvěte na sebe, plačte.  Usmiřujte se s nezkrotitelnou vášní a pokorou. Líbejte se každý den, kdykoliv a kdekoliv se vám zachce.  Ať už třeba na tom začarovaném nádraží nebo doma při vaření večeře. Objevujte na sobě nové detaily, výrazy a maličkosti, které vás nikdy nepřestanou překvapovat a bavit. Obdivujte se, chvalte jeden druhého a nikdy nezapomeňte na to, jakou velkou láskou to všechno začalo.

A potom, až se někdy ohlédnete za sebe, vězte, že jste to právě vy dva. Ondra a Radka. Nezapomeňte nikdy na to, co na sobě máte rádi a připomínejte si to. Nevynechávejte ale ani to, co vás na sobě vzájemně rozčiluje, protože i to je důležité pro správně fungující vztah. Důležité je usmiřování, ne hádky. A tak, kdyby nebylo těch malých rozepří, nedošlo by ani na tolik krásné usmiřování…

¨

Jste spolu deset let. To není málo, že? Okolí se snad může divit, jak to děláte, že je váš vztah pořád tak láskyplný jako na začátku. Jak to že na sebe házíte ty roztomile šibalské úsměvy, jak to, že se pořád smějete svým vtipům, jak to, že vás stále baví to neutuchající hašteření a kočování se? Odpověď je jednodušší než by se dalo čekat. Je to nekonečná práce a úsilí. Nic nevznikne samo. I rostlinka, která později vyroste ve statný strom potřebuje péči. A tak je snad více než zjevné, že vy dva o svůj pomyslný strom pečujete s láskou a něhou sobě vlastní. Prosím pokračujte a nikdy to nevzdávejte. Stačí jen vůle a pokora. Nezapomeňte…

Po deseti letech jste se rozhodli svůj vztah povznést na vyšší úroveň. Ztvrdit svůj slib a dotáhnout to spolu do konce v dobrém i zlém. Váš syn je důkazem toho, že láska hory přenáší. Zanechali jste v něm stopy sebe sama. Navždy vám bude jeho úsměv a jiskra v očích připomínat vaši lásku, ze které vznikl právě on.

Za jednu minutu člověk prý pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život. A vy jste zjistili, že to dokážete. Říká se, že první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo. U vás to byl los, který vyhrál hlavní cenu.