Zápisník jedné Radky

Dáváte si předsevzetí do Nového roku? Třeba já, například.  Já si dávám předsevzetí celý rok. Vždycky v prosinci si pořídím epesní blok, kam si vše píšu a na konci roku si odškrtám, co se splnilo. Ale víte co? Vlastně to nejsou předsevzetí. Jsou to přání. A plní se. Věřím jim, věřím sobě a možná díky tomu dosáhnu toho, co chci. Letos jsem dostala od kamarádky krásný notes s MALÝM PRINCEM a už mám zaplněné dvě stránky. Letošní Vánoce mě opět utvrdily v tom, že má smysl si přát. Měla jsem trošku tvůrčí krizi a polemizovala nad tím, jestli mi psaní opravdu jde, jestli jsem dostatečně dobrá. Ale potom jsem pod stromečkem rozbalila nový notebook. Brečela jsem. Plakala jsem štěstím, že jsem dostala signál shora, že to cenu má. A ihned se mi vlila nová krev do žil a začala jsem naplno psát. Náš svět si tvoříme sami. Nepodléhejte depresím, nerezignujte. Přejte si zplna hrdla! A co si přeju příští rok? Tak třeba tohle: Pracuji jako novinářka Vydávám druhou knihu Všichni moji kluci

Když se ohlédnu tak 10 let zpátky, byla jsem úplně jiná. Hrála si na něco, co jsem nebyla. Nebyly mi cizí pózy a odkývání názorů se kterými jsem nesouhlasila. Chtěla jsem, aby mě měli lidi rádi a proto jsem se snažila být jako oni. Najednou se něco stalo a já jsem začala poznávat sebe sama. Uvědomila jsem si, že se nemusím chtít nikomu zalíbit. Nehrát divadlo na oko a snažit se jít s davem. Dneska už to vím. Nesnáším povrchnost a lidi bez špetky pokory. Nemám ráda malichernost a arogantní pozérství. Je mi jedno, jaký mám v kapse telefon, hlavně že dělá hezký fotky a umí napsat esemesku. Fotky jsou důležitý, protože zachytí životní momenty, které si nedokážete uložit do hlavy. A proto je fajn mít dobrý foťák. Ale upřímně je mi zcela ukradený, jestli mám Jablko, Ostružinu nebo nějakou Šunku. Nepotřebuji předražený apárat, za jehož cenu bych mohla jet třeba s klukama k moři. Neodsuzuju, nepotřebuju. Je mi jedno, jestli ten svetr, co mám na sobě je ze sekáče za 100 Korun, nehraju si

Někdy jsem hysterická. A pěkně. Jakože dost. A to cvičím jógu. Jsem klidnější než dříve, ale někdy to na mě přijde a to bych si pak buď dala frťana, nebo poflákala všechny na jednu hromadu. :D Mít děti krátce po sobě má jisté výhody - budou si později rozumět, vy to sfouknete z jedné vody na čisto atd. No ale má to i nevýhody. A to například, když je špatná konstelace hvězd a obě děti řvou celý den jak kráva. Včera byl Bertík dosti nenaladěn a neustále hýkal, kňoural, řval nebo držkoval (ano, jsou mu 3 měsíce a všechno to ovládá). A do toho Adam, který se asi nadopoval nějakou drogou (měl kousek čokolády a již vím, že další dlouho neuvidí, páč cukr s ním dělá divy a se mnou pak taky), řádiul jako černá ruka. Byl jako tryskomyš. Po bytě se rozjížděl plnou rychlostí na své babetě a narážel do zdi či jiné plochy (Bertíka naštěstí vynechal). To by se ještě dalo... Pokračoval tím, že otevřel lednici a vyházel ven vejce! Dýchej Radmilo, dýchej a dej si domácí likér...Jak řekla, tak udě

Dámské časopisy jsou plné článků o tom, jaké mateřství je. S něčím souhlasím, ostatní jsou pro mě plky. Tak já vám povím hezky od plic, jak je to u Sezimů. Nestíhačky? No jó, tak pokud máte jedno dítě, ještě to jde. To zkrátka čapnete do podpaží a klidně i se řvoucím "hajzlíčkem" prostě jdete. Se dvěma to jde hůře, jelikož nejste li Rambo, urvete si triceps. No, ale k jádru pudla.  Když vím, že máme být někde v 9, jedno prso kojí již v 8:00 (druhé odpočívá na pasece), jedna ruka si čistí zuby, druhá pucuje chrup staršímu dítěti. A poté jedna paže hojdá krkající mimino, druhá obouvá starší výkvět společnosti. Vaše nohy samostatně obouvají jedna druhou. A pak hurá do auta, startovat a když jde vše podle plánu (například, že nehledáte škrabku na zamrzlé okénko sto let a jednu zimu a přitom na ni celou dobu civíte), startujete. Takže jo, dá se někde být i na čas. Ale když se plán někde posere, jste v prdeli. Nespíte Jasně že spíte! Klidně i ve stoje. Vaše tělo se mnoh

Adámkovi budou v únoru dva roky - pokud chcete vědět, kolik je to měsíců, spočítejte si to. A to znamená jediné - je s ním čím dál tím větší sranda. Tady máte pár jeho hlodů či příhod pro zasmání :-) A zase to hovno... Onehdá, když Adámek trůnil na WC, dělal mu společnost Ondra. Povídali si o nesmrtelnosti brouka. Když bylo dílo dokonáno, Ady slezl z toalety, sáhl si prstem mezi půlky a onen exkrement strčil Ondrovi do pusy :D Slovní zásoba... Když se mu chystáme vynadat, obrátí oči k nebesům a opáčí "Pane booooje". Když zakopne, nebo si z nějaké příčiny rozbije hubici, utrousí "Kuuurva, do pčic".  "Adámku, co dělá Albert?" odpověď zní "řveee". Chceli piškot, říká kokot. "Co má máma Adámku?" "Dudy" "Co je Áďa?" "Boreeeeec" Noční rozhovor na nočníku... Po 15minutách trůnění bez výsledku: Ondra - Adámku, tak budeš něco dělat??? Adámek - Jooo tátooo. Ondra - A co? Adámek - Hovn

Ajurvéda O ajurvédě toho bylo napsáno mnohé. V současné době se toto slovo hojně skloňuje a je ho vlastně plný internet. Můžete se dočíst o historii, obecné teorii, ale i o konkrétních případech, jak ajurvéda pomáhá . Co byste ale řekli na to, proklepnout si ajurvédu trošku osobněji? Těžko říci, zda o ajurvédě hovořit v mužském, či ženském rodě. Buďme ale galantní a zvolme ten něžnější pól, tedy ženský. Pokud bychom si chtěli tento léčebný systém vizualizovat, asi by se nabízelo zavřít oči a nechat přicházet myšlenky a obrazy. Někdo by si ajurvédu vyjevil jako dokonalou ženu s širokými boky, vlasy lemující štíhlou siluetu, něžný obličej a pokorný úsměv. Jiný, racionálně smýšlející člověk by si ji naopak vyobrazil jako skupinu skript, ležící na stole žáka. Jako slova psaná moudrými lidmi napříč staletími. Kde je ale pravda? Nikde a vlastně všude. Každý z nás je jiný, stejně jako naše myšlenky a sny. A tak si přejme a tvořme po svém. Zavřete si oči a seznamte se s tou vaší „pa

Byla to noc plná hoven a jiných exkrementů. Doslova. Berte ale na vědomí, že tento článek záměrně zlehčuji, tudíž neslouží jako důkaz pro sociálku k odebrání dětí z péče :D Ze čtvrtka na pátek u nás bylo "veselo". Chudák Adámek si zahrál na Šakalí léta. Nejprve to z něj lítalo horem - to ještě šlo. Když ale přišlo na zadní východ, začalo přituhovat (tedy jen obrazně, protože tuhé to moc nebylo). Adámek byl ale moc statečný a Bertík spolupracoval - šel raději spát, aby se na to nemusel dívat. Tu noc jsem vyhostila manžela do vedlejší cimry a Adámek se nakvartýroval na jeho místo. A pak to jelo opravdu jako po másle.  Ale poznala jsem, že to, co mu nejvíc pomohlo, byla moje blízkost. Neustále mě objímal, pusinkoval a říkal "mámu rád". Takže i kdyby noc plná hoven byla tisíckrát horší, jeho láska fekální příhody tisíckrát vynahradí.

Prosím vás pěkně, neplatí to globálně - to je snad jasné. Ale můj průzkum ukázal, že mladé matky mají obdobné požadavky. Takže 8 z 10 přechytralých matek, včetně mě,doporučuje následující: vychlazené víno v lednici. kávu - nejlépe zalitou vodou. ticho - výběrové ticho a i bez záruky. čokoládu - když je jí hodně, vůbec to nevadí. sušičku - best friend forver (nebo li jak říkáme my, moderní lidé, BFF :D). telefon - protože "fejs" a "instáč" nikdy nespí (bohužel). spánek - jednoho dne se vrátíš (určitě). pevné nervy - kde se kupují? krásné tělo - to potřebuje každá, takže se musí hýbat zadnicí. Fischer Price přiblblý hračky, Sleich zvířátka, Puky odrážedlo a ostatní kraviny, za který zaplatíte nehorázný prachy. Nakonec to všechno bude ležet v koutě. Ale stejně to potřebujeme, to je jasný. značkové dětské oblečení, které vaše robě beztak poblije, posere nebo poblije a posere a nebo umaže čokoládou. A jak to mám popravdě já? víno vlastně už n

V úterý to bude devět týdnů. Devět týdnů, co se mi narodil druhý chlapeček. Můj gang se rozrostl - Božský, Šťastný Buddha, Anděl a Knedlik (mops :-D). " A bude ještě ta holčička?" ptají se. Třetí klidně a klidně kluka - myslím si já. "Ani náhodou" hodnotí situaci Ondra. Takže leda v budoucnu psí fenečku nebo znásilnit za pár (spíš 7,8) let chotě. Jaký byl "porod" číslo dvě jsem vám psala. Na hovno a nic. Ale výsledek ten stál a stojí za to. Budu ale upřímná. To, že máme druhé děťátko mi došlo vlastně až teď. Nebudu vám nic nalhávat - když se Bertík narodil, byla jsem samozřejmě šťastná, ale žádný nával nekonečné lásky se nekonal. Přicházelo to až postupně. Měla jsem najednou menší břicho, větší prsa a mimino v postýlce. Myslela jsem ale hlavně na Adámka a na to, jak moc se mi stýská. A vnitřně jsem doufala, že se bude pocit lásky stupňovat stejně jako u Ádi, což se stalo :-) Když se mě někdo zeptá, jestli mám kluky stejně ráda, teď už odpovím že JASNĚ!

I když jsem silná povaha a všechno beru tak nějak jak přichází, i mně občas dojdou baterky. A nebojím se to přiznat! Důležité je poslouchat sebe sama a zaměstnat manžela :-) Můj Ondřej je ale zkrátka skvělý (to víte, nebudu tedy v ódě pokračovat, aby mi ho nějaká taková ta víte jaká, nesbalila), takže se stará jak může. Poslední dvě noci byly krušné. Adámek spal u mých rodičů celý víkend - miluje je. Ondru jsem odeslala k Adymu do kanafasu, jelikož když Bertík ještě skoro v deset večer nespal, bylo mi jasné, že bude rošambo! :D A taky bylo. Usnul nějak po 22 h a já taktéž - řekla bych, že asi tak piko sekundu po něm. O půlnoci, jakožto Popelka" otevřel své oko a začal halekat. Dala jsem mu levou, pak pravou, pak zase levou (vypil snad litr mlíka!). A nic. Já jsem zase hledala přebrnělou ruku, ale Bertík svou píseň pěl stále dokola. Po předávkování mlékem mě zeblil jak Amina. Usoudila jsem tedy, že pramen zdraví z Posázaví již ne. Začala jsem mu zpívat Lásko bože lásko. Nic. Ch

Rozhodně nejsem žádná protřelá matka ometená životem a nechci tady metat názory o výchově a nevýchově. Na to nejsem dosti kvalifikovaná, že. Ovšem již jsem byla obdařena několika poznatky, které mi ti moji dva chlapečci dali . Jedno dítě - žádné dítě Nevím jestli až tak, ale určitě "jedno dítě = velká pohoda". A to i když to jedno dítě řve a nespí. A víte proč? Protože furt to nemáte krát dva. Adámek je naštěstí výstavní kus. Spí celou noc - v 18:30 si čapne svou pletenou ovec pod své pážo a odebírá se nocovat do komnaty. Vzbudí mě zvoláním okolo 6:30 "máámo, hovno". A vím, že se jde trůnit. Kdyby nespal, šla bych se asi zabít nebo zhulit. Bertík začíná pomalinku, polehoučku spát v noci déle než hodinu a půl vkuse až tento týden. Takže když se zadaří, mohu i já spát třeba tři hodiny  v kuse. Tudíž mít dvě děti je krása, ale je to větší frkot, i když je to dvojitá dovolená. Méně máte vlastně všeho, kromě lásky :-) (tedy ne té fyzické, manželské - té je jako ša

Uteklo to jako voda. Jako by to bylo včera, kdy jsem zjistila, že jsou na těhotenském testu dvě čárky. Ten stav na lednových horách nebyla kocovina z předchozího večera (i když možná taky), ale líhnoucí se Bertík. 19.9.2017 ve 13.52 se narodil . Další muž mého života. Další osudový Božský. Další nekonečná láska . Můj malý, modrooký blonďáček, který v noci žije a ve dne spí. Rozkošný chlápek s dokonale vykrojenou pusinkou. Koblížek, vážící skoro 6 kilo - dostává totiž poctivou kozí smetanu od Matyldy z Poděbrad (tedy ode mně). V tomto šestinedělí nebyl moc čas na bezdůvodný pláč a hysterii, zda mě Ondra stále tak vroucně miluje. Myslím, že takový menší záchvat jsem měla jen jednou - ne každý večer, jako u Ádi. Do zadku jsem se též moc nekopala, protože když jedno Áčko usnulo, druhé zpívalo "hola hoj, je tu další den".  Ale bylo a je to krásné. I když žijeme nonstop a paříme do rána. I když je život jedna dlouhá noc a nikdo z nás nejde spát. Ten pocit, že už NIKDY n

S tímto tématem se potýkám až podezřele často. Respektive ne já osobně, jelikož Ondra je až na výjimky rozumný, ale mé okolí. Ženo, chop se svého kladiva! Dle některých (a že jich je) by se žena měla starat o děti sama. K tomu přidat chod domácnosti včetně úklidu. Dále pak roli milenky - hlavně v noci, Emčo. A pak by ještě měla být hezká, ale ne moc, protože pak je to fiflena. Štíhlá, ale tak akorát, jelikož jinak je vychrtlá. A měla by hodně jíst. Nedávat si v restauraci salát, ale bifťoura a stále být tedy štíhlá a nemít madla lásky. Mělo by být uklizeno, nakoupeno (hodně kvalitního jídla za málo peněz), uvařeno. V noci vstává k dětem žena, aby byl muž hebký, svěží a žádoucí do pracovního procesu. Muž, lovec mamutů Má svaly (fákt?) a vydělává prachy. A to je vše. Co na to já? Já bych to viděla na  zlatou střední cestu  - máme to tak u nás doma. A prosím ty, kteří zaostali době kamenné, nechť si zakloktají hlavou, neb jim fouká pod tašky. Ano, od ženy, která je na mate

Už jsem se do této "debaty" pouštěla, ovšem nemohu si odpustit ji znovu rozšířit. Všehochutě jsem jedla jen v těhotenství a to to zdaleka nebyly takový prasárny. "Jste to, co jíte" - za tímto výrokem určitě stojím. Tož to víte. Fakt, že mi není jedno co do tý huby strkám já a moje děti, též víte. Mnoho lidí to ale stále nechápe. A tím nemyslím nikoho konkrétního (teto :D), polemizuji obecně. Cukr. Já jsem na něm byla fakt závislá! A to díky rodičům (kteří jsou jinak nej, nej, nej), protože mi dovolovali sladkosti v téměř neomezeném množství. Nikdy mě nenaučili pít samotnou vodu a tak jsem uměla zahnat žízeň jen echt sladkou šťávou. Pak se mamá divila, že mám v patnácti boky jako štýrský valach. Bertík má zatím pohodu. I když ne tak úplně. Babička se zmínila, že bych mu měla na noc dávat Sunar, aby se nebudil. Protože dle její úvahy mám slabé mléko (přibral jen kilo a půl za tři týdny :D). Takže moje skoro šestikilové miminko na konci šestinedělí je podvyživen

Dneska jsem šla se svými muži na procházku (Albert, Adam, Ondra - jiné nevlastním, díky Bohu) a něčeho jsem si všimla. Něčeho, co vlastně už dlouho vím. Rozmohl se nám tady takový nešvar....a není to ten, že děti velice často používají sprostá slovíčka a zejména pak jedno slovo - PRCAT! To by bylo ještě dobrý...Jedná se o zlozvyk, který dělám taky. Bohužel!  Všichni čumíme do mobilu! Od zítřka ho budu záměrně zapomínat, protože to je do nebe volající. Páry v kavárně, děti na přechodu, kamarádky na obědě, zkrátka všichni. Šmírujeme fejsbuk, natáčíme instastories, brejlíme na super.cz, sdílíme i to, že se jdeme s prominutím vyprázdnit. Dělám to i já, nevědomky, což je ještě horší. Když Adámek spí a Bertík se nese v šátku, sleduju nesmyslné statusy a příspěvky, které mě vlastně vůbec nezajímají a už vůbec mi nic nepřináší. Leda mi zasírají mozek. Takže ne, nestane se země naprostá offline člověk, to ne. Na to nemám koule. Ale na procházky vypínám data a házím telefon na dno tašky (a

Nechci aby to znělo povrchně a hloupě, ale všimli jste si, že matky na mateřské dovolené vypadají lépe než ty ostatní? Napadá mě více důvodů, proč je tomu tak... Zaprvé kafe, málo spánku , dojídání zbytků jídla po dětech, zapomínání na jídlo a neustálý pohyb. No,  nebo jsou to ženy, které o svůj zevnějšek pečují záměrně , hlídají si stravu a není jim lhostejné jestli se manželovi doopravdy líbí - ne pouze zdvořilostně. A poslední skupina žen je kombinace dvou předchozích , do které se řadím i já. Takže, nikdy mi nebylo jedno, jestli vážím 80 kilo nebo 60. A čím jsem starší, tím raději se líbím. A určitě nejde o nánosy make upu , kožené minisukně, vytuněné pushapky nebo peroxidový vlas nastavený až do pasu. Jde o to být čistá (rozuměj nepoblitá či jinak fekálně znečištěna), voňavá (užitím parfému, nikoli sudokrému či měsíčkové Weledy), nekynout (nemusíte být Olga Šípková, stačí nebýt sběratelkou vyžraného tuku) a mýt si hlavu (vícekrát než jednou měsíčně). Tento výčet zdá se

Jsou zkrátka věci, které se mi dějí docela pravidelně, neskutečně mě se*ou, ale nemůžu se jich zbavit! Pravidelně si vyberu kasu, u které trvá vše sto let a jednu zimu, takže by z toho vyrostl kedlub! A to i když čekám v nejkratší frontě. Vařím si vodu v konvici celý den, a ten čaj nikdy nezaliju! Každý den si říkám, že si ty nohy už sakra oholím! Chodím na nákup se seznamem, který vždy nechám doma. Čumím do blba (někdy na blba, je li doma manžel) a nevnímám dění v domácnosti. Když nechci někoho potkat, tak ho VŽDY potkám. Chci li splynout s davem, jsem zaručeně nejvíc vidět. Když vyluxuju, ihned poté vysypu slánku či jinou sypkou srágoru. Když přijíždím k závorám, pokaždé jede vlak a vždy čekám alespoň "krásných" deset minut. Někdy se chci na něco zeptat a nevím, zda jsem svou otázku již vyslovila. Takže se buď nezeptám vůbec, ačkoliv jsem si jistá, že jsem se zeptala, nebo se zeptám dvakrát. Svou myšlenku pravidelně zapomenu v půlce věty. Že jste na tom podo

No, tak já si myslím, hlavně se z toho neposrat. Co se vám nechce udělat dnes, zkrátka odložte na zítra a neřešte blbosti. Tato hesla razím a funguje to :-) Takže asi takhle. Dřív jsem se kasala, že děti brzy po sobě NIKDY mít nebudu. A jestli vůbec bude někdy na pořadu dne druhý potomek, bude to nejdřív, až půjde Adámek do školy. Haha! Člověk míní, alkohol, hormony a pudy mění! Ady školu neviděl ani z rychlíku a rychle po sobě asi jsou :D  Když potřebuje starší dítko konat "hovno" (jak náš starší syn říká návštěvě na oné místnosti), odložte klidně i kojící se robě na nejbližší možnou plochu, uchopte dítě prvorozené a utíkejte na WC. Každá vteřina navíc se může vymstít. Jezte kdykoliv to jde, později nebude čas! Upravujte svůj zevnějšek na etapy - producírování s make upem před zrcadlem není možné, chcete li, aby zůstaly obě děti naživu. Vzdělávejte se, protože jinak z vás bude totální dement. Všímejte si manžela a buďte pro něj hezká, protože jinak budete mít po

Dříve jsem hodně věcí nechápala (teď zas nechápu jiné, takže nula k nule), ale nyní, na mateřské dovolené se mi opravdu rozšířily obzory, řekla bych. Dokážu usnout během pikosekundy a 5 minut hlubokého spánku se mi zdá jako slušná dvanáctka v posteli po párty. Blitky mi nesmrdí. Mé paže unesou naráz 17 kilo. Nalíčím se za 2 minuty. Outfit na kolonádu vyberu za 30 sekund. Posunují se mi hranice benevolentnosti - neřvu, nýbrž mávám rukou. Kafe je fajn droga. Děti se zvládají docela dobře vychovávat svépomocí.

Adámkovi jsem celé těhotenství vysvětlovala, že v mém dmoucím se břiše bivakuje maličký okupant. Pochopil to téměř rychle. Jen si pak myslel, že toho krásného vetřelce má pupíčku i on.  Jelikož jsem taková plačka a občasná hysterka, velmi špatně jsem snášela pobyt v porodnici. Adámek mi neskutečně chyběl - já jemu ne :D Když mě přijel navštívit, zajímal ho akorát automat na jídlo, květinové dekoré z Ikey a odpadkový koš. Když jsme odjížděli z nemocnice, slitoval se - objal mne a políbil. Dokonce si i všiml, že s námi odchází někdo čtvrtý - Albert. Dal mu pusinku a musel si ho nést v autosedačce. Nejrozkošnější pohled. Zatím nežárlí. Snažím se nic nepodcenit a tak mu věnuji maximum času. Bertíkovi nosí dudáka, čepičku a trošku urputně ho líbá (jednou jsem se bála oboustranného otřesu mozku :D). No a jelikož jsme vybrali jméno těžší na výslovnost, říká mu Béďo. Ondra se toho hned chytil a říká mu Bedřichu nebo Trávníčku :D Jen pro mě je to Albis, Berťas a Cipísek :-)