Uteklo to jako voda. Jako by to bylo včera, kdy jsem zjistila, že jsou na těhotenském testu dvě čárky. Ten stav na lednových horách nebyla kocovina z předchozího večera (i když možná taky), ale líhnoucí se Bertík.
19.9.2017 ve 13.52 se narodil. Další muž mého života. Další osudový Božský. Další nekonečná láska. Můj malý, modrooký blonďáček, který v noci žije a ve dne spí. Rozkošný chlápek s dokonale vykrojenou pusinkou. Koblížek, vážící skoro 6 kilo - dostává totiž poctivou kozí smetanu od Matyldy z Poděbrad (tedy ode mně).
V tomto šestinedělí nebyl moc čas na bezdůvodný pláč a hysterii, zda mě Ondra stále tak vroucně miluje. Myslím, že takový menší záchvat jsem měla jen jednou - ne každý večer, jako u Ádi. Do zadku jsem se též moc nekopala, protože když jedno Áčko usnulo, druhé zpívalo "hola hoj, je tu další den". Ale bylo a je to krásné. I když žijeme nonstop a paříme do rána. I když je život jedna dlouhá noc a nikdo z nás nejde spát.
Ten pocit, že už NIKDY nebudu sama je k nezaplacení. Miluju to večerní chvilkové ticho, kdy se jdu podívat na Adámka, jak láskyplně objímá svou spací ovečku, přikryju ho, políbím a pohladím po vlasech (občas mu dělám společnost na WC, přepadne li ho noční potřeba :-)). A taky to, když se nenápadně podívám do postýlky a slyším jak ten drobeček oddychuje (Albert ne Ondra - tam už to tak rozkošné není). A to, když si jdu lehnout a má postel není prázdná. Čeká tam vždycky minimálně jeden chlap :-)
19.9.2017 ve 13.52 se narodil. Další muž mého života. Další osudový Božský. Další nekonečná láska. Můj malý, modrooký blonďáček, který v noci žije a ve dne spí. Rozkošný chlápek s dokonale vykrojenou pusinkou. Koblížek, vážící skoro 6 kilo - dostává totiž poctivou kozí smetanu od Matyldy z Poděbrad (tedy ode mně).
V tomto šestinedělí nebyl moc čas na bezdůvodný pláč a hysterii, zda mě Ondra stále tak vroucně miluje. Myslím, že takový menší záchvat jsem měla jen jednou - ne každý večer, jako u Ádi. Do zadku jsem se též moc nekopala, protože když jedno Áčko usnulo, druhé zpívalo "hola hoj, je tu další den". Ale bylo a je to krásné. I když žijeme nonstop a paříme do rána. I když je život jedna dlouhá noc a nikdo z nás nejde spát.
Ten pocit, že už NIKDY nebudu sama je k nezaplacení. Miluju to večerní chvilkové ticho, kdy se jdu podívat na Adámka, jak láskyplně objímá svou spací ovečku, přikryju ho, políbím a pohladím po vlasech (občas mu dělám společnost na WC, přepadne li ho noční potřeba :-)). A taky to, když se nenápadně podívám do postýlky a slyším jak ten drobeček oddychuje (Albert ne Ondra - tam už to tak rozkošné není). A to, když si jdu lehnout a má postel není prázdná. Čeká tam vždycky minimálně jeden chlap :-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.