Zápisník jedné Radky

 Víte jaká jsem dřív byla? Úplně jiná. A to nejen vzhledově, ale vnitřně. Velký vliv měl na mou proměnu Adam, v momentální chvíli je to můj velký učitel. Klidný a vyrovnaný člověk bez předsudků a unáhlených soudů. Moje změna netrvá dlouho. Možná mi nenápadně dýchala na záda, ale já jsem dělala, že jí necítím, nevidím. Byla jsem neuvěřitelně povrchní, pokrytecká a tak trošku pozérka. Soudila jsem lidi podle toho, jak vypadají - a to je přece to největší pokrytectví, nemyslíte? Myslela jsem, že úspěch tkví v tom, kolik lidí vás ocení. Když to teď zpětně čtu, nic mi nepřipadá jako větší hloupost. Úspěch je přece to, že si ceníte sebe sama. Za zdánlivé maličkosti. Přestala jsem dělat co se má a dělám co chci. A můj život je tak naplněný. Píšu a ne proto, abych světu ukázala, jaká jsem "dobrá". Dělám to proto, že je v tom můj smysl života. Předávat slova a věty na papír. Vypsat se, kreativně tvořit a nechat stoupat svoje já. Asi vám přijde, že je tenhle článek na mé poměry d

Hodně  velkou část svého života jsem zkrátka nevěděla (né, že bych teď již věděla, ale tuším). Nějak jsem proplouvala  všechno mi více méně vždycky vycházelo. Brala jsem to jako samozřejmost, ale až teď jsem opravdu vděčná. Za veškeré příležitosti, které mi přichází a já je s díky přijímám! Základku jsem prošla bez většího učení s vyznamenáním (nechápu mou dvojku z matiky!). Na to, že učitelka v první třídě magistra Veselá (Veselá kráva, jako ten sýr, akorát hůř chutná. Je stará a tuhá) tvrdila mojí mamce, že jsem "ňáká divná", celkem dobrý. Střední jsem si vybrala omylem, protože zdravotní laborant ze mně nebude ani v krizi (to se radši naučím šít). Odmaturovala jsem - dvě dvojky, dvě jedničky, takže ta divná to zvládla celkem obstojně. Po zkoušce dospělosti jsem si ale nepřipadala ani trochu dospělá a vůbec jsem nevěděla, co bych měla dělat. Jediné, co mě v té době naplňovalo, byla angličtina. Zkusila jsem vysokou v Pardubicích, ovšem to byl omyl. Dostala jsem se sice

Nerada bych psala pouze články o těhotenství, ale někdy se to prostě nedá. Každopádně pořád nejsem "těhulka" co čeká "mimíska" (to nelze). Jsem někde u konce čtvrtého měsíce a už funím jak když jde svině z bukvic.. Objevila se madla lásky, vyrašila prsa - možná se dají považovat za kypré jedničky (taky vám přijde spojení "kypré jedničky" tak vtipné?), nabobtnaly mi vlasy, obalila se stehýnka. Jak pravil Ondra "noo, už se mi zase líbíš". Za to mně se Radmila moc nelíbí. Ale po šestinedělí to bude zase všechno krásné a já budu jako laň! Adámek je tornádo Lů. Kočárek bojkotuje a jí vajgly. Kamínky jsem ještě tolerovala, protože proti gustu...ale cigaretové nedopalky? To jsem musela zasáhnout. Nočníkem nabírá vodu v záchodové míse a lije ji v koupelně na podlahu (snad to nepije). Neustále mě atakuje slovem "mňam" a dožaduje se svého 24hodinového přídělu. No já v tuhle dobu ještě kojit, byla bych bývala celá tak vytahaná, že bych mohla n

Každý den chodím ulicemi a pozoruji lidi. Ne, nejsem voyeur a když, tak jenom trošku.  Zkrátka jak si tak s Adámkem brouzdáme, vidíme mnohé. A občas se divím jako ta Kelišová, která nezavře hubu ! Povšimla jsem si mnohého: Mladé holky jsou tlustší a tlustší  Já nemám nic proti tlustým lidem. Ovšem otylky, kterým může být tak 13, možná 15, ládujíc se párkem v rohlíku, který zajídají anglickým rohlíkem? Tak mi řekněte kde je chyba? Myslela jsem si, že je moderní jíst zdravě. Ale asi jenom na instagramu... Přes tunu kytu nevidíte, jak doopravdy vypadá Ano, opět ty mladé "Lolitky". To se prostě člověk nestačí divit. Začíná to napleteným vlasem, v doprovodu s kartáči místo řas a plastovými drápy, dosahující metr, konče.  Jsem asi trapná, ale co se stane když se to všechno sundá? Já myslím, že se dějí divy! Špachtlí odškrábnou betonový kyt z obličeje a z velikonočního vejce je to obyčejné slepičí. A to je asi málo...Já už jsem zjistila, že méně je více (tedy né úplně málo,

Opravdu! Žádné chutě na chlebíčky od Hájka, nulová touha po čerstvém loupáku s kakaem. Mé tělo vábily košíky s kiwi a vůně vařené pohanky... Čokoládu jsem nepostrádala, větrník na mě z cukrárny nevolal "haló, sněz si mě", nepotřebovala jsem balení Rafaella místo večeře. Tak fajn, dobrý. Jedla jsem saláty, kozí sýry (za které do teď v sýrárně utrácím na tajňáka nehorázný prachy), pekla červenou řepu, chlácholila se quinou. I, kde ty loňské sněhy jsou.. Kde se vzala, tu se vzala kokosová Studentská Pečeť . Hodila jsem na ní očko, ona na mne. Odklonila jsem hlavu a mrštnou levačkou nenápadně hodila dva kusy (jo fakt dva!!!) do košíku. Životnost zmíněných dvou tabulek byla 2 dny. Hlavně, že jsem si včera zapekla k večeři lilek se zmíněnou mladou kozou. To tak mělo cenu, když jsem poté odkryla tajný šuplík a zblajzla půl studentské... A dnes když jsem dělala Adámkovi vynikající nastavovanou kaši s majoránkou, česnekem a špaldovým kernotem, jsem snila o tom, jak ji okusím k

Druhé těhotenství se "šťopkou" je zcela jiné než s Adámkem. Už od začátku, co mě človíček obývá, je mi jasné, že mám tu čest s velkou osobností... A co je jiné? Nemám beďary! A to je velké plus prosím pěkně. Já totiž chodím bez make upu a neděsím okolí :D Moc mi nechutná sladké. Až na výjímky samozřejmě. Dnes jsem si koupila kokosovou Studentskou pečeť a ta mi dává záhul :D Večera nedožije.. Neprasím se chlebíčkama a loupákama - jím zdravě, respektive zbytky po Adámkovi :D Některé pozice v józe jsou TABU - asi to nebude takový Buddha a Harapes v jednom, jako Adidi. Spala bych i ve stoje (což je problém, protože vždy plánuji erotiku s Božským, kterou zaspím) Břicho vylezlo ihned. Je maličké, rozkošné, ale jakmile zabušila spermie na dveře, břicho se nafouklo. Každý jsme jiný a děti nevyjímaje. Cítím, že se mi narodí nesmírně citlivý človíček (chlapeček?), introvert a možná trochu umělec. Nevím proč, to jsou prostě ty moje pocity.  7. Únor 2016, den p

Kdo z vás už dítě má nebo miminko čeká, jistě zná to, o čem se chystám mluvit. Vybrat "TO" jméno může být sakra oříšek! Obzvláště máte li s partnerem rozlišný vkus jako já a Ondra zvaný Baklažán. Jak jsem již psala v předchozím článku, měli jsme vícero variant. Já jsem chtěla Alberta, Annu. Ondra listoval kalendářem při pobytu na toaletě a vždy přišel s nějakou perličkou. Zmíním tedy pár zástupců - Karin, Robert, Katarina či Nicolas (jakože Legolas nebo co??!). Alberta mi negoval asi po třech týdnech, kdy se mu to rozleželo v jeho kudrňaté hlávce.  "Bertík" dobrý, ale tak do 6let. Potom ho prý budou šikanovat a mě bude nesnášet. Nekomentovala jsem a rychle jsem vytasila záložní plán B s názvem Štěpán (jiné jméno na kluka už se mi asi fakt nelíbí - tedy líbí, ale ne na naše dítě). Takže Štěpa byl odsouhlasen. Má milovaná matička se nechala slyšet, že naše třetí dítě (???) bude Boží Hod :D No a holka. Ondra přišel s Karolínou. To se mi nezdálo tak špatné. Odkýva

Předně bych tedy ráda upozornila, že tento článek není vůbec o Božském a podobnost je čistě náhodná :-) Ledasčím jsem se tedy inspirovala, ale na to, že můj drahý jest plemeno mužské, nemůžu si až na malé drobnosti opravdu stěžovat. Toto unikum, které je běžné snad v každé domácnosti jsem posbírala ve svém blízkém i širém okolí :-) Takže, čím nás sakra muži tak bezmezně vys*rají? Špinavé ponožky hází do všech koutů bytu. Asi hledají tu nejlepší světovou stranu, nebo se snaží trefit pračku.  Po koupeli se oblékají do trička které nosili celý den. V lepším případě jen jeho část. To že se poleptají "oldspajsem" a napajcují Armanim má zřejmě převýšit aroma upoceného trička. Dávají prázdné obaly do lednice. Vždyť v té krabici od mléka je přece ještě kapka. Co kdybychom si chtěly my ženy dát ráno kakao?? Vousy po celém umyvadle! Pokud máte doma blondýna, holátko či plavovlasa, máte vyhráno. Pokud černého oře jako já, celkem pešek. Vymačkávají zubní pastu od prostředka. No

....kecám, čtyři. Lekli jste se? Nejvíc by se asi lekl Božský, protože by jeden z nás musel bydlet před bytem... Ano, na to, jak jsem se kasala, že bude Adámek jedináček, jsem zhruba před Vánoci změnila názor :D A v září, na datum naši svatby přiletí čáp, popřípadě vrána. Zjistila jsem totiž, že náš Šťastný Buddha je natolik skvělý, že nemůžeme zůstat u jednoho. Jeho šťastná povaha mě přesvědčila.. Končím třetí měsíc, 3 kilaa 1 číslo podprsenky nahoře. Původně mělo být naše zářijátko Albert nebo Anna. Nakonec z toho sešlo a bude to Štěpán nebo Karolína. Spíš Štěpán :-) A tak pokud mě uvidíte odulou, již máte vysvětlení :-)

Vdaná jsem bez pár dní  půl roku, zadaná téměř 11 let, cizí chlapi si mě nevšímají též hodně let :D. Jsem sice mladá (zatím ještě), ale pochytila jsem toho spoustu. Nikdy jsem nebyla ten typ, na který by stáli chlapi na diskotéce frontu, aby se mnou mohli mít třeba sex na záchodě či mě pozvat na panáka (což nevadí, jelikož po alkoholu jsem trapná a zvracím a na styky na toaletě mám též své názorstvo). Nicméně když už jsem se ale rozhodla, že se mi nějaký jinoch líbí, měla jsem ho. Trošku paradox, ale možná se mě báli. Já se totiž umím tvářit jako půl prdele z roští i když o tom nevím. Můj již božský manžel to má jinak. Na něj vždy stály davy fanynek. Krávy. :D Svého Ondřeje jsem si vyhlídla, on mě sbalil a od té doby mají fanynky utrum (doufám tedy). Na vztahu s mužem existuje pár zákonitostí, které mě naučily mé babičky a mamka: Vnuť chlapovi tvůj nápad, ať si myslí, že je jeho a můžeš ho pak jako nadsamce ovívat palmovým listem (viz sušička). Ať je vždy uvařeno a plná lednic

Konečně jsem ji dočetla. Ano vím, trvalo mi to asi 14 dní. Ale má 500 stránek, pár nudných pasáží, což mě snad omlouvá. Tak vám tedy řeknu, co já na to :-) Dříve jsem knihy o Holocaustu četla opravdu hojně. V mé knihovně se objevily opravdové "hrůzy" jako jsou Pavouci či Továrna na smrt . Od té doby, co mám Adámka si raději přečtu něco u čeho se zasměju a nezabíjejí se tam děti, například POSLEDNÍ ARISTOKRATKU. Vypravěčku mi doporučila kamarádka, na jejíž knižní vkus dost dám. A tak jsem si řekla, že to zkusím... Knížka je z období 2. Světové války. To je jasné. Ale až na pár pasáží knihu přečte i "nemilovník" válečné literatury. Jak jsem již řekla, kniha je bichle. Nudné pasáže jsou a asi nebylo možné se jim vyhnout. Takže jsem tyto etapy jen tak sfrkla jedním okem a třásla se na další kapitolu. Na můj vkus tam moc často hlavní hrdinka Sage popisuje, jak peče chleba. To mě moc nezajímá, navíc když ho jím jen výjimečně :-) No ale jádro pudla je vlastně sk