Konečně jsem ji dočetla. Ano vím, trvalo mi to asi 14 dní. Ale má 500 stránek, pár nudných pasáží, což mě snad omlouvá. Tak vám tedy řeknu, co já na to :-)
Dříve jsem knihy o Holocaustu četla opravdu hojně. V mé knihovně se objevily opravdové "hrůzy" jako jsou Pavouci či Továrna na smrt. Od té doby, co mám Adámka si raději přečtu něco u čeho se zasměju a nezabíjejí se tam děti, například POSLEDNÍ ARISTOKRATKU.
Vypravěčku mi doporučila kamarádka, na jejíž knižní vkus dost dám. A tak jsem si řekla, že to zkusím...
Knížka je z období 2. Světové války. To je jasné. Ale až na pár pasáží knihu přečte i "nemilovník" válečné literatury. Jak jsem již řekla, kniha je bichle. Nudné pasáže jsou a asi nebylo možné se jim vyhnout. Takže jsem tyto etapy jen tak sfrkla jedním okem a třásla se na další kapitolu. Na můj vkus tam moc často hlavní hrdinka Sage popisuje, jak peče chleba. To mě moc nezajímá, navíc když ho jím jen výjimečně :-)
No ale jádro pudla je vlastně skvělé a ten konec? Neuvěřitelně vypointovaný. Myslím, že to nebudete čekat ani vy! Takže i když mě kniha místy nudila, už jen kvůli závěru stojí za to číst! Je to velice silný příběh, který se opravdu mohl stát a věřím, že se velmi podobné skutečnosti opravdu staly.
Dozvíte se příběh babičky Minky, která přežila Osvětim, brutální smrt nejlepší kamarádky, nešťastnou náhodu, která zabila malého synovce Majera, smrt sestry, maminky i otce. Díky své síle dospěla, zamilovala se a alespoň na chvilku zapomněla na tetování, které nedobrovolně zdobí její zápěstí. A bez své vnučky Sage by nám svůj příběh možná nikdy neřekla..
Dříve jsem knihy o Holocaustu četla opravdu hojně. V mé knihovně se objevily opravdové "hrůzy" jako jsou Pavouci či Továrna na smrt. Od té doby, co mám Adámka si raději přečtu něco u čeho se zasměju a nezabíjejí se tam děti, například POSLEDNÍ ARISTOKRATKU.
Vypravěčku mi doporučila kamarádka, na jejíž knižní vkus dost dám. A tak jsem si řekla, že to zkusím...
Knížka je z období 2. Světové války. To je jasné. Ale až na pár pasáží knihu přečte i "nemilovník" válečné literatury. Jak jsem již řekla, kniha je bichle. Nudné pasáže jsou a asi nebylo možné se jim vyhnout. Takže jsem tyto etapy jen tak sfrkla jedním okem a třásla se na další kapitolu. Na můj vkus tam moc často hlavní hrdinka Sage popisuje, jak peče chleba. To mě moc nezajímá, navíc když ho jím jen výjimečně :-)
No ale jádro pudla je vlastně skvělé a ten konec? Neuvěřitelně vypointovaný. Myslím, že to nebudete čekat ani vy! Takže i když mě kniha místy nudila, už jen kvůli závěru stojí za to číst! Je to velice silný příběh, který se opravdu mohl stát a věřím, že se velmi podobné skutečnosti opravdu staly.
Dozvíte se příběh babičky Minky, která přežila Osvětim, brutální smrt nejlepší kamarádky, nešťastnou náhodu, která zabila malého synovce Majera, smrt sestry, maminky i otce. Díky své síle dospěla, zamilovala se a alespoň na chvilku zapomněla na tetování, které nedobrovolně zdobí její zápěstí. A bez své vnučky Sage by nám svůj příběh možná nikdy neřekla..
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.