Zápisník jedné Radky

Tak, když už jsem se rozhodla jít s kůží na trh, jak se tak říká, byla by ode mně hezké vám říct, kde knihu sehnat :-) Jak jsem vám již naznačila příběh "Zpovědi" se nenarodil ze dne na den, měl svoje zplození, výchovu a nakonec roztažení křídel a alou do světa... Knihu si můžete objednat přímo u mně - na FB profilu blogu, na blogu nebo soukromém profilu FB. Mám omezený počet kusů , takže pokud máte zájem o přečtení řádků ze "Střapaté holky" , můžete psát do zpráv nebo na email ra.hartman@seznam.cz. Samozřejmostí je osobní věnování či věnování na přání   :-)  Cena knihy je 201,-. Předání buď osobní nebo odešlu jako balík. Všechny rezervované a zaplacené knížky budu odesílat a předávat od 15.5.2017  :-) Od konce května budou k dispozici v síti distributorů NEOLUXOR, DOBROVSKÝ ACADEMIA, KOSMAS a EUROMEDIA. Moc doufám, že se vám knížka bude líbit. Ale to víte, Neruda nejsem...:-) Je to něco osobního, i když vlastně zcela cizího. Je to mé třetí dítě, od k

Jak jste se již dočetli, napsala jsem knihu. Je to pro mě velká věc a je mi jasné, že pro lidstvo o trošku menší :-) Každopádně si myslím, že sny se mají plnit nejen o Vánocích. Člověk by si měl jít za tím, o co opravdu stojí. Nářků a nadávek je v tomhle světě dost. Začala jsem své "třetí miminko" plodit v dobu, kdy jsem byla těhotná s tím prvním :-) Začala jsem si tak psát myšlenky, které se postupně hromadily a začaly mi dávat smysl. Jednoho krásného dne jsem se rozhodla, že zkusím dát své řádky přečíst jedné skvělé kamarádce. A tak to vlastně začalo... Byla nadšená a řekla, ať píšu dál. Že prý je "toho" škoda pro šuplík. Tak jsem psala... Postupem času jsem se rozhodla, že z mých wordových stránek bude kniha. Oslovila jsem další kamarádku, která mi pomohla mnohé vyladit a tak nějak dokořenit. Když klapla poslední stránka a já jsem cítila, že takhle by to mohlo být, sebrala jsem odvahu a poslala část rukopisu do nakladatelství. Popravdě jsem nečekala vůbec ni

Asi šlapu do vosího hnízda a mnohé (vždysluníčkové matky) pobouřím, ale pojďme se podívat pravdě do očí. Jsou i takové dny, kdy máte chuť být sama, nebo dát dítěti diazepam.  Ráda bych se vyhnula debatám o tom, jak moc milujeme svoje děti. Pokud jste totiž normální (co to je?) lidská bytost a žena k tomu, máte přirozeně vyvinuté mateřské pudy, tudíž je nad slunce jasné, že své mládě (ať už máte chlapce, dívku, sovu nebo strašidlo z vikýře) nade vše milujete. A já svého Šťastného Buddhu taktéž. ALE někdy jsou takové chvíle, že ač medituji, naskakuje mi žilka na čele :D Například včera. Jeli jsme celá rodina (i Anička v plodovém vaku) do Prahy k zubaři. Jakožto dopravní prostředek jsme zvolili vlak. Kdybych to bývala věděla! Adámek celou cestu řval! A pod pojmem "celou cestu" myslím opravdu 1h 17 minut. Nejprve jsem konejšila, ukazovala hračky, hubičkovala, dávala jídlo. Po 40 minutách mě svrběla ruka a chtěla jsem seřezat jak Adama, tak Ondřeje (jen tak, pro úlevu). Všichn

Myslím, že jsem se o tom zmiňovala již předchozí roky. A mám pro vás novinu - nic se nezměnilo! I s přibývajícími léty a dětmi jsem stále velikonoční ignorant. Mám ráda jaro. A to bych si tedy oslavila, kdyby za oknem s prominutím nech*alo jak z konvice. Takže já si sluneční dny oslavím, až vskutku přijdou. Jediné, co na Velikonoce dodržuji, je pečení mazance a jidášů a jarní květina na stole, spolu s bylinkami na okénku. Šlus a nascheanou. Moji Božští ovšem na koledu vyrazili. Ondra upletl krásnou pomlázku, na kterou navěsil různobarevné šle. A se slovy klasika "ukaž zadek bejby" se jali koledovat u děvčat v Kluku. To pro mne byla opravdu přívětivá zpráva, jelikož jsem dostala možnost zapnout Óčko na plný pecky, udělat nádivku, vyvenčit Sanitol v koupelně, utřít prach apod. Barvená vejce u nás nenajdete. Jen slepičí bílá a neuvařená a nebo ty mého chotě (neukazuje je na počkání). Tkže by koledníci mohli vysloužit leda tak banán, jablko, celer, rucolu nebo nějaké ořechy

Jelikož měl článek Čím krmím Didiho  opravdu velký úspěch a tím pádem i zpětnou vazbu, rozhodla jsem se pokračovat. A nebojte se, kuchařka nebude :D Asi 5 čtenářek (divný slovo) mě poprosilo, jestli bych mohla napsat pár tipů na zdravé (zdravější) dezerty či sladkosti. No přátelé, mohla, mohla. Ale jsou to všechno jen moje výmysly a věci, co chutnají mě, takže to neberte příliš vážně. A krmím tím převážně sebe, abych nejedla bílojedovaté prasečinky a občas Adyho. Sušenky Tak tyhle sušenky se dají vyplodit v mnoha variacích, ale tato je naše nejoblíbenější. Potřebujete (baj oko) hrst mandlí (hrubě namleté) půl hrnku špaldové mouky made by Lidloň asi lžíce rýžového sirupu 5 rozemletých datlí 2 lžíce nepraženého kakaa pár chia semen (ne dvě, ale pár jakože trochu) kokosák (na spojení - to poznáte kolik) skořici trošku nastrouhaného zázvoru Tak a postup je opravdu velmi náročný. Zmatláte vše dohromady, uděláte lepivé hrudky, ty uplácnete a pečete na 150 asi 15,20 mi

Druhý dubnový víkend jsem prožila "bezdětně" (to v břiše jsem měla s sebou). Vyrazila jsem si s mamkou na čistě dámskou jízdu (chlapi, alkohol, pařby a tak :D). Byly to mé první dvě noci bez Adámka.  Říkala jsem si, že jelikož jsem vlastně hupsla z těhotenství do těhotenství, je čas najít si nějaký ten moment jen pro sebe. Předpokládám, že od září budu zplna hrdla kojit, takže je nejvyšší čas. Moje mamka je druh ženy domácí, která moc často nikam nevyráží. A tak jsem ji mou myšlenkou vysloveně atakovala. Byla ihned pro. Vybrala jsem místo, které bylo opravdu jako z  pohádky . Drahá mamá se celý měsíc před odjezdem domnívala, že jedeme do Luhačovic a když jsme dorazily do Průhonic byla zmatená, že jsme jely je 40 minut :D I když celý pátek propršel, nám to nevadilo. Ubytovaly jsme se, chopily se paraplat s vyrazily směr průhonický park. Při vstupu jsme dostaly brožurku s (pro ženy) nesrozumitelnou mapou. Vybrala jsem zlatou střední cestu o délce 5,5 km (bylo z toho 7,5).

Dneska mě kamarádka poprosila, zda bych mohla sepsat pár mých oblíbených dětských pokrmů. Většinu z nic si vymýšlím, ale už jsem vypozorovala, co u Adyho zaboduje. Tak třeba se vám bude inspirace hodit :-) SNÍDANĚ: Quinoová kaše Tu máme moc rádi oba dva. Nejčastěji jí dělám z té bílé quinoy, protože má nejméně výraznou chuť a tak trošku z ní cítím oříšky :-) Quinou vařím v mandlovém (či jiném rostlinném) mléce cca 20 min. Přidám špetku skořice, vanilky a kokosového oleje. Navrch pár kapek datlového sirupu :-) Hutná mrkvová polévka Tak to je Adámka oblíbená. Na Ghi orestuju cibulku a dvě, tři mrkve. Trošku osolím, přidám špetku kurkumy. Po chvilce zaliju sklenkou vody a sklenkou kokosového mléka. Vařím asi půl hodiny. Zvlášť v hrnci uvařím pár brambor, ze kterých udělám bramborovou kaši, kterou polévku zahustím. Mrkvajdu dělám většinou večer, protože panáček po ránu nerad čeká. Mandlové sušenky Vynikající záležitost. Inspirovala jsem se u Elly. Sušenky většinou zapíjím

Říkáte si "ta se ale rozjela" nebo "styď se"? Hele já nevím jo, ale bavit se o sexu mi přijde naprosto normální, stejně jako třeba o tom, co je potřeba nakoupit. Na začátku bychom si ale měli ujasnit jednu věc. Nikdy jsem nebyla frigidní "stará panna", ale ani sexuchtivá domina. Jsem tedy něco mezi. Určitě nepatřím mezi ty, které muž sáhne na palec u nohy a už vidí orgasmické hvězdičky :D Na druhou stranu nenosím ani pás cudnosti. Znám takové ženy, které bez sexu nemohou žít. To já bez něj žít klidně dovedu a někdy i ráda. Mám raději vzájemnou blízkost, než králičí pohyby... Když jsem byla poprvé těhotná, sex mě vyloženě nebavil, ale jelikož jsem neměla tužbu stát se svobodnou matkou (stačilo, že jsem měla beďary) konala jsem. Jak bych tak řekla, v rámci udržení dobrých vztahů. Po šestinedělí jsem se na Ondřeje vrhla jako krvelačná saň. Nezajímalo mě, zda chce nebo ne, prostě chtěl. Byl statečný. Mléko tryskalo a břicho se vlnilo. Postupem času se al

Víte jak jsem říkala, že sny se mají plnit a že pokud věříte a správně si přejete, splní se? Ano? Pamatujete?  Psala jsem vám několik věcí, které chci v životě zažít. tedy, buďme přesnější. Které chci v tomhle životě zažít. Věřím, že jsme na světě několikrát, bohužel si však nepamatujeme životy předchozí. A tak bych to ráda stihla v těle Radky :-)) Ach to psaní. To mě provází větší část mého života. Od dopisů, slohů, blogu až po....něco rozsáhlejšího. A v květnu to konečně odtajním. Věc, která mi mnohdy nedala spát. Věc, která mi zamotala hlavu do plných otáček. Věc, která mi pokaždé vykouzlí úsměv na rtech. Těšíte se?