Já si zkrátka myslím, že uplynulý rok každého tak trošku změnil. Vnímám to okolo sebe takřka každý den. A hlavně, vidím, jak jsem se změnila já.
Když mi někdo bude chtít říct, že jsem jiná, tak mu to s radostí odkývnu. Loňský rok pro mě byl jedna velká smršť. Emoce, city, vztahy, práce - všechno bylo jako na horské dráze (ale té z Kroku za krokem). Rodilo se, umíralo, rozcházelo, vdávalo, hodně plakalo, transformovalo a vlastně se i nabývalo štěstí.
Kdybych měla psát každičkou zkoušku, která mě potkala, možná by to vydalo na slabší knihu. Jediné, co bylo v předešlém roce stálé, byl můj vztah s Ondrou. Už kroutíte očima? Dle libosti. Jenomže víte co, my jsme zažívali druhé líbánky. Bylo to neskutečný. A jsem šťastná, že podobná vlna se přenesla i do toho dva devatenáct.
Hodně jsem škobrtala a hledala se. Jako že fakt echt. Ale povedlo se. Já jsem já. Já vypadám jak já. Nemusím se schovávat za masky a pózy. Mám polodlouhé, celkem tmavé vlasy, často je nosím v bobku jako Tomáš Klus :D, mám ráda svá chlapecká prsa a už nechci na plastiku, cítím se docela hezká jen se zvýrazněným obočím, nebojím se zkoušet své sny a nezajímá mě, co řekne okolí. Čárám si na plátna, hledám kurzy latinsko-amerických tanců, trénuju dřep na jedné noze na bosu, hodně čtu, málo křičím, hodně přemýšlím, neuvěřitelně moc cítím a žiju.
Jsem ráda sama a nebojím se zastavit. A hlavně jsem si konečně přiznala, že mi opravdu není dobře ve velkém počtu lidí. Já jsem typ "jedné kamarádky". Cením si těch málo vyvolených tak, jako banánů za komunismu :-)) Já nechci být kamarádka se všema - nehraju na přetvářku.
Rok 2018 dal a vzal. Byl zlomový a byl potřeba. Nebýt jeho, nenašla bych se.
Když mi někdo bude chtít říct, že jsem jiná, tak mu to s radostí odkývnu. Loňský rok pro mě byl jedna velká smršť. Emoce, city, vztahy, práce - všechno bylo jako na horské dráze (ale té z Kroku za krokem). Rodilo se, umíralo, rozcházelo, vdávalo, hodně plakalo, transformovalo a vlastně se i nabývalo štěstí.
Kdybych měla psát každičkou zkoušku, která mě potkala, možná by to vydalo na slabší knihu. Jediné, co bylo v předešlém roce stálé, byl můj vztah s Ondrou. Už kroutíte očima? Dle libosti. Jenomže víte co, my jsme zažívali druhé líbánky. Bylo to neskutečný. A jsem šťastná, že podobná vlna se přenesla i do toho dva devatenáct.
Hodně jsem škobrtala a hledala se. Jako že fakt echt. Ale povedlo se. Já jsem já. Já vypadám jak já. Nemusím se schovávat za masky a pózy. Mám polodlouhé, celkem tmavé vlasy, často je nosím v bobku jako Tomáš Klus :D, mám ráda svá chlapecká prsa a už nechci na plastiku, cítím se docela hezká jen se zvýrazněným obočím, nebojím se zkoušet své sny a nezajímá mě, co řekne okolí. Čárám si na plátna, hledám kurzy latinsko-amerických tanců, trénuju dřep na jedné noze na bosu, hodně čtu, málo křičím, hodně přemýšlím, neuvěřitelně moc cítím a žiju.
Jsem ráda sama a nebojím se zastavit. A hlavně jsem si konečně přiznala, že mi opravdu není dobře ve velkém počtu lidí. Já jsem typ "jedné kamarádky". Cením si těch málo vyvolených tak, jako banánů za komunismu :-)) Já nechci být kamarádka se všema - nehraju na přetvářku.
Rok 2018 dal a vzal. Byl zlomový a byl potřeba. Nebýt jeho, nenašla bych se.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.