Narodila jsem se jako snílek. Cílevědomý snílek. Asi od plenek (které jsem podle mé maminky měla s nadsázkou asi 14 dní a pak jsem brilantně a sofistikovaně odešla na toaletu) jsem zkrátka plna cílů a snažím se je plnit.
Ale řeknu vám, není to lehký vzorec - pořád někam šplhat. Jsem netrpělivá, chci vše hned a navíc mám rysy perfekcionalisty, takže dokud nejsou věci tak, jak si představuju, je to špatně samozřejmě.
Jestli za něco vděčím své tchyni (krom zplození mého chotě) je to právě získané puntičkářství. Víte proč? Tak nějak to do mě vtloukla ona. Když jsme u ní dva roky bydleli, dávala mi dost urputné lekce :D Tudíž to na mě nechalo následky. Jaké? Děti dojí drobivý rohlík a já se za nima plíživým krokem vpřed sunu s vysavačem a každý neviditelný drobek luxuju. 600x za den leštím baterii v koupelně. Miluju vůni Sanitolu (kdyby to nebylo divný, používám ho jako parfém :D). Každou středu musím povléknout čistě vyprané povlečení - přes to vlak nejede :D Není to autismus? :D
No, zkrátka a jasně. Jsem cílevědomá a až urputná jak v práci, tak doma. Snažila jsem se o to i v józe, ale tam to nelze - naštěstí, alespoň někde se zbrzdím...
Občas mám pocit, že mám v řiti zabudovanou vrtuli. Ráno nastartuju, pak přes den vlaju a večer se zřítím :D Ale mě to baví. Já neumím frčet pomalu. Jakmile mi dochází energie, musím ji nakopnout zase aktivitou nebo novým projektem. Ležení u televize mě zmáhá víc než vytírání celého bytu.
Ale řeknu vám, není to lehký vzorec - pořád někam šplhat. Jsem netrpělivá, chci vše hned a navíc mám rysy perfekcionalisty, takže dokud nejsou věci tak, jak si představuju, je to špatně samozřejmě.
Jestli za něco vděčím své tchyni (krom zplození mého chotě) je to právě získané puntičkářství. Víte proč? Tak nějak to do mě vtloukla ona. Když jsme u ní dva roky bydleli, dávala mi dost urputné lekce :D Tudíž to na mě nechalo následky. Jaké? Děti dojí drobivý rohlík a já se za nima plíživým krokem vpřed sunu s vysavačem a každý neviditelný drobek luxuju. 600x za den leštím baterii v koupelně. Miluju vůni Sanitolu (kdyby to nebylo divný, používám ho jako parfém :D). Každou středu musím povléknout čistě vyprané povlečení - přes to vlak nejede :D Není to autismus? :D
No, zkrátka a jasně. Jsem cílevědomá a až urputná jak v práci, tak doma. Snažila jsem se o to i v józe, ale tam to nelze - naštěstí, alespoň někde se zbrzdím...
Občas mám pocit, že mám v řiti zabudovanou vrtuli. Ráno nastartuju, pak přes den vlaju a večer se zřítím :D Ale mě to baví. Já neumím frčet pomalu. Jakmile mi dochází energie, musím ji nakopnout zase aktivitou nebo novým projektem. Ležení u televize mě zmáhá víc než vytírání celého bytu.
A jak to máte vy?
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.