Dlouho jsem tady nevyplodila žádný svoje moudro. Proč? Protože jsem byl ve fázi pozorování. Pozorování sebe sama.
Co se stane, když se najednou rozhodnete zahnout doleva a nejít rovně? Stane se toho hodně. Když vás najednou zastihne takový ten pocit "něco není v pořádku", měli byste se zamyslet nad tím co a proč. Většinou je to to hned to první, co vám přijde na mysl. A když to nechcete akceptovat, vymýšlíte si jiné, přijatelnější teorie.
O tom, že jsem se dostala na jakési rozcestí, jsem vám už vyprávěla. Nemohla jsem se vlastně nadechnout a žít. Žila jsem totiž podle ostatních. Říkala jsem co chtěli ostatní slyšet, nechtěla jsem být "ta špatná", bála jsem se nesouhlasit, neplnila jsem si své sny.
Teď říkám to, co chci slyšet já. Jsem pro mnohé a v mnoha ohledech ta špatná. A tak je to dobře. Já jsem skutečně já. A zcela upřímně říkám, že je to poprvé za život. Dýchám a jsem. Když mi s někým není dobře, odejdu. Když mi s někým dobře být začíná, přijdu blíž. Nechci a nebudu žít ve společensky přijatelné bublině.
Nebojte se odejít. Nebojte se přicházet. Suďte jen sebe - to je začátek cesty. Já teď už vím, že jestli půjdu s někým někdy do jakékoliv konfrontace, budu mlčet. Proč? Protože vše bude řečeno z druhých úst. Ten dotyčný si sám odpoví na otázky, sám odhalí své já. A já budu mlčet, přát mu to nejlepší a pak s pokorou na odpuštěním odejdu.
Vše je vždy tak, jak má být.
Co se stane, když se najednou rozhodnete zahnout doleva a nejít rovně? Stane se toho hodně. Když vás najednou zastihne takový ten pocit "něco není v pořádku", měli byste se zamyslet nad tím co a proč. Většinou je to to hned to první, co vám přijde na mysl. A když to nechcete akceptovat, vymýšlíte si jiné, přijatelnější teorie.
O tom, že jsem se dostala na jakési rozcestí, jsem vám už vyprávěla. Nemohla jsem se vlastně nadechnout a žít. Žila jsem totiž podle ostatních. Říkala jsem co chtěli ostatní slyšet, nechtěla jsem být "ta špatná", bála jsem se nesouhlasit, neplnila jsem si své sny.
Teď říkám to, co chci slyšet já. Jsem pro mnohé a v mnoha ohledech ta špatná. A tak je to dobře. Já jsem skutečně já. A zcela upřímně říkám, že je to poprvé za život. Dýchám a jsem. Když mi s někým není dobře, odejdu. Když mi s někým dobře být začíná, přijdu blíž. Nechci a nebudu žít ve společensky přijatelné bublině.
Nebojte se odejít. Nebojte se přicházet. Suďte jen sebe - to je začátek cesty. Já teď už vím, že jestli půjdu s někým někdy do jakékoliv konfrontace, budu mlčet. Proč? Protože vše bude řečeno z druhých úst. Ten dotyčný si sám odpoví na otázky, sám odhalí své já. A já budu mlčet, přát mu to nejlepší a pak s pokorou na odpuštěním odejdu.
Vše je vždy tak, jak má být.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.