Přeskočit na hlavní obsah

Demence na mateřské

Jsem matka a postupem času jsem se částečně zařadila do týmu šílených matek. Naštěstí mám ještě schopnost nějaké sebereflexe, takže když začínám do onoho davu zapadat, blikne mi pomyslná kontrolka a s díky vystupuji.

Já si prostě myslím, že by matky neměly slintat na své děti. NIKDY! Jako vám by se líbilo, kdyby na vás někdo flusnul? :D Třeba v práci, šéf "hele Máňo, máš na tváři kousek kuřete od oběda" tfuj a plivne na vás. Plivanec pak rázem otře rukávem a jste jako ze žurnálu. Zkrátka, když je dítě špinavé, nechte ho špinavé, popřípadě použijte vodu či vlhčený ubrousek. Ale neslintejte!

A co třeba takové olizování lžiček? Tak z toho bych se šla vyzvracet. Dáváte svému roběti například jogurt a než mu vložíte lžičku do úst, oblíznete ji. Jakože cože??? To dělala přesně moje mamka a lechtá mě v žaludku, jen si to představím. To je krajně nechutné. Oblizujte si svoje příbory! :D

A pak tu máme takovou sortu maminek, které nenechají své děťátko dotknout se špíny. Stoupnout si na písek, sáhnout na hlínu, jíst kamínky (oni je ve skutečnosti nejí, jen ochutnávají a pak je vyplivnou - jestli vás to utěší), nebo si omatlat zmrzlinu na nové bodýčko značky "bylodrahýjakokráva". Tak to vám řeknu zcela upřímně, že to bych nemohla s klukama chodit ven. Bertík, který jakožto gurmán sežral svoje hovno, vyválel se v kaluži, plaval v suti nebo vařil kašičku z bahna, by nebyl živ.

A potom zdrobněliny - mimísek, papinkat, nabumbat, těhulka. Brrr.

Joo a mluvení v třetí osobě, k čemuž také sklouzávám. "Maminka ti pomůže, ano?" to když slyším, hned se otáčím, kde je ještě nějaká maminka, krom té, co to říká. Proč prostě neříct "Pomůžu ti, ano?"
Jakmile řeknu slovo "maminka" a nemyslím tím tu svoji, nebo nějakou cizí, okamžitě zpozorním a dám si imaginární facku.

Množná čísla jsou další science fiction. "My už kakáme do nočníčku". Super, gratuluji, že jste to ve třiceti zvládla! :D

Neberte to prosím jako kritiku. Každá z nás během mateřství nějak zdementí. Důležité je, aby byl vesmír v rovnováze :-))))


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PAN JÁTRO A SLEČNA ŽLUČNÍK :-)

Játra a žlučník jsou kamarádi na život a na smrt, ba co více, jsou to životní partneři :-)  K čemu máme v těle játra? Játra váží cca 1,5kg, jsou hnědočervená a mají dva laloky. Plní přes 500 různých funkcí ( opravdu, nekecám :-) a dokáží regenerovat svou tkáň. Játra hromadí krev, v níž jsou obsaženy minerály, vitamíny a ostatní živiny. Všechna krev ze žaludku a vnitřností protéká játry a přijímá živiny. Játra absorbují a ukládají tuky, cukry, bílkoviny z naší stravy, které se pak v těle přemění na energii nebo se schovají do zásoby. Bílkoviny jsou štěpeny na aminokyseliny. Játra vyrábějí žluč, která se ukládá ve žlučníku. Jelikož filtrují krev, tak odstraňují jedy, toxiny, drogy, chemikálie z těla a štěpí je, aby mohly být vyloučeny.  A s čím se vytáhne žlučník ? Ve žlučníku se hromadí žluč vyrobená játry. Žluč štěpí tuky v potravě. Žluč také podporuje peristaltiku tlustého střeva.  Co když to nefunguje tak, jak má? Fyzické projevy  – nevolnost, zvracení,

Mladé ženy si neholí stehna?!

V průběhu léta probíhal můj velký, osobní průzkum. Nenápadně jsem si hrála na pozorovatele ženských nohou. Mé zjištění bylo bez nadsázky šokující. České ženy si z valné většiny holí nohy do výšky kolen. A co potom? Prales! Depilace, epilace, žiletky či vosk Já sama se mohu řadit do skupiny úchylů, kteří nesnáší chlupy . Vskutku. Neumím si představit ani fakt, že by si můj muž neholil porost v podpaží. Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že je to pro mnoho žen sexy (což nechápu, jelikož smradlavé litry potu přestávají být přitažlivé ihned po zachycení v podpažním porostu). Vím, že jsem opravdu "lehce" vybočující z řady, jelikož se mi příčí i chlupatá hruď plná muněk. Omlouvám se, ale to nelze! Moje matka by mi záhy oponovala, jelikož pro ní - čím víc chlupatější muž, tím víc Adidas- bohudík ne vše se dědí! :-)) Vraťme se ale zpět k ženám, dívkám a možná v dnešní době i holčičkám . Je nad slunce jasné, že nohy jako laňka chce mít každá. Ovšem jsou li chlu

Dopis mému budoucímu "JÁ"

Ahoj Radu (vím, že se necítíš dobře v oslovení Radko, tak píšu "Radu"), pamatuješ, jak jsi byla skeptická a nedůvěřivá sama k sobě? Jak jsi nevěřila ve svůj vlastní úspěch a hodnoty? Vzpomínáš na to, jak jsi věřila řečem okolí? Jak jsi nebyla sama sebou? Jen jsi se škatulkovala a chtěla být nejlepší. A vidíš? Vidíš, jak daleko jsi to dotáhla? Te už se cítíš být opravdu ženou - jak uvnitř, tak navenek. Odložila jsi toho kluka do pozadí a dovoluješ si být krásná. Protože ty jsi. A jsi taky moc zajímavá. Každá žena, bytost je. Našla jsi se v psaní. Dovolila jsi prostoupit svoji přirozenost navenek skrze psané slovo. Už nemáš potřebu být přede všemi hezká. Umíš říci "ne". Víš, že okolí se prostřednictvím tebe jen zrcadlí. A hodně se ti ulevilo viď? Víc a víc věříš v sílu lásky a umíš žít okamžikem. Jsi sama sobě největším učitelem, přítelem a láskou. Víš, že nemusíš nikomu nic dokazovat. Umíš žít naplno a opravdově dýchat. Ale byla to cesta, viď? Nestydíš se z