Jsem matka a postupem času jsem se částečně zařadila do týmu šílených matek. Naštěstí mám ještě schopnost nějaké sebereflexe, takže když začínám do onoho davu zapadat, blikne mi pomyslná kontrolka a s díky vystupuji.
Já si prostě myslím, že by matky neměly slintat na své děti. NIKDY! Jako vám by se líbilo, kdyby na vás někdo flusnul? :D Třeba v práci, šéf "hele Máňo, máš na tváři kousek kuřete od oběda" tfuj a plivne na vás. Plivanec pak rázem otře rukávem a jste jako ze žurnálu. Zkrátka, když je dítě špinavé, nechte ho špinavé, popřípadě použijte vodu či vlhčený ubrousek. Ale neslintejte!
A co třeba takové olizování lžiček? Tak z toho bych se šla vyzvracet. Dáváte svému roběti například jogurt a než mu vložíte lžičku do úst, oblíznete ji. Jakože cože??? To dělala přesně moje mamka a lechtá mě v žaludku, jen si to představím. To je krajně nechutné. Oblizujte si svoje příbory! :D
A pak tu máme takovou sortu maminek, které nenechají své děťátko dotknout se špíny. Stoupnout si na písek, sáhnout na hlínu, jíst kamínky (oni je ve skutečnosti nejí, jen ochutnávají a pak je vyplivnou - jestli vás to utěší), nebo si omatlat zmrzlinu na nové bodýčko značky "bylodrahýjakokráva". Tak to vám řeknu zcela upřímně, že to bych nemohla s klukama chodit ven. Bertík, který jakožto gurmán sežral svoje hovno, vyválel se v kaluži, plaval v suti nebo vařil kašičku z bahna, by nebyl živ.
A potom zdrobněliny - mimísek, papinkat, nabumbat, těhulka. Brrr.
Joo a mluvení v třetí osobě, k čemuž také sklouzávám. "Maminka ti pomůže, ano?" to když slyším, hned se otáčím, kde je ještě nějaká maminka, krom té, co to říká. Proč prostě neříct "Pomůžu ti, ano?"
Jakmile řeknu slovo "maminka" a nemyslím tím tu svoji, nebo nějakou cizí, okamžitě zpozorním a dám si imaginární facku.
Množná čísla jsou další science fiction. "My už kakáme do nočníčku". Super, gratuluji, že jste to ve třiceti zvládla! :D
Neberte to prosím jako kritiku. Každá z nás během mateřství nějak zdementí. Důležité je, aby byl vesmír v rovnováze :-))))
Já si prostě myslím, že by matky neměly slintat na své děti. NIKDY! Jako vám by se líbilo, kdyby na vás někdo flusnul? :D Třeba v práci, šéf "hele Máňo, máš na tváři kousek kuřete od oběda" tfuj a plivne na vás. Plivanec pak rázem otře rukávem a jste jako ze žurnálu. Zkrátka, když je dítě špinavé, nechte ho špinavé, popřípadě použijte vodu či vlhčený ubrousek. Ale neslintejte!
A co třeba takové olizování lžiček? Tak z toho bych se šla vyzvracet. Dáváte svému roběti například jogurt a než mu vložíte lžičku do úst, oblíznete ji. Jakože cože??? To dělala přesně moje mamka a lechtá mě v žaludku, jen si to představím. To je krajně nechutné. Oblizujte si svoje příbory! :D
A pak tu máme takovou sortu maminek, které nenechají své děťátko dotknout se špíny. Stoupnout si na písek, sáhnout na hlínu, jíst kamínky (oni je ve skutečnosti nejí, jen ochutnávají a pak je vyplivnou - jestli vás to utěší), nebo si omatlat zmrzlinu na nové bodýčko značky "bylodrahýjakokráva". Tak to vám řeknu zcela upřímně, že to bych nemohla s klukama chodit ven. Bertík, který jakožto gurmán sežral svoje hovno, vyválel se v kaluži, plaval v suti nebo vařil kašičku z bahna, by nebyl živ.
A potom zdrobněliny - mimísek, papinkat, nabumbat, těhulka. Brrr.
Joo a mluvení v třetí osobě, k čemuž také sklouzávám. "Maminka ti pomůže, ano?" to když slyším, hned se otáčím, kde je ještě nějaká maminka, krom té, co to říká. Proč prostě neříct "Pomůžu ti, ano?"
Jakmile řeknu slovo "maminka" a nemyslím tím tu svoji, nebo nějakou cizí, okamžitě zpozorním a dám si imaginární facku.
Množná čísla jsou další science fiction. "My už kakáme do nočníčku". Super, gratuluji, že jste to ve třiceti zvládla! :D
Neberte to prosím jako kritiku. Každá z nás během mateřství nějak zdementí. Důležité je, aby byl vesmír v rovnováze :-))))
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.