To, že mám dvě děti víte. To že jsou naprosto rozdíné víte taky. Ale to, jak mě občas točí, to možná ještě nevíte. Tak prosím, zde to servíruji.
Adam a Albert. Jeden narozen v roce 2016, druhý v 2017. V porodnici si ze mě dělali srandu, jestli je budu navštěvovat každý rok. Naštěstí jsme udělali plodící pauzu, protože zaprvné bych musela najet na Neurol ve vysokých dávkách a za druhé by z mých prsou nezbylo už tuplem nic. Ani ten náznak sáčků od mléka.
Adam, citlivý, velmi rozumný - občas až moc, empatický a klidný! Albert - samoser, svéráz, hlava dubová, ale šašek a životní optimista.
Zatímco Adam mě dostává svými moudry, Albert činy. Dnes, když jsem Bertodla po stopětapadesáté napomenula a omylem mi vystřelila ruka na jeho zadnici mi Adámek povídá "mami, můžeš mu to říct normálně snad". Podívala jsem se na něj a odpovídám, že jsem mu to řekla normálně stopadesátčtyřikrát. On ovšem pokračuje v mém vzdělávání "mami, já vím, že tě štvě, mě taky, ale víš, že když mu dáš na zadek, nepomůže to. Tak já vás oba obejmu a hlavně v klidu". To mi ovšem vzal vítr z plachet a uvědomila jsem si, že má samozřejmě pravdu. Je celý Ondra - klidný, empatický a hlavně není impulzivní.
Albert je tornádo. Minulý týden načůral psovi do misky, strčil si prst kamsi k zadku a vyhrožoval, že to olízne :D Řve na cizí lidi "tak cooo, jak se máš". Nemá normální tóninu hlasu, stále huláká. Když po něm chci nějakou činnost, musím ho téměř na kolenou prosit, aby tak učinil. Často musí zasáhnout náš pedagog Adámek, abych neexplodovala :D
Bertík je ale smíšek. Směje se pořád a hlavně mně, když řvu, nebo jsem hysterická. Snažím se používat metodu "tří". Když Bertí neudělá to, co já považuju za správné - například obout si tenisky když jde ven, počítám do tří. Pokud to na tři neudělá, zvýším hlas a kulím oči :D Minule, když jsem takto počítala a řekla tři, Bertík se začal smát a říká "pět, sedum, deset, ratatatata". Vybuchla jsem smíchy a nechala ho nechat si trenky na hlavě, jakožto pokrývku hlavy.
Miluju je oba. Vytáčí mě též oba. Adámek svou dospělostí a Albert svým teperamentem. Oba mě učí. Adámek klidu a Bertík trpělivost. S mou občasnou výbušností a impulzivitou je to ořech, to vám povím.
Adam a Albert. Jeden narozen v roce 2016, druhý v 2017. V porodnici si ze mě dělali srandu, jestli je budu navštěvovat každý rok. Naštěstí jsme udělali plodící pauzu, protože zaprvné bych musela najet na Neurol ve vysokých dávkách a za druhé by z mých prsou nezbylo už tuplem nic. Ani ten náznak sáčků od mléka.
Adam, citlivý, velmi rozumný - občas až moc, empatický a klidný! Albert - samoser, svéráz, hlava dubová, ale šašek a životní optimista.
Zatímco Adam mě dostává svými moudry, Albert činy. Dnes, když jsem Bertodla po stopětapadesáté napomenula a omylem mi vystřelila ruka na jeho zadnici mi Adámek povídá "mami, můžeš mu to říct normálně snad". Podívala jsem se na něj a odpovídám, že jsem mu to řekla normálně stopadesátčtyřikrát. On ovšem pokračuje v mém vzdělávání "mami, já vím, že tě štvě, mě taky, ale víš, že když mu dáš na zadek, nepomůže to. Tak já vás oba obejmu a hlavně v klidu". To mi ovšem vzal vítr z plachet a uvědomila jsem si, že má samozřejmě pravdu. Je celý Ondra - klidný, empatický a hlavně není impulzivní.
Albert je tornádo. Minulý týden načůral psovi do misky, strčil si prst kamsi k zadku a vyhrožoval, že to olízne :D Řve na cizí lidi "tak cooo, jak se máš". Nemá normální tóninu hlasu, stále huláká. Když po něm chci nějakou činnost, musím ho téměř na kolenou prosit, aby tak učinil. Často musí zasáhnout náš pedagog Adámek, abych neexplodovala :D
Bertík je ale smíšek. Směje se pořád a hlavně mně, když řvu, nebo jsem hysterická. Snažím se používat metodu "tří". Když Bertí neudělá to, co já považuju za správné - například obout si tenisky když jde ven, počítám do tří. Pokud to na tři neudělá, zvýším hlas a kulím oči :D Minule, když jsem takto počítala a řekla tři, Bertík se začal smát a říká "pět, sedum, deset, ratatatata". Vybuchla jsem smíchy a nechala ho nechat si trenky na hlavě, jakožto pokrývku hlavy.
Miluju je oba. Vytáčí mě též oba. Adámek svou dospělostí a Albert svým teperamentem. Oba mě učí. Adámek klidu a Bertík trpělivost. S mou občasnou výbušností a impulzivitou je to ořech, to vám povím.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.