Přeskočit na hlavní obsah

Těhotenské focení: Síla vzdoru

Jako téměř každý těhotný pár jsme se rozhodli, že si pořídíme památeční snímky s pupkem :-) O tom, kdo tyto okamžiky zdokumentuje jsem přemýšlela asi 10 vteřin. Volba byla jasná, bude to Silva.


Moc mě nebaví takové ty klasické snímky s ocumláváním břicha otcem čekatelem, držení vyčnělého pupku s výrazem andělsky šťastných rodičů a už vůbec né žádné nahotiny - na to se necítím ani když mám 58 kg, natož teď, kdy mám o deset více. Samozřejmě tím nechci nic hodnotit ani kritizovat, každý to má nastavené jinak a co se líbí mě, nemusí nadchnout druhého, že. Naopak některé nahé matky vypadají na fotkách skvěle -  například Demi Moore. Ovšem já nejsem ani Demi, ani Moore.

Kdo je Silva? Nejvíc kreativní člověk pod sluncem. Jen viděla mě a pana Božského a už střílela trumfy z rukávu. Vždy odešla do své kostymérské zásoby a vynořila se s kouskem, který byl opravdu unikátní - ať už nápadem, nebo provedením.  Silva je přítelkyně našeho kamaráda. Vyslali jsme tedy holuba a optali se, zda by byla tak moc hodná a vyblejskla nás. No a co myslíte? Prý by byla! :-) Jediný malý nedostatek na celé věci je ten, že naše dvorní fotografka bivakuje v Liberci, tudíž jsme osedlali oře Renaulta Thalii a vydali se na cestu. Cesta tam - dobrý. Cesta zpět - katastrofa. Vybila se nám navigace, tudíž jsme jeli dle intuice mého chotě. Ruku na srdce - nebyla to dobrá volba. Vláčel mě po všech čertech. Naštěstí jsme zdárně dorazili do tepla rodinného krbu.

Celé focení byla opravdová zábava. Nasmáli jsme se jako dlouho ne. A to i včetně pana Božského, který se tvářil jako proslulý model pózující pro Vouge - byl geniální :D Po zrození našich fotek jsem se na něj nemohla vynadívat. On je prostě dokonalý! Doufám, že náš malý červík bude kopie svého tatínka. Pokud ano, pořizuji si bazuku a od jeho puberty číhám za oknem s úmyslem zastřelit každou, která se k němu přiblíží!

Silvě jsem řekla jen jednu věc - "Nechci klasiku". Tak málo stačilo a tak trochu jiné fotky jsou na světě. Nemůžu se dočkat až nám budou doma viset na zdi! Děkujeme!!








Silvu a její tvorbu naleznete zde: http://www.lintiphoto.com/ 

Komentáře

  1. :D To je hezký :)) Ale nevim, kde jste bloudili, kdyz je to z liberce rovne a za bolkou doprava adz do podebrad? V tom tvuj bozsky chot predci vsechny zensky na svete :D

    OdpovědětVymazat
  2. Nejeli jsme totiž na MB, ale na Jičín. A tam nastala kolize :D V Jičíně jsme špatně uhnuli asi 5x a katastrofa byla na světě :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...