Přeskočit na hlavní obsah

Bez servítek.

Já mám normálně někdy pocit, jako by mě někteří lidé znali stejně dobře, jako přinejmenším Ondra. Jsem ta holka, co začala být divná, protože se víc směje a dělá zvláštní věci. Aha!

A tak, aby to bylo jednodušší, rozhodla jsem se toho na sebe prásknout ještě víc a tím ubrat prostor pro případné domněnky.

Jo, jsem divná!

A teď, ve svých třiceti, jsem asi nejdivnější za svůj dosavadní život. Například mám takový spešl aromaolej, který čichám kdykoliv se mi zamane. Je to legální, voní, není to droga, ale vymrskne vás to do hodně vysokých obrátek. A jo, uznávám, že to občas vypadá faaakt divně.

Už asi pět měsíců piju každé ráno (s několika přestávkami na dovolených) řapíkatý celer. Né proto, že to teď frčí, je to cool, in a instafriendly. Piju ho proto, že pak jdu pravidelně na záchod, mimo jiné. Taky divný, že jo.

Nosím na ruce buddhistickou šňůrku. Věřím, že mě chrání. A je to skvěle divný. To jen až se mě někdo bude zase ptát, co je to za modrou bavlnku na zápěstí.

Mám málo kamarádů. To není moc in, že jo? Zdá se mi, že čím víc přátel, tím víc adidas. No, ale poprvé za svůj život vím, že méně zanmená více a jsem za to fakt šťastná. A vždycky když zmizí nějaký ten nekvalitní (pro mně) proužek, najednou se objeví nový a dokonale vyšperkovaný :-) Děkuji!!!!

Ten její vztah je tak skvělej, až je to divný (zase)

Až budou mít všichni tak divný vztahy jako já, budou na světě jenom šťastné dvojice :-)

A co dál?

  • směju se když chci a ne proto, že bych měla,
  • už se nechci nikomu zavděčit,
  • dovedu se o svých problémech bavit,
  • cvičím jógu, protože je to moje psychoterapie, ne proto, že je to životní póza,
  • používám Sanytol, i když to fakt není košér,
  • miluju menstruační kalich, i když jsem měla nejdříve pocit, že mezi jezy vsouvám rolbu :D
  • často řvu na svoje děti, pak se jim omlouvám a vím, že je to nevýchovné,
  • meloun mi chutnal jenom v Itálii,
  • s Božským máme rádi sex na neobvyklých místech (bacha na nás a kdyžtak dělejte že nic) :D
  • když jsem nasraná, čučím jako puchejř a nepřetvařuju se,
  • jsem vorkoholik,
  • neumím zlomky,
  • nemám přehled v politické situaci,
  • moje nejoblíbenější jídlo je smažák a tuna tatarky.

A co dělám teď? Pracuju. Dneska asi do 1 hodiny ranní. Až zaklapnu počítač, vyvenčím psa, připravím Ondrovi oběd, složím prádlo ze sušičky, políbím děti, manžela a půjdu spát.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...