Přeskočit na hlavní obsah

Tak co ty vlastně seš?

Vegetarián? Nutritarián? (Ne)pička mléka? Veganka? Čokoládoholik? Tak v jaké škatulce ty teda jsi?

Tak možná někoho překvapím, ale v žádné škatuli se zatím nenacházím. Co platí asi konstantně je, že nejím maso. Ale pozor! Tady trošku lžu, protože v těhotenství a Adamem jsem sežrala grilované kuře a byla jsem mastná od ucha k uchu. Ano, v prvním těhotenství jsem jedla i řízek! I já neznabožka!

No, ale bereme li v potaz mé normální, tedy netěhotné stavy, tak během nich maso nejím. Ne z etických nebo jiných důvodů, i když s těmito názory souzním. Já maso nejím, protože mi nechutná. HA! Až se mě budete chtít zbavit, dejte mi flák syrového masa na čelo a jisto jistě zhynu :D

A co kraví věci? SNAŽÍM se nejíst. To slovo "snažím" je záměrně velkým písmem, protože nejsem ortodoxní. Občas si dám na bramboru máslo. Občasně si dám kraví smetanu do mléka a občas spasu vanilkovou zmrzlinu. Každopádně je to velmi minimálně. Kafe bez mléka nevypiju, ale pokud mám na výběr, šoupnu tam kokosové, mandlové a nebo rýžové. Máslo mám ráda i kozí, ale často ho nemám nač mazat, jelikož nejím pečivo. A tím jsme u další otázky.

Lepek? Hodně málo. Pečivo nejím, protože jsem po něm nadmutá jak koza a nechybí mi. Fakt. A když si potřebuju něco na něco namazat, upeču si svůj ořechový chleba bez mouky. Obiloviny jím většinou bez lepku a tofu se seitanem hodně málo. Asi jednou za měsíc.

Kozičky a ovečky? Do jejich stehna se nezakousnu, ale sýr z jejich mléka si ráda dám. Nezahleňuje a chutná mi. V průměru asi jednou za měsíc.

Vejce? Mááááálo. Dřív jsem je jedla často a ráda. Teď už ne. Jednou za dva měsíce asi? Ale do buchty je dávám, to je jasný. Navíc je máme od babičky. Teda od jejich slepic. Babička vejce ještě nesnáší.

Sladkosti? Ráda. Ale nejím je :D Tady už musím zapojovat silnou vůli, protože miluju sladký. Třeba větrník. A občas si ho ráda dám. Ovšem minimalizuju to, ale když už, tak si to nevyčítám. A pokud mě přepadne chuť na něco sladkého, hlodnu si do vysokoprocentní čokolády.

Ovšem obecně jsem zastáncem zdravého životního stylu. Hodně pátrám, hledám informace a zajímám se. Například každé ráno začínám vlažnou vodou s citronem a potom 0,4 dcl odšťavněného celeru (pokud nejsem mimo domov). Jím tři jídla denně. Nemohu jíst víckrát, protože pak je mi zle. Tudíž snídám, obědvám a večeřím. Miluju oříšky (krom arašídů, páč nechci plísně a vlašáky taky omezuju), hořkou čokoládu 78 % a výš, zeleninu - hlavně dýni a ovoce - převážně jablka a ostružiny. Důležité je pátrat, vzdělávat se a nehrotit to. Proč? Protože moje nejoblíbenější jídlo je smažák s tatarkou!


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...