Zápisník jedné Radky

Jak jsem již říkala, Vánoce miluju. Od ledna se na ně každoročně těším. Na tu kouzelnou atmosféru nic nemá. Každoročně si myslím, že právě ty "letošní" Vánoce byly ty nejlepší. I kdyby Ježíšek přiletěl na peruti a řekl nase*u ti, radovala bych se. Nikoliv z obdrženého exkrementu, ale z myšlenky, že si na mě někdo vzpomněl. I když poněkud svérázně :-) Co mi udělalo největší radost je hodně těžké říct. A víte co? Asi povánoční sex s panem Božským :D Panu Božskému nechybí nutná dávka humoru.. Tričko s kozama mi vykouzlilo úsměv od ucha k uchu. Nosila bych ho od slunce východu do slunce západu, je totiž boží! 2.  Kniha - Bikram Jóga, Bikram Čoudhuri tak moc jsem si jí přála! To není kniha, to je bible! Nikdy se jí nenabažím! 3. Polštářek s mopsíkem - no jasně, jsem mopsoposedlá! On to ví. Nejen, že je polštář krásný, ale neskonale úžasně se na něm spí. 4. Oblíbený parfém, který používám již dobu delší než dlouhou. Pan Božský mě podle něj prý po

Úžasný. Ano, opravdu. Není to klišé. V roce 2015 jsem si mnohé uvědomila a naučila. Dal mi hodně síly, pokory a vytrvalosti. Teď jsem jako ten Hrdý Budžes, který se nebál a vytrval... Začala jsem si vážit sama sebe. Ono to není tak jednoduché jak se zdá. Dá to velkou práci, to vám tedy povím. Byla jsem ten věčně nespokojený typ člověka, který jen co vidí svůj odraz v zrcadle, vyjmenuje během pár vteřin stovky nedostatků, vad, chyb. Dlouhá léta jsem se to snažila změnit, ale marně. Až letošní rok můžu s jistotou v kramflecích říct, že to umím. Vždyť kdo jiný by ve vás měl věřit, když ne vy sami? Chválím se. Možná si řeknete, že jsem sebestředná narciska, ale opak je pravdou. Uvědomila jsem si, že nikdo není takový jako já. A já nejsem stejná jako někdo. Chválím se za maličkosti, jsem pyšná na to, že jsem. Plní se mi na co sáhnu . Smolař nebo štístko? Tyto pojmy neexistují! Jste jen to, co vy sami chcete! A já jsem se rozhodla, že se mi splní vše, co si budu přát. Nepřipouštím

Rozmanité těhotenské peripetie jsem vám již popisovala. Na Štědrý den v noci mě nenavštívili duchové Vánoc, nýbrž žáha pálivá, která mi dělala společnost celou noc! Různé reklamy na rozdílné lékárenské preparáty jsem samozřejmě zaznamenala. Slogany vztahující se na trávení žaludečních šťáv a překyselení jakési jícnové trubice jsem též nevědomky slyšela. Ovšem nikdy jsem jejich užití nepotřebovala. Až do oné osudné noci. Byli jsme celý večer u mých rodičů a zřejmě jsem se moc nežinýrovala. Povečeřela jsem vinnou klobásu obalenou v pistáciích s br salátem, což jsem s chutí zapila višňovým džusem s vodou. Ráda bych podotkla, že má večeře nebyla nijak přemrštěná! Porce byla odpovídající. Jelikož se Fazol pěkně rozcapuje v mé dutině břišní, na velké obžerství není místo ani kapacita. V průběhu vánočního veselí jsem pozřela ještě jeden chlebíček a půlku kuřecího řízku (malého řízku). Pila jsem džusy (já husa hloupá!). Hrušku a višeň. Za stavu normálního, tedy nesvátečního piju jen vodu.

Moc ráda jen tak bloumám po knihkupectví kde nasávám atmosféru, sálám vůni knih a čerpám inspiraci. Téměř pokaždé mě něco cvrnkne do nosu a zaujme natolik, že ať má šrajtofle překypuje penězi či nikoliv, musím si to zakoupit. Se ZLATOU VSTUPENKOU  tomu nebylo jinak.. Zaujal mě nejen obal knihy - i když měl při mém rozhodování co dál dělat (koupit či nekoupit) jeden z jasných faktorů - ale i sekce, oddělení kde se nacházela. Esoterika a seberozvoj . Mé oblíbené knižní regály. Jakmile jsem knihu otevřela a ucítila tu dechberoucí vůní a kouzlo které vyzařovala, byla mou jasnou volbou. „ Kouzelná vstupenka, která vám umožní začít nový život.  „ Kniha je psaná formou dokonalého příběhu, Žádné poučky, ohrané fráze, které každý zná, ale neumí je použít. Jedná se o vyprávění, které vás okamžitě strhne do děje a přitom vás nenápadně učí, jak nakládat se svým životem, což si uvědomíte de facto až na poslední stránce. My sami jsme strůjcem svého života, my sami si ur

Naše odloučení bylo tak dlouhé! Téměř tři měsíce jsem tě vyhlížela a čekala na tvůj příchod, který stále nepřicházel. Byli jsme si tak blízcí. Pak jsi najednou odešel. Bez slůvka rozloučení. Nechápala jsem, co se stalo. Ale ty jsi opět tu a náš vztah je snad ještě lepší než tenkrát, před tvým odchodem. Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale výjimky potvrzují pravidlo. My dva jsme jasný důkaz. Řeč není o bláhovém milenci či panu Božském. Vyprávím vám tu o spánku. Cca 90 dní jsem ho znala jenom z filmů a pradávných legend. Mé bdění trvalo nanejvýš 3 hodiny ani o minutu déle.Těžko říci, z čeho jsem žila, ale únava nebyla téměř patrná. Chyběla mi jen jeho přítomnost. Přece jenom když někoho znáte celý život a on najednou zdrhne bez toho, aniž by řekl "čau", vyvolá to ve vás jisté obavy. Je to týden, co jsme se opět shledali! Nemohla jsem tomu uvěřit. Uléhám kolem půlnoci a sladké snění mi přeruší jedno, maximálně dvě čůrání a spím až do 6 do rána! Je to k neu

Rozhodla jsem se, že vám představím to, co téměř denně tvoří součást výbavy, kterou používám při nahazování fasády. Zásadně se vyhýbám chemii, parabenům a dalším nepřírodním srágorám. Jsem věrným přívržencem přírodní kosmetiky jako je například Ryor. 1. Deodorant Garnier Neo Opravdu dlouho dobu jsem hledala deodorant, který by fungoval celý den. Samozřejmě, veškeré reklamy slibují výdrž 48 h a dalších 100 let poté, ovšem buď jsem výjimka potvrzující pravidlo, nebo jsou to jen plky (k čemuž se přikláním více). Tohoto pomocníka jsem objevila úplnou náhodou v Dmkovém regále. Stříkací deodoranty nemám v oblibě. Většinou jsou přeparfemované, zanechávají bílý film a to i v případě, že slibují opak. Kuličkové přípravky mi nevyhovují, jelikož je po nich podpaží jaksi navlhlé. Neo Garnier je něco jako tužší krém, který se ihned po nanesení vstřebá. Moc příjemně voní a světe div se, nesmrdím! :-) Stojí cca 60,- , což považuji za hodně muziky za málo peněz :-) 2. Meduňkový

Doslova! Dnešní noc byla opravdovým zážitkem pro spánkové gurmány. Na to, že téměř nespím a žiju zřejmě z prány jsem si zvykla. Ovšem aby mě noc začala doslova opruzovat si asi nezvyknu.  Můj milý pan Božský měl včera firemní večírek - no večírek, rozpadající se pracovní kolektiv okusil štábní kulturu Bílé růže, což jest pro neznalé spíše než - li Alkrón zaplivaná putika. Ale proti gustu :-) Nicméně, co tím chci říci jest fakt, že jsem měla večer pro sebe. Jednou za čas jsem velmi ráda sama a proto občasně svému choti výslovně doporučuji návštěvu hostinského zařízení. Většinou nemá problém mou prosbu splnit... Večer začal slibně . Dala jsem si horkou vanu, zkoukla milióntý díl seriálu Ulice, šla na procházku a asi tři hodiny jsem si četla. Nic mi nechybělo. Usrkávala jsem meduňkový čaj s levandulovým sirupem a vše bylo sluncem zalité. Až do té doby, kdy jsem pohlédla na hodiny. Půlnoc. Řekla jsem si, že bych se mohla jít pokusit o spánek, aby si tělo odpočinulo. Inu šla jsem. Po

Miluju Vánoce. To se o mně ví. Kdyby záleželo na mém skromném uvážení, žila bych na severním pólu, kde bych krmila soby, balila dárky, pila vaječňák na střídačku s punčem a radila Ježíškovi se Santou a Dědou Mrázem jak na to :-)  Letos jsem se rozhodla plnit tradice Jelikož mé mateřské odstavení započalo svůj start 11.12, řekla jsem si, že mám času na rozdávání, a tak upeču cukroví . Nemohla jsem se dočkat. Nakoupila jsem si vykrajovátka ve tvaru sobů, perníčků, vloček, stromečků a bůh ví čeho ještě. Zcela výhodně jsem si pořídila razítka na sušenky z nichž byla má radost nebývale nebývalá! A s radostí sobě vlastní jsem vše odprezentovala panu Božskému, který si jen lehce poklepal na čelo. Celá předváděčka totiž nebyla ledajaká! Zapěla jsem mu vánoční hity od Štědrý večer nastal až po vypalovačky z pohádky Tři bratři . Když celý akt zpětně hodnotím tak se nedivím, že chtěl volat žhavou linku Chocholouška. Linecké, vanilkové rohlíčky a vosí úly Pro začátek zcela p

Mateřská dovolená započala svou vládu. Co vám budu povídat, je to šok. Poslední pátek v práci byl křest ohněm. Celou cestu domů jsem plakala tak, že si spolucestující při nejmenším mysleli, že v mém okolí někdo zhynul... Pátek 11.12.2015 , den jako každý jiný . Pro někoho jistě, pro mě nikoliv. Řekněme si to na rovinu, práce je zdroj obživy a vždy se těšíme na každičkou dovolenou, která nám je umožněna. Když jsem si ale uvědomila, že má nastávající odpočinková pauza není vlastně dovolená v pravém slova smyslu, ale spíše nová životní etapa , měla jsem smíšené pocity. Mísil se ve mně smutek, napětí a nezadržitelná radost, kterou zažíváte jenom po lahvi sektu (ihned po smršti pozitivních pocitů následuje ten zvracecí u záchodové mísy). Od kolegů, respektive přátel, jsem dostala opravdu krásné dárky , které samotné by stačily k pocitu neskonalého dojetí. Aby toho nebylo málo každý z nich mi věnoval krásné přání, které dle mého úsudku bylo opravdu od srdce. To byl konec. Brada se pokle

Včera jsem tedy započala 8. měsíc. 31. týden. Lehce mě vyděsilo, když jsem zjistila, že náš synek plánuje své antré na svět již za 9. týdnů! Zítra se bude konat poslední den v práci. Od soboty začátek kariéry matky. Padla na mě nostalgie. Celý svět se najednou změní. Myslím ten můj svět. Pochybuji, že by se kvůli mému odchodu na mateřskou přestalo těžit uhlí nebo se zastavilo globální oteplování. Neskutečně se těším, až si s Adysem potřeseme paží a šibalsky na sebe pomrkneme. Onen akt příchodu na svět si nepřipouštím, stejně jako aplikaci klystýru či sousloví "nastřižení hráze".  Nic takového. Můj porod bude jak se tak říká "na pohodu" a bude trvat celkem 4 hodiny i s cestou! Ano plánovat, to já umím :D Pan Božský, zvaný Lumír Nikl, má nastudované 3 možné cesty do porodnice. Ráda bych zmínila fakt, že bydlíme v Poděbradech, rodit budu v Nymburce - tyto dvě města dělí asi 10 kilometrová vzdálenost. Pokud mě paměť neklame, cesty jsou možné dvě. Neptám se kudy ve

Jako téměř každý těhotný pár jsme se rozhodli, že si pořídíme  památeční snímky s pupkem :-) O tom, kdo tyto okamžiky zdokumentuje jsem přemýšlela asi 10 vteřin. Volba byla jasná, bude to Silva. Moc mě nebaví takové ty klasické snímky s ocumláváním břicha otcem čekatelem, držení vyčnělého pupku s výrazem andělsky šťastných rodičů a už vůbec né žádné nahotiny - na to se necítím ani když mám 58 kg, natož teď, kdy mám o deset více. Samozřejmě tím nechci nic hodnotit ani kritizovat , každý to má nastavené jinak a co se líbí mě, nemusí nadchnout druhého, že. Naopak některé nahé matky vypadají na fotkách skvěle -  například Demi Moore. Ovšem já nejsem ani Demi, ani Moore. Kdo je Silva? Nejvíc kreativní člověk pod sluncem. Jen viděla mě a pana Božského a už střílela trumfy z rukávu. Vždy odešla do své kostymérské zásoby a vynořila se s kouskem, který byl opravdu unikátní - ať už nápadem, nebo provedením.  Silva je přítelkyně našeho kamaráda. Vyslali jsme tedy holuba a optali se, zda by

Tělo se mi zaobluje, břicho stoupá k nebesům, prsa se mi lepí ke svému blízkému okolí, bedra se samou tíhou prohýbají. Konec 29. týdne a jsem o 10 kilo bohatší. Jak říká moje kamarádka Janička, jsi takové to zvířátko z kaštánků. Dle slov mé mladší sestry jsem jablko na špejlích. Tak jako tak, ostříhat si nehty je akt hodný olympijské disciplíny.  Pravidelně cvičím jógu, praktikuji ásany. K zemi se zvládnu sklonit poměrně bravurně, ovšem pedikůra jest má noční můra! Kupříkladu dnes, když mě začaly tlačit boty jsem vydedukovala, že je čas použít nůžky, pilník a lak na nehty. Inu jala jsem se vykonávat onu zmíněnou činnost. Usedla jsem na naše sofa barvy jahody, roztáhla nohy, vložila mezi ně břicho a započala jsem svou stříhací symfonii. Třikrát jsem byla nucena zdvihnout svůj křehký trup k nebesům, protáhnout se a odlepit prsa z podbřišku :D Asi po půlhodině hekání, funění jsem celou akci šťastně ukončila. Nehty ostříhány, tvar zapilován, barva nanesena. No a já můžu jít do

Začíná moje nejoblíbenější období v roce, čas Vánoc. Padá na mě nostalgie a tolik slov zůstalo nevyřčených. Odešel jsi moc brzy, tenkrát, když jsem ještě vlastně nevěděla co znamená slovo smrt. Opustil jsi mě a já jsem zapomněla, že už tě nikdy neobejmu. Slova jsou možná už zbytečná, ale já vím, že když pustím svoje myšlenky ven prostřednictvím pera, jako bys tu byl se mnou... Můj milovaný dědečku, říká se, že každá žena má svého osudového muže a opravdu je tomu tak. Ty jsi byl tím mým. Tolik jsi mě toho naučil. Možná to ani nebyl tvůj záměr, ale předal jsi mi nepopsatelné množství cenných rad a životních poznatků. Jako by to bylo dnes, když jsi mi říkal " I to jsem se léé-éék " když jsem na tebe číhala zpoza dveří s úmyslem vylekat tě. Moc dobře jsi znal můj plán a hrál jsi tu hru se mnou. Nikdy nezapomenu na ty okamžiky, kdy sis mě posadil na klín a říkal "i ty dědova kočičko". Brala jsem tvou lásku jako samozřejmost. Ani ve snu mě nenapadlo, že o ni někdy při

Odjakživa jsem věděla, že jsem typ zvaný "rodinný".  Děti jsem chtěla co sama sebe znám. Onen fakt, že je budu mít s tím klukem s dolíčky překvapil ale i mě samotnou.. Představa byla jasná. Budu mít holčičku. Já a moje dcera. Budeme něco jako "Gilmorky". Kámošky do nepohody. Nikdy jsem si nepřipouštěla možnost, že by se mi mohl narodit kluk. Nikdy až do okamžiku kdy jsem otěhotněla... Najednou nastal zlom. Moje snová realita se zcela vychýlila ze svých stanov. Až s neukojitelnou touhou jsem si začala přát, abych pod svým srdcem nosila chlapečka. Ještě dříve, než jsme zjistili pohlaví našeho miminka mi přišlo na mysl jméno Adam. V minulosti mě ani nenapadlo, že bych mohla mít syna a že by se mohl jmenovat právě Adam. Kdo mě zná tak ví, že věřím na duchovno, symboly, osud. A já vím, že můj chlapeček si právě tohle jméno vybral. A čí slovo by mohlo nebo dokonce mělo mít větší váhu, než to jeho? Bod zvratu nastal ve chvíli, kdy jsem si začala pana Božského vážit

Najít tu správnou vůni, která pro mě bude znamenat to pravé ořechové a vystihne ono pověstné jádro pudla , nebyl zdaleka jednoduchý úkol. Vyzkoušela jsem vskutku mnohé. Byly chvilky, kdy mi vonělo všechno a kdy naopak nic. Ovšem nemožné na počkání, zázraky do tří dnů se staly skutečností. Našla jsem jí. Bylo nebylo. Před mnoha a mnoha lety, v době mých šakalích let se vyráběla vůně zvaná MODRÁ CHUPA CHUPS .  Byla naprosto boží! Pubescentní hoši ji milovali! Vůně byla dostupná v každé drogerii a cena, kterou jsem si mohla dovolit z velmi prostého kapesného byla více než vyhovující. Používala jsem ji asi tři roky...Pak najednou utrum, šlus a kde nic tu nic...pusto po pěšině. Můj milovaný odér vymizel z prodejních pultů... A tak jsem z CHUPA CHUPS  za 250,- přešla na LIGHT BLUE od   Dolce a Gabany za téměř 2.000,-! Tato suma pro mě byla bez nadsázky šokující. Nedalo se nic dělat. Jako jediná mi připomínala mou lízátkovou vůni. Inu, abych se jakožto studentka nemusela upsat ďáb