Přeskočit na hlavní obsah

Jeden a půl chlapa

Odjakživa jsem věděla, že jsem typ zvaný "rodinný".  Děti jsem chtěla co sama sebe znám. Onen fakt, že je budu mít s tím klukem s dolíčky překvapil ale i mě samotnou..


Představa byla jasná. Budu mít holčičku. Já a moje dcera. Budeme něco jako "Gilmorky". Kámošky do nepohody. Nikdy jsem si nepřipouštěla možnost, že by se mi mohl narodit kluk. Nikdy až do okamžiku kdy jsem otěhotněla...

Najednou nastal zlom. Moje snová realita se zcela vychýlila ze svých stanov. Až s neukojitelnou touhou jsem si začala přát, abych pod svým srdcem nosila chlapečka. Ještě dříve, než jsme zjistili pohlaví našeho miminka mi přišlo na mysl jméno Adam. V minulosti mě ani nenapadlo, že bych mohla mít syna a že by se mohl jmenovat právě Adam. Kdo mě zná tak ví, že věřím na duchovno, symboly, osud. A já vím, že můj chlapeček si právě tohle jméno vybral. A čí slovo by mohlo nebo dokonce mělo mít větší váhu, než to jeho?

Bod zvratu nastal ve chvíli, kdy jsem si začala pana Božského vážit daleko víc než kdy předtím. Najednou jsem si všímala maličkostí. Toho, jak krásně se na mě směje, jakým pohledem se na mě dívá, když mi beze slov říká, jak jsem pro něj krásná. Způsob, jakým se probouzí, jak usíná. Ten roztomilý zvyk s jakým mi hladí vlasy. Jak je zdvořilý a uctivý, citlivý a nekonečně obětavý. To proto, právě proto chci syna, který bude takový jako jeho otec. Dokonalý muž. Muž, který jednou učiní nějakou ženu natolik šťastnou jako jeho táta učinil mě.

V březnu spolu budeme 10 let. Já, můj muž a už i náš malý synáček. A i po tolika letech si říkáme, jak moc nám na sobě záleží, jak se milujeme, děláme malá gesta, která nás snad nikdy neomrzí. Respektujeme se, tolerance je základní kámen našeho vztahu. Umíme se jeden druhému omluvit a přiznat svou chybu.

Mám v plánu vychovat člověka, který bude mít jasno. Jasno o tom, jaký má v životě cíl. Sebevědomého muže, který se nebojí ukázat svou citlivost a něhu, Muže, který bude nade vše milovat a ctít svou ženu. Muže, který si bude vědom svých hodnot, Muže, který bude můj maličký chlapec i když mi bude 90. A jednou se chci ohlédnout a říct si " Jo Radu, to byla sakra dobrá práce!"


Miluju vás kluci :-)


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PAN JÁTRO A SLEČNA ŽLUČNÍK :-)

Játra a žlučník jsou kamarádi na život a na smrt, ba co více, jsou to životní partneři :-)  K čemu máme v těle játra? Játra váží cca 1,5kg, jsou hnědočervená a mají dva laloky. Plní přes 500 různých funkcí ( opravdu, nekecám :-) a dokáží regenerovat svou tkáň. Játra hromadí krev, v níž jsou obsaženy minerály, vitamíny a ostatní živiny. Všechna krev ze žaludku a vnitřností protéká játry a přijímá živiny. Játra absorbují a ukládají tuky, cukry, bílkoviny z naší stravy, které se pak v těle přemění na energii nebo se schovají do zásoby. Bílkoviny jsou štěpeny na aminokyseliny. Játra vyrábějí žluč, která se ukládá ve žlučníku. Jelikož filtrují krev, tak odstraňují jedy, toxiny, drogy, chemikálie z těla a štěpí je, aby mohly být vyloučeny.  A s čím se vytáhne žlučník ? Ve žlučníku se hromadí žluč vyrobená játry. Žluč štěpí tuky v potravě. Žluč také podporuje peristaltiku tlustého střeva.  Co když to nefunguje tak, jak má? Fyzické projevy  – nevolnost, zvracení,

Mladé ženy si neholí stehna?!

V průběhu léta probíhal můj velký, osobní průzkum. Nenápadně jsem si hrála na pozorovatele ženských nohou. Mé zjištění bylo bez nadsázky šokující. České ženy si z valné většiny holí nohy do výšky kolen. A co potom? Prales! Depilace, epilace, žiletky či vosk Já sama se mohu řadit do skupiny úchylů, kteří nesnáší chlupy . Vskutku. Neumím si představit ani fakt, že by si můj muž neholil porost v podpaží. Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že je to pro mnoho žen sexy (což nechápu, jelikož smradlavé litry potu přestávají být přitažlivé ihned po zachycení v podpažním porostu). Vím, že jsem opravdu "lehce" vybočující z řady, jelikož se mi příčí i chlupatá hruď plná muněk. Omlouvám se, ale to nelze! Moje matka by mi záhy oponovala, jelikož pro ní - čím víc chlupatější muž, tím víc Adidas- bohudík ne vše se dědí! :-)) Vraťme se ale zpět k ženám, dívkám a možná v dnešní době i holčičkám . Je nad slunce jasné, že nohy jako laňka chce mít každá. Ovšem jsou li chlu

Dopis mému budoucímu "JÁ"

Ahoj Radu (vím, že se necítíš dobře v oslovení Radko, tak píšu "Radu"), pamatuješ, jak jsi byla skeptická a nedůvěřivá sama k sobě? Jak jsi nevěřila ve svůj vlastní úspěch a hodnoty? Vzpomínáš na to, jak jsi věřila řečem okolí? Jak jsi nebyla sama sebou? Jen jsi se škatulkovala a chtěla být nejlepší. A vidíš? Vidíš, jak daleko jsi to dotáhla? Te už se cítíš být opravdu ženou - jak uvnitř, tak navenek. Odložila jsi toho kluka do pozadí a dovoluješ si být krásná. Protože ty jsi. A jsi taky moc zajímavá. Každá žena, bytost je. Našla jsi se v psaní. Dovolila jsi prostoupit svoji přirozenost navenek skrze psané slovo. Už nemáš potřebu být přede všemi hezká. Umíš říci "ne". Víš, že okolí se prostřednictvím tebe jen zrcadlí. A hodně se ti ulevilo viď? Víc a víc věříš v sílu lásky a umíš žít okamžikem. Jsi sama sobě největším učitelem, přítelem a láskou. Víš, že nemusíš nikomu nic dokazovat. Umíš žít naplno a opravdově dýchat. Ale byla to cesta, viď? Nestydíš se z