Nikdy jsem nebyla valňák obecný. Honza na peci je spíše má vroucně milovaná sestra, která jest s povahou medvěda brtníka přeborník ve spánku dalekém. Ráda bych vám ale řekla, že po překročení hranice 4. měsíce těhotenství jsem sova křížená se skřivanem.
Spánkový deficit na mě doléhá jen během dne kolem cca 15 h. To je mi ovšem houby platné, jelikož spát na zubařském křesle v práci se mi nejeví jako tah dobrým směrem. Tudíž tento nemilý fakt raději pominu a raději si dám místo šlofíka něco do hubice. To mě na nějaký čas vždy zabaví.
Jakmile padne tma a nachýlí se čas odpočinku, tedy doby, kdy mám jít na kutě, začne Adámek praktikovat pohyby všeho druhu. A tak si tak pospolu ležíme, pan Božský nám chrochtá do ouška, slintá na polštář a já zamyšleně hledím do stropu. Naše nenarozené robě má v noci nejvíce věcí na práci - je opravdu znatelně zaneprázdněn. Chvilku s ním hovořím o možném i nemožném, poté ho dloubu, hladím, popichuju a když uplynou cca dvě hodiny společného tlachání, rozhodnu se, že už je opravdu čas jít spát tak zjistím, že to není praktikovatelné. Ne a ne zabrat.
Jdu se tedy projít na WC, kde se jen tak mimochodem aby se neřeklo vyčůrám, pohlédnu na sebe do zrcadla a zopakuji si jak jsem neodolatelná, usosnu čaj, udělám pozdrav slunci a odcházím opět do svého lóže. Adámek stále řeší nějakou neodkladnou záležitost, pan Božský se jen otočil na druhý bok, otřel slinu a pokračuje. Pohlédnu na hodiny a s nelibostí zjistím, že jsou 2h ráno. Při myšlence, že musím v 6:00 vstávát se mi orosí čelo a donutím se usnout. Za tři hodiny jsem jako rybička. Inu tedy vstanu, udělám si královskou snídani, čekám až se nějaká televizní stanice uvolí k vysílacímu startu, provedu ranní hygienu, opět pochválím svou neskonalou krásu, praktikuji krátkou jógovou sestavu, vyvenčím psy, nakrmím psy, zabalím si svých pět švestek a chvátám na vlak protože co? NESTÍHÁÁÁÁM! :D
Spánkový deficit na mě doléhá jen během dne kolem cca 15 h. To je mi ovšem houby platné, jelikož spát na zubařském křesle v práci se mi nejeví jako tah dobrým směrem. Tudíž tento nemilý fakt raději pominu a raději si dám místo šlofíka něco do hubice. To mě na nějaký čas vždy zabaví.
Jakmile padne tma a nachýlí se čas odpočinku, tedy doby, kdy mám jít na kutě, začne Adámek praktikovat pohyby všeho druhu. A tak si tak pospolu ležíme, pan Božský nám chrochtá do ouška, slintá na polštář a já zamyšleně hledím do stropu. Naše nenarozené robě má v noci nejvíce věcí na práci - je opravdu znatelně zaneprázdněn. Chvilku s ním hovořím o možném i nemožném, poté ho dloubu, hladím, popichuju a když uplynou cca dvě hodiny společného tlachání, rozhodnu se, že už je opravdu čas jít spát tak zjistím, že to není praktikovatelné. Ne a ne zabrat.
Jdu se tedy projít na WC, kde se jen tak mimochodem aby se neřeklo vyčůrám, pohlédnu na sebe do zrcadla a zopakuji si jak jsem neodolatelná, usosnu čaj, udělám pozdrav slunci a odcházím opět do svého lóže. Adámek stále řeší nějakou neodkladnou záležitost, pan Božský se jen otočil na druhý bok, otřel slinu a pokračuje. Pohlédnu na hodiny a s nelibostí zjistím, že jsou 2h ráno. Při myšlence, že musím v 6:00 vstávát se mi orosí čelo a donutím se usnout. Za tři hodiny jsem jako rybička. Inu tedy vstanu, udělám si královskou snídani, čekám až se nějaká televizní stanice uvolí k vysílacímu startu, provedu ranní hygienu, opět pochválím svou neskonalou krásu, praktikuji krátkou jógovou sestavu, vyvenčím psy, nakrmím psy, zabalím si svých pět švestek a chvátám na vlak protože co? NESTÍHÁÁÁÁM! :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.