Tak my už jdeme do finále a za všechno vážně dík. Možná, že přijde i kouzelník...Začínám své poslední tři měsíce těhotenství...
1.- 3. měsíc
To, že jsem opylovaná stejně jakožto květ, na který přilétla včelka, jsem zjistila až na konci prvního trimestru. Celé toto období mi ale připadalo krajně podezřelé. Pozici mostu jsem nezvládala již s takovým obratem a grácií sobě vlastní, bolela mě prsa při domácím šůrování podlahy, kynula mi horní polovina těla, aniž bych zvýšila přísun kalorií. Paradoxem ale je, že mě těhotenství vlastně vůbec nenapadlo, i když jsme se o zplození potomka snažili druhým měsícem. Celý potutelný stav jsem přisuzovala hrozivému červencovému vedru a občasnému přísunu Studentské pečetě po večerce. To pan Božský měl tušení zcela správné. Když pozoroval, jak se můj chlapecký hrudník mění na dekolt pubertální slečny, měl jasno. Něco tu nehraje říkal...a měl recht Mařenko, měl recht.
Gynekolog jeho vjem potvrdil a tak začalo nejkrásnější období v životě. Alespoň tedy pocitově. Tělesně to nebyla již taková hitparáda. Celodenní kocovina mě pronásledovala na každém kroku. Občasné homidování nad toaletní mísou mě taktéž neminulo. Hrozivá přítomnost akné mě budila ze sna.
První trimestr celkově nic moc. Znám určitě lepší stavy než tento "jiný". Ale jak je známo, žádné začátky nejsou snadné...
4. - 6. měsíc
Pohoda, klídek a tabáček. Druhý trimestr je největší pohoda na světě. Nic vám kromě naskakujících kil není. Je to zkrátka období, které stojí za to! Začala jsem se takzvaně vylupovat. Tvářičky se mi zakulatily do podoby otylého pučmelounka, pleť se pomalu, ale jistě začala vyhlazovat. Za zmínku ale rozhodně stojí má pokrývka hlavy, tedy vlasy. Z mé jemné slámy se stala bujará kštice rostouc rychlostí blesku. Bez hnojiv a kultivačních prostředků jsem během malé chvilky dosáhla objemného mikáda i bez Shaumy. Ráno mé háro připomíná afro Angelu, ovšem já jsem nadšením celá bez sebe. Házím hřívu jako sličný oř a řehtám na pozdrav. V druhém trimestru poprvé cítíte pohyby miminka. Neodkážu ten nádherný pocit popsat slovy....v 23h bych mluvila jinak. V tuto dobu totiž Adámek nejvíc paří :-)
7- ?
Započala jsem poslední údobí požehnaného stavu. No a přátelé, je to tady. Ještě minulý týden jsem tvrdila, že jsem hebká, svěží, žádoucí. To jsem ovšem nevěděla, že ještě týž večer se seznámím s paní žáhou pálivou. Mé hrdlo bylo v jednom ohni a při polehu na bok se mi chtělo zvracet. Byla jsem nucena vypít mléko, i když ho nepiju a vyvýšit si podložku pod hlavou. Ležela jsem na posteli jako vorvaň v polosedu. Povím vám, noc nic moc! :D Od této chvíle mě pálivost žáhy pronásleduje každým dnem a i přes vulgární výhrůžky mě ne a ne opustit.
Dalším novým společníkem je křeč v noze. No, též nic exkluzivního, že..To si takhle jdu trhat šípek do póle a najednou mi vystřelí noha do vzduchu jako v posledním stádiu syfilis. A aby toho nebylo málo, celá tato nenadálá událost se přesouvá až do vrchní části zad, takže chodím jak postřelený Quassimodo. Díky Bohu se tak děje jen občas...
Nevidím si na ní! To znamená, že se musím holit po paměti, aby nedošlo k šoku jak ze strany mé, tak k úleku na straně pana Božského.
Brní mě chodidlo! Jenom pravé a hlavně v noci, má milá Emčo. Nebýt věrného přítele kojícího polštáře, nejspíš se ráno vzbudím s nohou na lustru. Želbohu, díky tomu, že je nás v posteli najednou pět (já, mé břicho + Adámek, kojící polštář a Ondra) se můj pan Božský přesunul úplně na okraj postele a to až tak, že mu visí půlky ve vzduchu. Je tak tolerantní, že mlčí a visí směle dál. Jak já ho miluju :D
1.- 3. měsíc
To, že jsem opylovaná stejně jakožto květ, na který přilétla včelka, jsem zjistila až na konci prvního trimestru. Celé toto období mi ale připadalo krajně podezřelé. Pozici mostu jsem nezvládala již s takovým obratem a grácií sobě vlastní, bolela mě prsa při domácím šůrování podlahy, kynula mi horní polovina těla, aniž bych zvýšila přísun kalorií. Paradoxem ale je, že mě těhotenství vlastně vůbec nenapadlo, i když jsme se o zplození potomka snažili druhým měsícem. Celý potutelný stav jsem přisuzovala hrozivému červencovému vedru a občasnému přísunu Studentské pečetě po večerce. To pan Božský měl tušení zcela správné. Když pozoroval, jak se můj chlapecký hrudník mění na dekolt pubertální slečny, měl jasno. Něco tu nehraje říkal...a měl recht Mařenko, měl recht.
Gynekolog jeho vjem potvrdil a tak začalo nejkrásnější období v životě. Alespoň tedy pocitově. Tělesně to nebyla již taková hitparáda. Celodenní kocovina mě pronásledovala na každém kroku. Občasné homidování nad toaletní mísou mě taktéž neminulo. Hrozivá přítomnost akné mě budila ze sna.
První trimestr celkově nic moc. Znám určitě lepší stavy než tento "jiný". Ale jak je známo, žádné začátky nejsou snadné...
4. - 6. měsíc
Pohoda, klídek a tabáček. Druhý trimestr je největší pohoda na světě. Nic vám kromě naskakujících kil není. Je to zkrátka období, které stojí za to! Začala jsem se takzvaně vylupovat. Tvářičky se mi zakulatily do podoby otylého pučmelounka, pleť se pomalu, ale jistě začala vyhlazovat. Za zmínku ale rozhodně stojí má pokrývka hlavy, tedy vlasy. Z mé jemné slámy se stala bujará kštice rostouc rychlostí blesku. Bez hnojiv a kultivačních prostředků jsem během malé chvilky dosáhla objemného mikáda i bez Shaumy. Ráno mé háro připomíná afro Angelu, ovšem já jsem nadšením celá bez sebe. Házím hřívu jako sličný oř a řehtám na pozdrav. V druhém trimestru poprvé cítíte pohyby miminka. Neodkážu ten nádherný pocit popsat slovy....v 23h bych mluvila jinak. V tuto dobu totiž Adámek nejvíc paří :-)
7- ?
Započala jsem poslední údobí požehnaného stavu. No a přátelé, je to tady. Ještě minulý týden jsem tvrdila, že jsem hebká, svěží, žádoucí. To jsem ovšem nevěděla, že ještě týž večer se seznámím s paní žáhou pálivou. Mé hrdlo bylo v jednom ohni a při polehu na bok se mi chtělo zvracet. Byla jsem nucena vypít mléko, i když ho nepiju a vyvýšit si podložku pod hlavou. Ležela jsem na posteli jako vorvaň v polosedu. Povím vám, noc nic moc! :D Od této chvíle mě pálivost žáhy pronásleduje každým dnem a i přes vulgární výhrůžky mě ne a ne opustit.
Dalším novým společníkem je křeč v noze. No, též nic exkluzivního, že..To si takhle jdu trhat šípek do póle a najednou mi vystřelí noha do vzduchu jako v posledním stádiu syfilis. A aby toho nebylo málo, celá tato nenadálá událost se přesouvá až do vrchní části zad, takže chodím jak postřelený Quassimodo. Díky Bohu se tak děje jen občas...
Nevidím si na ní! To znamená, že se musím holit po paměti, aby nedošlo k šoku jak ze strany mé, tak k úleku na straně pana Božského.
Brní mě chodidlo! Jenom pravé a hlavně v noci, má milá Emčo. Nebýt věrného přítele kojícího polštáře, nejspíš se ráno vzbudím s nohou na lustru. Želbohu, díky tomu, že je nás v posteli najednou pět (já, mé břicho + Adámek, kojící polštář a Ondra) se můj pan Božský přesunul úplně na okraj postele a to až tak, že mu visí půlky ve vzduchu. Je tak tolerantní, že mlčí a visí směle dál. Jak já ho miluju :D
Uvidíme, co bude dál, každopádně dám vědět :-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.