Zlatá vstupenka

Moc ráda jen tak bloumám po knihkupectví kde nasávám atmosféru, sálám vůni knih a čerpám inspiraci. Téměř pokaždé mě něco cvrnkne do nosu a zaujme natolik, že ať má šrajtofle překypuje penězi či nikoliv, musím si to zakoupit. Se ZLATOU VSTUPENKOU  tomu nebylo jinak..

Zaujal mě nejen obal knihy - i když měl při mém rozhodování co dál dělat (koupit či nekoupit) jeden z jasných faktorů - ale i sekce, oddělení kde se nacházela. Esoterika a seberozvoj. Mé oblíbené knižní regály. Jakmile jsem knihu otevřela a ucítila tu dechberoucí vůní a kouzlo které vyzařovala, byla mou jasnou volbou.

„Kouzelná vstupenka, která vám umožní začít nový život. „

Kniha je psaná formou dokonalého příběhu, Žádné poučky, ohrané fráze, které každý zná, ale neumí je použít. Jedná se o vyprávění, které vás okamžitě strhne do děje a přitom vás nenápadně učí, jak nakládat se svým životem, což si uvědomíte de facto až na poslední stránce.

My sami jsme strůjcem svého života, my sami si určujeme směr. Je jen na nás, kterou cestu si zvolíme. 

Představte si, že dostanete zlatou vstupenku, která vám umožní změnit svůj život, nahlédnout mu jaksi pod pokličku. Najednou uvidíte nevídané. Uvědomíte si nemyslitelné. Dostanete možnost prozřít a začít znovu, lépe, protože nikdy není pozdě.

Celý příběh se odehrává v magickém zábavním parku, v němž žádná atrakce není jen tak ledajaká. Vstupem na ni / ně spatříte střípky ze svého života. Jak ty dobré, tak ty špatné na které jste třeba dávno zapomněli. Dostanete tu šanci si uvědomit, že ne vždy a všechno bylo správné.

Hlavní hrdina je životní pesimista. Nemá utříděné myšlenky a spíš než to co chce, žije co nechce. Jeden jediný okamžik mu ale změní život. Mary, jeho snoubenka, měla autonehodu. Na smrtelné posteli mu předá obálku, která ho zavede až do magického lunaparku...a co potom? Otevřete knihu, přijměte i vy svou ZLATOU VSTUPENKU a otevřete nové dveře k lepšímu životu...

Za mě opravdu kniha, kterou za to stojí nejen číst, ale i ji vlastnit. Nikdy totiž nevíte, kdy se k ní opět vrátíte, kdy sejdete z cesty a nebudete vědět co teď...Poslední stránka mě rozplakala, možná právě proto, že byla poslední. Nedokázala jsem přijmout fakt, že už ji dál nebudu číst...