Doslova! Dnešní noc byla opravdovým zážitkem pro spánkové gurmány. Na to, že téměř nespím a žiju zřejmě z prány jsem si zvykla. Ovšem aby mě noc začala doslova opruzovat si asi nezvyknu.
Můj milý pan Božský měl včera firemní večírek - no večírek, rozpadající se pracovní kolektiv okusil štábní kulturu Bílé růže, což jest pro neznalé spíše než - li Alkrón zaplivaná putika. Ale proti gustu :-) Nicméně, co tím chci říci jest fakt, že jsem měla večer pro sebe. Jednou za čas jsem velmi ráda sama a proto občasně svému choti výslovně doporučuji návštěvu hostinského zařízení. Většinou nemá problém mou prosbu splnit...
Večer začal slibně. Dala jsem si horkou vanu, zkoukla milióntý díl seriálu Ulice, šla na procházku a asi tři hodiny jsem si četla. Nic mi nechybělo. Usrkávala jsem meduňkový čaj s levandulovým sirupem a vše bylo sluncem zalité. Až do té doby, kdy jsem pohlédla na hodiny. Půlnoc. Řekla jsem si, že bych se mohla jít pokusit o spánek, aby si tělo odpočinulo. Inu šla jsem.
Po hodině a půl převalování jsem se jakž takž uvelebila a započínala své snění. Když v tom rána jako z děla. Entréé pana Božského. Do bytu vrazil jako do chléva, dveře přirazil silou Pepka námořníka po požití špenátu. Po urputném hledání vypínače se vydal na cestu do ložnice, kde mě láskyplně přivítal se slovy "spíš?". No už ne, pomyslela jsem si. Ulehl ke mně v těch smrdutých hadrech a vyznával mi lásku. Což o to, gesto i myšlenka krásná, ale ten puch! Jako by nestačil odér z cigaret, ale ten lihovar čpějící z jeho dutiny ústní bylo již příliš. I přesto všechno jsem zůstala na pozitivní a milé vlně. Vyzvala jsem ho k odchodu do kuchyně se slovy, že stejně nemůžu spát. a tak jsme tedy šli.
Přepadl mě ukrutný hlad, což zapříčinilo, že jsem ve 2:06 konzumovala banán. Ondřej zatím něco šveholil opileckou hatmatilkou. Vysvlékl se do negližé a jal se sprchovat. Než došel do koupelny (cca 5 kroků) rozhodl se, že hygiena jest netřeba. Ukradl Adámkovi vlhčené ubrousky, kterými se letmo omyl. Zubní kartáček použil cca na 5 vteřin aby se neřeklo a už jakožto naháč kráčel do ložnice, kde usnul ještě v polosedu.
Ano, tušíte správně. Za kratičký okamžik si začal hrát na dřevorubce. To vám byla síla. Mlaskání nefungovalo, štípaní taktéž ne, kopanec do nohy jen tak zlehka, pěst do břicha zaručeně. Tyto úkony jsem prováděla dvě hodiny!! Poté se pan Božský posadil, a řekl: " 10 deka vysočiny na chlebíčky". Z toho jsem měla takový záchvat smíchu, že nějaký spánek byl nemožný. Po svém výroku můj drahý opět ulehl a pokračoval v zařezávání. Chopila jsem se tedy své duchny hřejivosti 5 a opustila spací lokál. Natáhla jsem se na náš gauč, ze kterého mi visely nohy od kolen dolů. Usnula jsem asi na hodinu a půl. Poté jsem toho měla již opravdu dost a celá zlomená jsem započala sérií pozdravů slunci. Po ranní rozcvičce následovala ovesná kaše s kokosem a procházka se psy. Teď sedím, píšu a pan Božský co? Ano, stále řeže dřevo..
Můj milý pan Božský měl včera firemní večírek - no večírek, rozpadající se pracovní kolektiv okusil štábní kulturu Bílé růže, což jest pro neznalé spíše než - li Alkrón zaplivaná putika. Ale proti gustu :-) Nicméně, co tím chci říci jest fakt, že jsem měla večer pro sebe. Jednou za čas jsem velmi ráda sama a proto občasně svému choti výslovně doporučuji návštěvu hostinského zařízení. Většinou nemá problém mou prosbu splnit...
Večer začal slibně. Dala jsem si horkou vanu, zkoukla milióntý díl seriálu Ulice, šla na procházku a asi tři hodiny jsem si četla. Nic mi nechybělo. Usrkávala jsem meduňkový čaj s levandulovým sirupem a vše bylo sluncem zalité. Až do té doby, kdy jsem pohlédla na hodiny. Půlnoc. Řekla jsem si, že bych se mohla jít pokusit o spánek, aby si tělo odpočinulo. Inu šla jsem.
Po hodině a půl převalování jsem se jakž takž uvelebila a započínala své snění. Když v tom rána jako z děla. Entréé pana Božského. Do bytu vrazil jako do chléva, dveře přirazil silou Pepka námořníka po požití špenátu. Po urputném hledání vypínače se vydal na cestu do ložnice, kde mě láskyplně přivítal se slovy "spíš?". No už ne, pomyslela jsem si. Ulehl ke mně v těch smrdutých hadrech a vyznával mi lásku. Což o to, gesto i myšlenka krásná, ale ten puch! Jako by nestačil odér z cigaret, ale ten lihovar čpějící z jeho dutiny ústní bylo již příliš. I přesto všechno jsem zůstala na pozitivní a milé vlně. Vyzvala jsem ho k odchodu do kuchyně se slovy, že stejně nemůžu spát. a tak jsme tedy šli.
Přepadl mě ukrutný hlad, což zapříčinilo, že jsem ve 2:06 konzumovala banán. Ondřej zatím něco šveholil opileckou hatmatilkou. Vysvlékl se do negližé a jal se sprchovat. Než došel do koupelny (cca 5 kroků) rozhodl se, že hygiena jest netřeba. Ukradl Adámkovi vlhčené ubrousky, kterými se letmo omyl. Zubní kartáček použil cca na 5 vteřin aby se neřeklo a už jakožto naháč kráčel do ložnice, kde usnul ještě v polosedu.
Ano, tušíte správně. Za kratičký okamžik si začal hrát na dřevorubce. To vám byla síla. Mlaskání nefungovalo, štípaní taktéž ne, kopanec do nohy jen tak zlehka, pěst do břicha zaručeně. Tyto úkony jsem prováděla dvě hodiny!! Poté se pan Božský posadil, a řekl: " 10 deka vysočiny na chlebíčky". Z toho jsem měla takový záchvat smíchu, že nějaký spánek byl nemožný. Po svém výroku můj drahý opět ulehl a pokračoval v zařezávání. Chopila jsem se tedy své duchny hřejivosti 5 a opustila spací lokál. Natáhla jsem se na náš gauč, ze kterého mi visely nohy od kolen dolů. Usnula jsem asi na hodinu a půl. Poté jsem toho měla již opravdu dost a celá zlomená jsem započala sérií pozdravů slunci. Po ranní rozcvičce následovala ovesná kaše s kokosem a procházka se psy. Teď sedím, píšu a pan Božský co? Ano, stále řeže dřevo..
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.