Mateřská dovolená započala svou vládu. Co vám budu povídat, je to šok. Poslední pátek v práci byl křest ohněm. Celou cestu domů jsem plakala tak, že si spolucestující při nejmenším mysleli, že v mém okolí někdo zhynul...
Pátek 11.12.2015 , den jako každý jiný. Pro někoho jistě, pro mě nikoliv. Řekněme si to na rovinu, práce je zdroj obživy a vždy se těšíme na každičkou dovolenou, která nám je umožněna. Když jsem si ale uvědomila, že má nastávající odpočinková pauza není vlastně dovolená v pravém slova smyslu, ale spíše nová životní etapa, měla jsem smíšené pocity. Mísil se ve mně smutek, napětí a nezadržitelná radost, kterou zažíváte jenom po lahvi sektu (ihned po smršti pozitivních pocitů následuje ten zvracecí u záchodové mísy).
Od kolegů, respektive přátel, jsem dostala opravdu krásné dárky, které samotné by stačily k pocitu neskonalého dojetí. Aby toho nebylo málo každý z nich mi věnoval krásné přání, které dle mého úsudku bylo opravdu od srdce. To byl konec. Brada se poklepávala jako na techno party do rytmu basů, oči se pomalu, ale jistě zalévaly slanou tekutinou. To nejlepší nakonec, říká se. Při mém odchodu mi všichni zatleskaly. No a bylo vymalováno. Přesně po třetím schodu jsem vytahovala balení kapesníčků se sovou a spustila ódu na slzavé údolí. Po hodině urputného vzlykání jsem vypadala jako mixamatózní králík.
O víkendu jsem svou pohřební náladu vstřebala. Asi to bylo tím, že jsem se opravdu dokonale zabavila. Třikrát jsem myla záchod (ne, že by to byla taková katastrofa, ale při následujícím mytí jsem vždy zapomněla na to první), upekla jsem další dvě várky vanilkových rohlíčku s nadměrnou dávkou rumu (tudíž nic pro děti a těhotné), kterých jsem snědla asi deset, chodila jsem na dálné procházky se psy, což nebylo nic pro ně (naši dva hoši by se raději viděli na kavalci u vyhřátého topení) a povídala jsem si s miminkem, které momentálně absolvovalo běžecký závod kamsi.
V pondělí jsem utrpěla šok. Vstala jsem jako obvykle, naondulovala si vlasy, pohlédla do skříně na zbytek použitelného šatstva, dala si věci do kabelky. Po veškeré této námaze jsem zjistila, že má velejízda do hlavního města se nekoná, tudíž jsem jela alespoň na nákup do Lidlu (kde, jsem nic nepotřebovala a přesto to stálo 852,-), abych svou námahu při ranním nahazování fasády zužitkovala.
Dnes je úterý a již je mi vše jasné. Mám čs pro sebe, můžu si číst a nemusím mít špatné svědomí. Tento fakt hodnotím za velice kladný! :-))
Pátek 11.12.2015 , den jako každý jiný. Pro někoho jistě, pro mě nikoliv. Řekněme si to na rovinu, práce je zdroj obživy a vždy se těšíme na každičkou dovolenou, která nám je umožněna. Když jsem si ale uvědomila, že má nastávající odpočinková pauza není vlastně dovolená v pravém slova smyslu, ale spíše nová životní etapa, měla jsem smíšené pocity. Mísil se ve mně smutek, napětí a nezadržitelná radost, kterou zažíváte jenom po lahvi sektu (ihned po smršti pozitivních pocitů následuje ten zvracecí u záchodové mísy).
Od kolegů, respektive přátel, jsem dostala opravdu krásné dárky, které samotné by stačily k pocitu neskonalého dojetí. Aby toho nebylo málo každý z nich mi věnoval krásné přání, které dle mého úsudku bylo opravdu od srdce. To byl konec. Brada se poklepávala jako na techno party do rytmu basů, oči se pomalu, ale jistě zalévaly slanou tekutinou. To nejlepší nakonec, říká se. Při mém odchodu mi všichni zatleskaly. No a bylo vymalováno. Přesně po třetím schodu jsem vytahovala balení kapesníčků se sovou a spustila ódu na slzavé údolí. Po hodině urputného vzlykání jsem vypadala jako mixamatózní králík.
O víkendu jsem svou pohřební náladu vstřebala. Asi to bylo tím, že jsem se opravdu dokonale zabavila. Třikrát jsem myla záchod (ne, že by to byla taková katastrofa, ale při následujícím mytí jsem vždy zapomněla na to první), upekla jsem další dvě várky vanilkových rohlíčku s nadměrnou dávkou rumu (tudíž nic pro děti a těhotné), kterých jsem snědla asi deset, chodila jsem na dálné procházky se psy, což nebylo nic pro ně (naši dva hoši by se raději viděli na kavalci u vyhřátého topení) a povídala jsem si s miminkem, které momentálně absolvovalo běžecký závod kamsi.
V pondělí jsem utrpěla šok. Vstala jsem jako obvykle, naondulovala si vlasy, pohlédla do skříně na zbytek použitelného šatstva, dala si věci do kabelky. Po veškeré této námaze jsem zjistila, že má velejízda do hlavního města se nekoná, tudíž jsem jela alespoň na nákup do Lidlu (kde, jsem nic nepotřebovala a přesto to stálo 852,-), abych svou námahu při ranním nahazování fasády zužitkovala.
Dnes je úterý a již je mi vše jasné. Mám čs pro sebe, můžu si číst a nemusím mít špatné svědomí. Tento fakt hodnotím za velice kladný! :-))
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.