Zápisník jedné Radky

Nemůžu se o tenhle skvělý zážitek nepodělit. Knihu jsem dostala od báječné kamarádky, jakožto ještě báječnější dárek k Vánocům. Chtěla jsem ji už jen kvůli tomu obalu, ilustracím. I kdyby stál obsah za nic, satisfakce z dokonalé vizáže knihy se dostaví :-) Anotace "Deníkové zápisky populární herečky Ani Geislerové zachycují všední život i záblesky střeženého soukromí. V pěti podivuhodných letech, jejichž datace není úplně jistá, se mísí humor s melancholií, zamilování s rozchody a naprostá upřímnost s potřebou nic nevyzradit...." A co na to já? Já jsem vlastně nic nečekala a o to víc jsem získala. Každá kapitolka má jednu, maximálně dvě stránky. Čte se to samo i pro ignoranty a nečtenáře. Ruku na srdce. Hodně mě překvapila Ani slovní zásoba, pestrost a rozmanitost. Já jsem jí vlastně podceňovala. Zpětně se za to krapet stydím. Promiň Aňo :-) Neměla bych soudit předem, ale s touto vlastností stále bojuju. Kniha je dokonale čtivá, pravdivá, místy sm

Opět trpím nespavou nemocí. Obnáší to zhruba to, že ulehám do svého lože kolem 3. hodiny ranní a vstávám dle stavu močového měchýře přibližně v 7 h. Chodit spát pozdě v noci, respektive brzy ráno přináší různé nevole a úskalí.. Například plná lednice jest za trest... Navštěvuji ji, i když můj žaludek nezeje prázdnotou. Jdu si náhodou okolo, protože mám tudy zrovna cestu že....říkám si, že bych neměla...Pomýšlím tedy na kus zeleně, že bych se jako napásla. Ale staré časy odnesla voda. Lupení mě nevábí. Když tu náhle spatřím štangli vysočiny! Hned vedle leží poděbradské máslo. V chlebníku slunečnicový chleba. A ejhle, nápad je na světě. Boj se svědomím... Konzumovat ve dvě ráno suchý salám bůh ví z čeho spolu s máslem, se mi jeví jako opravdová dietní perlička. Alespoň, že ten chleba byl slunečnicovej.  A toho másla jenom slabá vrstva. A toho salámu jen tři kolečka. Tlustý kolečka. Žvýkala jsem pomalu, abych jakože podpořila trávení. Vše jsem zapila dokonale přefiltrova

Jóó, plánů by bylo. A nejen těch porodních. Nicméně jsem se dočetla, že je to trend dnešní doby mít takový zevrubný plán "vesnice". A protože jsem moderní děvče, vlastním tedy plán. Jak se připravit na porod? No, podle mně dost špatně. Jelikož jsem žena prvně rodící a navíc poměrně flegmatická ignorantka, přípravy jsou vlastně téměř nulové. Diskuze nečtu, aplikace typu Modrý koník a další mě k smrti vytáčí, tudíž žiju jen z toho, co se omylem doslechnu. Nu a o porodním plánu jsem se tedy jak jinak než doslechla. Nezdálo se mi to jako úplně špatný nápad. Dát najevo co chci. A tak jsem ho sepsala... Co chci? (Bůh ví) No přece asi jako každá, aby to nebolelo. Ovšem to se prý do porodního plánu nepíše, takže se to pokusím ututlat. Nic bez mého vědomí! To si myslím, že by mohlo vyjít. Tedy pokud nepozřu na svou vlastní žádost více drog než je akceptovatelné. Co nejintimnější prostředí na porodním sále.  Co si pod tím představit? Já, doktor, porodní asistentka

Rozhodla jsem se, že nebudu chodit okolo horké kaše. Dnes bych vám ráda popsala, jaké to je mít těhotenský sex. Respektive ten náš. Nemohu hovořit globálně, průzkum se nekonal. Rozdělila jsem tyto radovánky do tří etap. Tak tedy.. 1. ETAPA Možná ještě ani nevíte, že se z vás stává nosnice a tělo se již pomalu, ale jistě obměňuje. Pokud jste byla před otěhotněním stejně jako já jako za groš kudla, vnímáte to dvojnásob. Pokud jste byla slovanská žena krev a mléko, jde celý proces o něco pomaleji. Nicméně jádro pudla je stejné. Pro muže se stáváte přitažlivější. Povětšinou ani nedokáží vyjádřit proč a jak, ale děje se to. Zdůvodňuji si to mimo jiné tak, že z vás cosi vyzařuje. Další doprovodný jev jest ten, že se vám nalila prsa, což zvýšilo objem vaší hrudi, boky se tak nějak zaoblily a břicho již není lavor, nýbrž taková hezká měkká peřinka. A to má snad každý muž rád. Za co chytit a do čeho nakopnout. Mně se mimo jiné ještě zaoblila hlava. No ano. A musím říci, že to se líbí Bož

To, že jsem milovník čokolády není vskutku žádná novinka. Jest pravdou, že v těhotenství má závislost lehce povolila, ale zdaleka nedošlo k totální abstinenci. Včera jsem si řekla, co takhle udělat opravdu dobrý čokoládový dort?  Jednoduchý jako facka! Mám ráda jednoduché a efektivní recepty. Tenhle je jeden z nich a troufám si říci, že ho zvládne opravdu každý. I kuchař nepekař jako já:-) Co potřebujeme? 250 g oblíbených sušenek (já jsem rozdrtila Milu- respektive Mily- jelikož jsou u mého muže hit číslo jedna) 80 g změklého másla 500 ml 33% smetany ke šlehání tunu hořké čokolády, tedy 500 g (já jsem použila tu na vaření od Orionu) Kudy tudy do Bavorova? Nejdřív vkročíme ke kuchyňské lince a předehřejeme troubu cca na 180 stupénků. Sušenky dáme do mixéru a mixujeme na hvězdný prach. Prach smícháme s měkkým máslem. Vezmeme dortovou formici a natlačíme do ní sušenkovou směs po celé ploše (nevymazáváme) Formu dáme do trouby na 10 minut a upečeme korpus. Me

Už dlouho se mi v hlavě rojila myšlenka. Blond jsem celý život, co to takhle trošku změnit? Když tu náhle jsem viděla show Jendy Krause s Bárou Polákovou. Ta má ale krásnou barvu, pomyslela jsem si...a nápad byl na světě... Chci vlasy jako BÁRA! Do této délky mi ještě tak 6 cm chybí, ale barva už je na hlavě! Musím říct, že jsem nadšen! 90% kladných ohlasů  není též k zahození. Konečně má mé tmavé obočí parťáka do nepohody :D Když jsem přišla ke kadeřnici, hnedle se mého nápadu chytla a míchala odstín jako Picasso. Když nanesla onu barvu na mou rozkošnou hlávku, začala jsem se pomalu, ale jistě lekat. Čím déle jsem seděla, tím se mi zdála tmavší. Naštěstí to bylo jen zdání, které jak je známo, klame. Po vyfoukání jsem měla přesně tu barvu, jakou jsem si přála! :-)

Onehdy v podvečer větří můj telefon sms, ve které se píše - " Vezu rodičům mrkvový dort, nebo ho sežeru sama, dáš si taky kousek?".  Samozřejmě jsem neodmítla a celý ten hejpanec delikátního "mrkváku" jsem snědla na posezení ve vaně! Jediným správným krokem kupředu bylo říci si o recepis. A tady ho máte :-) Barušky mrkvový dort Ingredience na těsto: 4 vejce 1 a 1/4 hrnku olivového oleje 2 hrnky třtinovéhu cukru 2 lžičky vanilkové esence 2 hrnky celozrnné mouky (může být i polohrubá) 2 lžičky jedlé sody 1/2 lžicky soli 2 lžičky skořice 3 hrnky mrkve 1 hrnek vlašáků Ingredience poleva:  300 g mascarpone půl hrnku cukru pudru šťáva z jednoho citrónu 50 g změklého másla 1 lžička vanilkového aroma Jak na to? Nejprve vyšleháme vejce s cukrem, poté přihodíme mouku a posléze veškeré suché ingredience (chce to opravdu velkou mísu), poté olej a nakonec mrkev s ořechy. Vše důkladně promícháme.  Těsto dáme do olejem vymazané, s

To vám jistě neuniklo. Jelikož se chystám cca za tři týdny porodit našeho synáčka, předcházel tomuto aktu odchod na mateřskou dovolenou. Ano, dovolená to zatím je. Je mi ovšem nad slunce jasné, že skončí jakmile naše miminko poprvé naladí soprán... Máte tolik času, kolik chcete. Nakonec ale stejně zjistíte, že ho máte málo. Snaha ušetřit peníze díky nedojíždění za robotou do Prahy se nekoná. Zjistila jsem, že i v našem lázeňském městečku číhají různé nástrahy. Eshopy raději nezmiňuji... Budu mít čas pro sebe, říkala jsem si. A světe div se, nemám. Vyvářím jako Stepfordská panička. Jo, to mě baví. Každý den se může pan Božský radovat z různé gastronomické hodnoty. Nevýhodou pro něj jest fakt, že dost experimentuji. A jak je u pokusů známo, ne vždy vyjdou. Koupelnu uklízím 7 dní v týdnu stejně jakožto zbytek bytu. Nicméně leštění vodovodní baterie mi zabere nejvíce času. Při každém mytí rukou. To znamená po každé toaletě. To znamená v průměru 30 x denně. Hodně čtu. Více než norm

A to už jsem si začínala myslet, že se mi dojímavé stavy vyhnou. Ano, správně. Nevyhnuly. To nejlepší nakonec, říká se. Před změnou svého stavu jsem byla citlivka první kategorie. Plakala jsem i proto, že venku prší a já jsem chtěla slunce. Po otěhotnění se ze mně stal drsňák na slovo vzatý. Až do teď.. Vskutku jsem přehnaně dojímavá. Stačí, když mě pan Božský pohladí po vlasech a já zatlačuji slzu. Filmy založené na romantické koncepci se mnou dělají taktéž divy. Ku příkladu včera. Film Navždy spolu. Nejen že jsem se rozplývala nad neskonalou krásou Channinga Tatuma, rozplakaly mě i jeho dokonalé břišní svaly, které bych opravdu přála každému muži :D Kdo ten film viděl, jistě ví, jak dojemný je. Při závěrečných titulkách jsem již  přes slzavé údolí neviděla. Vrchol přišel dnes, když jsem vyhazovala shnilou brokolici. Přišlo mi tak líto, že přišla v vniveč! Ještě že jsem byla doma sama, protože být tu kdokoliv další, ihned mi podá mokrý hadr na čelo spolu s diazepame

O tuhle dobrotu bych vás nechtěla připravit. Možná jsem zabrzděná a všichni ho už v množství více než hojném pojídáte, ale i tak... Chia Vezmu to tak trošku okolo "Váňovy hrušky" (pro neznalé hartmanovského slangu to znamená "oklikou"). Tato zázračná semena obsahují snad všechno prospěšné na co si vzpomenete. Nebudu to vypisovat, googlovat umíte všichni. Snad. Hezky popsané je to například zde . Bezva Tím jsme si ušetřili pár nudných řádků navíc.  Pudding Jelikož jsem vyznavač a milovník všeho sladkého, je snad nad slunce jasné, že pudding není výjimkou. Není ani novinkou, že jsem zastánce zdravé stravy a proto ty výtečné "cukrovinky", které neobsahují veškeré ty spotřební srágory, prostě miluju!  Moc ráda vařím podle Elly Woodward . Její skvělé super pokrmy chutnají i tukožroutům a požíračům bílého cukru. Cha! Pudding ze zázračného sémě dělám taktéž podle ní. Zrovna dneska jsem ho snídala a je prostě TOP! Jak na to, zlato? 5 p

35. týden -  konec s dechem Bydlet v podkroví, ve třetím patře je fajn. Ovšem jenom tehdy máte - li výtah, popřípadě nemáte - li dítě v břiše. Umět couvat bez použití zrcátek je super - až do té doby, kdy se nemůžete otočit. To se potom modlíte, aby byl váš odhad správný. Vstát švihem z postele je minulost. Nejdřív hezky pěkně na bok a když se poštěstí, tak do sedu. Když ne, ležíte tam jako vyvržený vorvaň než přijde pomoc. Přejídat se není možné. Chybí prostor. Máte zcela odlišné čichací tendence nežli dříve. Místo Armaniho mi voní dezinfekce. Obejmout partnera je čím dál těžší. Přistupuji k tomu tedy z boku. Břicho slouží jako celkem praktický stojánek. Když ležím víc toho sním. Už chápu, proč mají žehlící prkna více rozměrů. To naše miniaturní jsem vyhodila. Při své kobylí výšce je nesmysl vlastnit prkno pro liliputy. Nemůžu si oholit kotníky a tak mám porost místo podkolenek.

Každá těhotná snáší přibírání na váze jinak. Jedna lépe, druhá hůře. Já jsem ta druhá. Ano, jsem hysterka se sklonem k vysoké sebekritice s kapkou cholerika. Mimochodem, není to  diagnóza? Začnu hezky od začátku... Jako malé, rozkošné miminko jsem byla, až na krychloidní velikost své hlavy, drobotinka. Jídlo mě moc nezajímalo a pohybu jsem měla odjakživa na rozdávání. Asi do 9. třídy základní školy jsem vážila 45 kilo, což se samozřejmě změnilo hned na střední... Od puberty záhadný vzestup Na střední škole jsem se pomalu, ale jistě zateplovala. Jistě, nebylo to nic až tak dramatického, ale oprati stavu původnímu, tedy hubenému, to byl jistý skok. Počátek všeho byla nadměrná konzumace pečiva právě vyndaného z pece. A to to jelo....jako na drátkách. Madla lásky byla viditelná na několik kilometrů, špek na spodním břiše lemoval můj kožený opasek, prsa jsem měla i v podpaží. A tak se stalo, že jsem před maturitou vážila 67 kilo.  Řekla jsem si dost Moje matička si se

Normálně bych tomu nevěřila, ale já se ráno vzbudím a moje břicho je minimálně o kilometr větší než včera. Zdá se mi, že působím celkem vtipně, jelikož mám nohy a ruce jako špejle a místo pupku ohromné rajče! Postřehy z posledního měsíce Oholit si nohy bych označila za olympijskou disciplínu dostupnou pouze pro trénované jedince! A tak jak jsem dříve odsuzovala neoholená stehna, dnes jsem ráda, že si zvládnu depilovat alespoň lýtka! Břichem narážím do všeho co se mi naskytne do cesty.  Někdo si říká, jak je toto možné, další si klepe na čelo. No, ale já vskutku zapomínám na přítomnost svého břicha. V průměru 3x denně ho otluču o kliku. Nevím, jak vypadá mé přirození . Snad nejsem na někoho vkus příliš otrlá ve výrazivu, ovšem tento jev nemohu nezmínit! Již měsíc a půl se holím dle paměti, na estetiku nedbám! Dítě se chce prorvat ven! Ano, je tomu tak. Skrze mé břicho pozoruji jakéhosi vetřelce, který tu vystrčí hlavu, tam nohu. Někdy je to opravdu děsivé! Sex pořád prak

Ano, z extrému do extrému. Nejprve žiju nonstop a s tím co přijde mám chuť se rvát. Poté jdu, jdu a najednou zjistím, že spím. Pokud mám celý sled událostí zhodnotit, nespavost byla lepší. Sice jsem lamentovala nad tím, jak civím celé noci do stropu. poslouchám zařezávání pana Božského a nevím kudy tudy do Bavorova, ovšem to jsem ještě netušila, že usnout za chůze je možné, ba dokonce snadno proveditelné! :D Lehnu a spím. Než upadnu do hlubokého spánku, trvá to asi celé 3 vteřiny. Čůrat jdu během nočního maratonu maximálně jedenkrát, někdy ani to ne. Ráno se vzbudím s uleknutí, že je již 8 hodin! Kde je mé vstávání s kohoutím kokrháním? V období poledne již cítím, jak se mi opět klíží oko. Respektive obě. Zlehka se natáhnu na naše kanape ohromných rozměrů cca 1,5 m, že si jako odpočinu a hned zase půjdu. Kdo by to byl řekl, mé osudové tři sekundy opět nastupují. Usínám tedy okamžitě. Onen fakt, že soused řeže podlahu či co, řve televize, štěká pes mě vůbec nezajímá. Obvykle mi stač

Oslavy posledního dne v roce. Zažila jsem jich celkem 26. Každá byla jiná. Jednou v postýlce s máminým prsem u pusy, podruhé s babičkou a dědou u televize s panem Menšíkem, jindy na chalupě v doprovodu sněhu a vánočního ohňostroje, nebo třeba na diskotéce opilá jak dělo s grácií dámy. Ovšem ta letošní byla nejspíš neopakovatelná. Prožila jsem jí totiž s bubnem a mrkvovým džusem :-) Ty nebudeš doma? Vždyť jsi přece TĚHOTNÁ! Ano, ani těmto stupiditám jsem se samozřejmě neubránila. Jsem těhotná, nikoliv smrtelně chorá. A jak jsem již říkala milionkrát, kromě pupku bych si svého změněného stavu téměř nepovšimla. A světě div se, šla jsem spát ve 4 ráno (domů jsme přijeli kolem 2. h, ovšem já jsem měla potřebu veselit se dál - nikoliv s lahví sektu, ale s bichlí v ruce). Tancuj, tancuj vykrůcaj? Obávám se, že to by bylo možné pouze s asistencí kyslíkové masky. Vlnění boků se tedy nekonalo, ovšem zvládla jsem jinačí výzvy! Chléb a hry. To byl kult našeho večera. Ženy proti mužům.

Kašlete na to. Fakt. Je to k ničemu. Jaký bude rok 2016? Přece takový, jaký si ho uděláte. Jaký byl rok 2015? Takový, jaký jste ho chtěli. Nikdo jiný to za vás nerozhodne. Nemám ráda předsevzetí. Vždyť začít znova je možné kdykoliv. Třeba teď a nebo za měsíc, za rok. Je to fuk. Každý člověk si na to musí přijít sám. Na to, aby si člověk začal plnit sny, tužby, přání nepotřebuje další rok, potřebuje jen víc víry. A co vám tedy přeji? Nejen do roku 2016, ale celkově do vašeho života.... LÁSKU - především tu, kterou dáváme sami sobě. A víte proč? Protože když milujeme sebe sami, miluje nás i okolí. TRPĚLIVOST - nic není zadarmo a všechno co má v životě smysl stojí úsilí. ZDRAVÍ - stačí si ho přece jen přát, poděkovat a přijmout :-) ODVAHU - pouštět se do nových projektů, kráčet do neznáma, poznávat nepoznané.  OPTIMISMUS - bez něj jste nahraní. Když jste schopni za tím obrovským deštěm vidět krásnou duhu, váš život se změní k nepoznání. S láskou, Radka