Normálně bych tomu nevěřila, ale já se ráno vzbudím a moje břicho je minimálně o kilometr větší než včera. Zdá se mi, že působím celkem vtipně, jelikož mám nohy a ruce jako špejle a místo pupku ohromné rajče!
Postřehy z posledního měsíce
- Oholit si nohy bych označila za olympijskou disciplínu dostupnou pouze pro trénované jedince! A tak jak jsem dříve odsuzovala neoholená stehna, dnes jsem ráda, že si zvládnu depilovat alespoň lýtka!
- Břichem narážím do všeho co se mi naskytne do cesty. Někdo si říká, jak je toto možné, další si klepe na čelo. No, ale já vskutku zapomínám na přítomnost svého břicha. V průměru 3x denně ho otluču o kliku.
- Nevím, jak vypadá mé přirození. Snad nejsem na někoho vkus příliš otrlá ve výrazivu, ovšem tento jev nemohu nezmínit! Již měsíc a půl se holím dle paměti, na estetiku nedbám!
- Dítě se chce prorvat ven! Ano, je tomu tak. Skrze mé břicho pozoruji jakéhosi vetřelce, který tu vystrčí hlavu, tam nohu. Někdy je to opravdu děsivé!
- Sex pořád praktikujeme! Ba co praktikujeme, my ho provádíme snad více než je zdrávo. Na to, jaký byl v sedmém měsíci útlum (zřejmě z obav nárazu údu do hlavičky), nyní je to jasný nadprůměr. Panu Božskému zřejmě uniklo, jak jsem odulá, neohebná a zadýchaná :-)
- Ještě že sněží, protože boty s tkaničkami již nejsou jasnou volbou.
- Nepřecpávám se! Né, že bych nechtěla, ale já nemohu. Malý obyvatel mé dutiny břišní se viditelně rozcapuje i na území žaludku, tudíž není prakticky možné ho náležitě naplnit.
- Prsa jsou všude. I na zádech.
- Akce hnízdění stále přetrvává.
- Musela jsem si dojít na pedikúru, tlačily mě boty.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.