Spavá nemoc

Ano, z extrému do extrému. Nejprve žiju nonstop a s tím co přijde mám chuť se rvát. Poté jdu, jdu a najednou zjistím, že spím.

Pokud mám celý sled událostí zhodnotit, nespavost byla lepší. Sice jsem lamentovala nad tím, jak civím celé noci do stropu. poslouchám zařezávání pana Božského a nevím kudy tudy do Bavorova, ovšem to jsem ještě netušila, že usnout za chůze je možné, ba dokonce snadno proveditelné! :D

Lehnu a spím. Než upadnu do hlubokého spánku, trvá to asi celé 3 vteřiny. Čůrat jdu během nočního maratonu maximálně jedenkrát, někdy ani to ne. Ráno se vzbudím s uleknutí, že je již 8 hodin! Kde je mé vstávání s kohoutím kokrháním? V období poledne již cítím, jak se mi opět klíží oko. Respektive obě. Zlehka se natáhnu na naše kanape ohromných rozměrů cca 1,5 m, že si jako odpočinu a hned zase půjdu. Kdo by to byl řekl, mé osudové tři sekundy opět nastupují. Usínám tedy okamžitě. Onen fakt, že soused řeže podlahu či co, řve televize, štěká pes mě vůbec nezajímá. Obvykle mi stačí skromná půlhodinka a rozlepuji své oko.

Jsem sice vyspalá, ale..

...přiblblá! Trvá mi dalších 30 minut než se zorientuji v čase a prostoru. Mnohdy jsem značně nevrlá, promrzlá a kompletně nepoužitelná. Ten poslední těhotenský měsíc je vskutku zrádný, jelikož zažijete to, s čím jste už nepočítala :D