To, že jsem plakala, když jsem poprvé spatřila Adámka, je jasná věc. Nejen, že se mi zdál naprosto dokonalý, on totiž dokonalý byl. To, že pláču teď kdykoliv se na mě usměje, nebo mi počůrá omylem hlavu je možná na pováženou...:-)
Moje láska k Božskému je snad stonásobně větší...
Myslela jsem si, že to, co k němu cítím, je mé maximum. Omyl. Dokážu mnohem víc. Vidím ho úplně jinýma očima. Je to úžasný táta, který se se svým synem mazlí každou volnou sekundu. A když neobjímá jeho, líbá mě. Kdykoliv jde okolo mně, věnuje mi zamilovaný pohled, něžné pohlazení nebo pusu do vlasů...Mohla bych se na něj pořád dívat...no jo, je to prostě "ON"!
Adámka bych nevyměnila za žádnou holčičku na světě..
Jak už jsem kdysi psala, když jsem zjistila, že jsem těhotná, nejprve jsem chtěla holčičku. A teď? Mám toho nejbáječnějšího kluka pod sluncem. Nechápu, že jsem bez něj mohla kdy existovat. A víte co je naprosto nejvíc? Že je náš chlapeček z té největší lásky...z té pravé..
Radu, už neplač..
Je těžké být jaksi citově vyrovnaná, když na mě emoce útočí ze všech stran, že... Božský je opravdu božský a naše miminko je zkrátka zázrak zázraků. A proto není vzácný jev, když spustím horlivý pláč u žehlení, kojení či pojídání večeře. Šestinedělí, doba slz, které jsou ty nejkrásnější slzy světa..
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.