Pokusím se odhodit svůj sentiment v dál - i když to bude asi nad mé síly. Ráda bych vám představila našeho synka. Adama. Už jsme spolu dva a kus týdne, takže o sobě ledacos víme :-)
Jaký otec, takový syn
Kdyby ve mně nebivakoval přesně 38 týdnů, možná bych pochybovala že je můj (s nadsázkou). Pusinka, nos, bradička, pinďour = kopie Božského. Dokonce i vlásky, kterých má již teď na rozdávání má po něm. Půjde li to takhle dál, za tři měsíce má mikádo :-) Ano, hádáte správně. Vlásky nejsou blonďaté, nýbrž hodně tmavě hnědé. A co oči? Inu, zatím barvy uhle. Žádná nebeská modř. Po otci zdědil i nehynoucí lásku k ženskému poprsí. Nemůže se od nich odtrhnout. Hlazení ve vláskách, škrábání na zádech i v tom je celý "fotr" :-)
A co má tedy po mamince?
Neuvěřitelně dlouhé prsty na rukou a velké nohy :D Taky cit pro vztek a tvrdohlavost. A tím můj výčet prozatím končí...Doufám, že se v pozdějším věku podoba ukáže. Prozatím vypadá Adámek na půl jako Božský a Tomáš Holý (k tomu nevím, jak jsme přišli) :D
Otec doufá, dítě věří, jenom matka ví? U nás asi doufá matka :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.