Asi to tak má v určité míře každá žena (vlastně asi i chlap). Prostě klasický nedostatek sebevědomí. Já tím trpím, ač se to možná nezdá, v docela hojné míře - každopádně na tom pracuji! Každé ráno když se vidím v zrcadle tedy trošku znejistím, ale pak si řeknu "jo Sezimo, mohl jsi dopadnou hůř!" (obzvlášť když vím, co prošlo výběrovým řízením, řekněme, přede mnou).
Nechci se rouhat, vím, že když si vezmu dobře padnoucí džíny, Zarůžolím tvář, ztaftuju vlasy a nařasenkuju oko, jsem celkem kus. Když to ale nepoužiji, vypadám jako germánský jinoch či jako Piškula (a to prosím pěkně i v oblasti hrudníku).
Někde mi bylo dáno více (smysl pro humor) a jinde méně (prsa). Obecně toho bylo spíše méně řekla bych. Až do nedávna jsem měla křivá zubiska. To jsem vypadala, jako když chci zakousnout králíka prosím pěkně. Nasadila jsem tedy dráty, rok lovila špenát ve svém úsměvu a výsledek je super. Už se zase mohu smát - i ty můj smíšku (viz Corega) :D.
Křivá záda. Jako Polednice. Jó, tak i to jsem okusila. 3 roky jsem nosila želví korzet, abych odhodila křivé obratle k šípku. A jo, dobrý. skolióza mě dovedla k józe, velkému smyslu mého života :-)
Když si mě Božský namluvil, byla jsem otylá. Někteří mi mohou oponovat, že 70 kilo je na mou výšku úchvatné, ale nikoliv. Měla jsem boky jako skříň a stehna jako vrata od stodoly. Teď je to dobré, je ze mne "kluk". :D
Já vím, měla bych být ráda za to, co mám a já opravdu jsem. Například mám ráda své modré oči, které jsou jako studánka, jen do nich nach**t :-) Pak taky svoje černé řasy - ty nechápu kde jsem vzala, vzhledem ke svému árijskému vzezření. Jo a neměla bych zapomenou na dlouhé, zlodějské prsty :-)
Nechci se rouhat, vím, že když si vezmu dobře padnoucí džíny, Zarůžolím tvář, ztaftuju vlasy a nařasenkuju oko, jsem celkem kus. Když to ale nepoužiji, vypadám jako germánský jinoch či jako Piškula (a to prosím pěkně i v oblasti hrudníku).
Někde mi bylo dáno více (smysl pro humor) a jinde méně (prsa). Obecně toho bylo spíše méně řekla bych. Až do nedávna jsem měla křivá zubiska. To jsem vypadala, jako když chci zakousnout králíka prosím pěkně. Nasadila jsem tedy dráty, rok lovila špenát ve svém úsměvu a výsledek je super. Už se zase mohu smát - i ty můj smíšku (viz Corega) :D.
Křivá záda. Jako Polednice. Jó, tak i to jsem okusila. 3 roky jsem nosila želví korzet, abych odhodila křivé obratle k šípku. A jo, dobrý. skolióza mě dovedla k józe, velkému smyslu mého života :-)
Když si mě Božský namluvil, byla jsem otylá. Někteří mi mohou oponovat, že 70 kilo je na mou výšku úchvatné, ale nikoliv. Měla jsem boky jako skříň a stehna jako vrata od stodoly. Teď je to dobré, je ze mne "kluk". :D
Já vím, měla bych být ráda za to, co mám a já opravdu jsem. Například mám ráda své modré oči, které jsou jako studánka, jen do nich nach**t :-) Pak taky svoje černé řasy - ty nechápu kde jsem vzala, vzhledem ke svému árijskému vzezření. Jo a neměla bych zapomenou na dlouhé, zlodějské prsty :-)
A co vy? Jste spokojené s tím, s čím vás příroda obdarovala?
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.