Zápisník jedné Radky

Moje drahá matka si zprvu myslela, že jsem se uhodila o futérka do hlávky. Některé kamarádky opěvovaly mou odvahu. Ani odvaha, ani futra. Prostě jednou máme dvě Áčka, takže mimino, nemimino, dovolená se neodkládá. My a naše malá parta přátel, o třiceti lidech, jsme sbalili své skromné kuférky a jali se navštívit české horstvo. Zapůjčili jsme rakev (ne ta na věčný spánek, nýbrž ta cestovní). Cesta byla poklidná - málo řevu, jedno kojení, poklidná doprava. Zkrátka pohoda jazz. Když jsme dorazili na místo, zanechali jsme  veškerá zavazadla, včetně mužů, na parkovišti. My ženy, jsme se chopily dětí a vyrazily na cestu z kopce. Naštěstí jsme byly dobře vybavené pekáči (ne na kachnu, ale na sníh). A spolu s dětmi jsme frčely až k chatě. Muži zatím naložili na rolbu naši zavazadlovou drobotinu a poté nás následovali do ubikace. Celý týden se nesl v duchu obžerství, piva, "ice" (jak praví náš přítel Portugalec - a znamená to slivovice) a sněhových radovánek. Albis byl výsta

Hodně z vás si přálo článek o zdravém životním stylu a cvičení. Tak jich napíšeme hnedle víc, abyste se nenudili! A až vám to bude lézt krkem, dejte si čokoládu, bůček a pošlete mě k šípku :-) Je mi naprosto jasné, že si každý musí najít tu svou cestu a co funguje na jednoho, nemusí platit pro druhého a naopak. Ale jedno vím jistě. Když se nebudete přežírat a budete se zdravě hýbat, prospěje vám to v jakémkoliv věku a stavu :-) A jak to mám já? Berte mě s rezervou, jelikož já jsem možná až extrém. Jak říká Božský, jsem jako kulomet. Začneme třeba s mým jídlem... Půlku svého života (kdy mě přestala krmit a vařit mi má drahá mamička), jím opravdu s rozvahou. Dala jsem vale zvířatům a raději zobu rostlinky :D Ze začátku u mně nehrálo roli přesvědčení, ale fakt, že mi bylo po mase zle a vlastně mi chutnaly akorát buřty na ohni :D Ale teď už je to právě i ono přesvědčení. Když vidím v lístku například "telecí kotletka", ihned vidím, jak matce kravce vraždí nebohého potomka.

Taky vás někdy muži štvou (ano, tento článek je trošku feministický, takže se omlouvám všem, kteří nemají vagínu)? My, ač máme s Božským opravdu božský vztah, taktéž někdy "bojujeme". Třeba dnes, dnes to musí zaručeně bouchnout :D Jste li ve vztahu, určitě to znáte (doufám!). Jsou růžové dny a pak taky takové, kdybyste svůj protějšek nejradši zmuchlali do kuličky a kopli do něj :D Neuděláte to ze dvou důvodu. Zaprvé to nejde a zadruhé by vás zatkli. Dnes jsme měli s Ondřejem takové dusné odpoledne. Ani jeden jsme asi neměli to správné naladění. Kdyby bylo pondělí, nevadilo by to, jelikož se vidíme až navečer. Jelikož byla ale neděle, kdy spolu trávíme opravdu celý den, bylo na průser zaděláno. Nic jsme si neudělali, ale asi nám vadilo i to, že ten druhý dýchá. Jakože dýchá moc nahlas, heká, funí, pak divně kroutí očima, má nepříjemný tón i po smskách a tak dále, a tak dále. A tak, až děti usnou, bude buď vášnivý sex a nebo pivo na jedné straně a čokoláda na druhé!

Někdy si říkám, že už zvládám jen hovory o dětech, jejich hovínkách, konzistenci soplíků a podobně. Ale naštěstí mám ještě pud sebezáchovy a často si uprostřed hovoru, nedej bože monologu, řeknu dost. Člověk, respektive žena - matka, si velmi často myslí, že s příchodem druhého dítěte se z ní stává expert na výchovu a může poučovat kamarádky, které mají dítě jen jedno. Novicky. Sama nesnáším, když mě někdo poučuje, takže se snažím držet hubu. Navíc si ani nemyslím, že by moje výchovné praktiky byly nějak světoborné. A víte proč? Včera, když jsem na Adámka mluvila zvýšeným tónem, jelikož mi zabodl tužku do hlavy, ke mně přišel a zacpal mi pusu. Protože se dnes rozhodl, že na kole už nepojede a odložil ho do kaluže. A jelikož to bylo málo, položil tam i sebe. Mít u sebe vodku, dám si. Protože Adámkovi při čůrání zapomínám držet pinďoura a pak mě celou zkropí. Protože před ním schovávám sladké a tajně se futruju čokoládou. Ale říkám si, že ta 90% mu stejně nechutná.

Nejsem politolog, ale obyčejná holka z Poděbrad, která má svůj názor. Rozhodně se tedy nehodlám pouštět do politických článků a debat, to bych dopadla jako sedláci u Chlumce, tudíž nevalně. ALE zrovna čekám na Bertíka, až prozří na první kojení (abych se zbytečně nerozespala, to je pak hroznej opruz, zvedat spící tělo - moje) a tak pozoruji kandidáty na prezidenta. Zcela upřímně řeknu, že spoustě věcí z těch jejich odborných lékařských pindů nerozumím. Co ale dokážu ohodnotit je projev, prezentace a lidské názory.  A teď bych to chtěla trošku zlehčit, ta to berte s nadsázkou - znáte mě. Úplně od začátku jsem byla přesvědčená, že budu volit Míšu. Teda abyste chápali, Horáčka. Mám ho opravdu ráda. Přijde mi inteligentní, umí prezentovat a je to vcelku sympoš. S jeho názorama ve valné většině souzním. Ale víte co mě rozčiluje? Jak neustále máchá rukama a chodí okolo Váňovy hrušky. Než se tedy dostane k jádru pudla, vyroste kedlub a vykvete. Jo, a má kulatý záda. Pan Drahoš mi zezačá

Tím, že jste si přáli víc zdravých receptů, jste mě velmi motivovali k tomu vařit a žrát ještě více. Jediné štěstí je, že je vše cukrfree a tak se přísun špeků nekoná. Jinak bych vám musela dát košem :-) Než prozradím recept, na opravdovou mňamku, řeknu vám pár novinek. Už 10 dní se snažím být opravdu bez cukru. Byla jsem totální závislák. Řekla jsem si, že je to do nebe volající velebnosti a tak jsem si začala studovat něco o low carb. Nejsem striktní, ALE dodržuji to z 95% a přijde mi to super! Ale to až jindy a v jiném článku, teď hurá na ty koše plné slasti! Co budete potřebovat? Jakékoliv ořechy v množství asi 180 gramů (baj fikum), jedno vejce od šťastné slépky (je to teď totiž in, tak to také užívám, ale pokud nemáte sluníčkovou kvočnu, postačí třebas ty z Lidlu), asi lžička datlového sirupu a lžíce másla (já jsem dala kešu máslo, ale může být i kraví). Vše smícháte do lepivého těsta. Tuto hmotu nacpete do košíčků na muffiny a dáte na 180 na 18 minut do trubice. A co na

Dneska mám velkou potřebu se vypsat. Vypsat z toho, že někdy na člověka dolehne taková osobní krize, kdy si připadáte na nic. Taky se vám to děje? Jsem vlastně pořád veselá, pozitivní a s nadhledem. Někdy ale, když se nikdo nedívá, spustím ve strašný pláč. Ani nevím z čeho ty slzy pramení. Mám pocit, že nejsem dost dobrá, dost úspěšná, dost chytrá, dost hezká a dost bůh ví co. Není to sebelítost. Je to možná smutek z vysokých nároků na sebe sama. Možná působím jako sebevědomá a vyrovnaná holka, což se snažím být, ale někdy i na mě padne pocit sebeselhání. A to se pak valí slzy jako hrachy a nemůžu přestat. Jsem vděčná za to, že náruč muže je vždycky otevřená a můžu se do ní schoulit. Předmětem není potřeba lítosti, ale poukázání na to, že nikdo není dokonalý a že tohle je prostě život. Vždycky jsem byla hodně citlivá a někdy se to ze mně zkrátka vyvalí a emoce lítají všude kolem. Pláčete?

Zdravě mlsat a nepřibírat. Koho by to nebavilo! Já jsem vždycky inklinovala ke zdravějšímu stylu života (ale, když jsou na stole solené Lays, těžko odolávám) a tak je pro mě na denním pořádku vymýšlet alternativy pokrmů, v jejich "fit" formě. A ještě víc mě na tom baví, když to chutná i typickým zarputilcům v oblasti alternativního stravování - třeba můj pan otec. Co si dáme? Taštičky plněné špenátem a riccotou a navrch lahodné nešpekaté donuty :D Brašny se špenátem Těsto: 160g mandlové mouky, 1 vejce, špetka soli, 2 lžíce olivového oleje. Náplň: Dvě hrsti čerstvého špenátu, asi 100g ricotty, špetka soli a kousek nivy. Zpracujeme těsto a necháme chvilku odležet. Poté vyválíme placku a skleničkou vykrájíme kolečka. Špenát osmahneme, osolíme, přidáme kousíčky nivy a vmícháme ricottu. Vykrájená kolečka a plníme směsí. Přehneme kolečko a uhněteme kraje vidličkou, aby vznikla taštička. Dáme na pečící papír na plech a potřeme rozšlehaným vejcem. Pekla jsem asi 20 min na