Dneska mám velkou potřebu se vypsat. Vypsat z toho, že někdy na člověka dolehne taková osobní krize, kdy si připadáte na nic. Taky se vám to děje?
Jsem vlastně pořád veselá, pozitivní a s nadhledem. Někdy ale, když se nikdo nedívá, spustím ve strašný pláč. Ani nevím z čeho ty slzy pramení. Mám pocit, že nejsem dost dobrá, dost úspěšná, dost chytrá, dost hezká a dost bůh ví co. Není to sebelítost. Je to možná smutek z vysokých nároků na sebe sama.
Možná působím jako sebevědomá a vyrovnaná holka, což se snažím být, ale někdy i na mě padne pocit sebeselhání. A to se pak valí slzy jako hrachy a nemůžu přestat. Jsem vděčná za to, že náruč muže je vždycky otevřená a můžu se do ní schoulit.
Předmětem není potřeba lítosti, ale poukázání na to, že nikdo není dokonalý a že tohle je prostě život. Vždycky jsem byla hodně citlivá a někdy se to ze mně zkrátka vyvalí a emoce lítají všude kolem.
Pláčete?
Jsem vlastně pořád veselá, pozitivní a s nadhledem. Někdy ale, když se nikdo nedívá, spustím ve strašný pláč. Ani nevím z čeho ty slzy pramení. Mám pocit, že nejsem dost dobrá, dost úspěšná, dost chytrá, dost hezká a dost bůh ví co. Není to sebelítost. Je to možná smutek z vysokých nároků na sebe sama.
Možná působím jako sebevědomá a vyrovnaná holka, což se snažím být, ale někdy i na mě padne pocit sebeselhání. A to se pak valí slzy jako hrachy a nemůžu přestat. Jsem vděčná za to, že náruč muže je vždycky otevřená a můžu se do ní schoulit.
Předmětem není potřeba lítosti, ale poukázání na to, že nikdo není dokonalý a že tohle je prostě život. Vždycky jsem byla hodně citlivá a někdy se to ze mně zkrátka vyvalí a emoce lítají všude kolem.
Pláčete?
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.