Proč je tak těžké nemít očekávání? A proč je možná ještě těžší nemyslet na to, abychom něčí očekávání nezklamali? Proč, být sám sebou, je pro mnohé nadlidský úkol?
Všichni máme v hlavě nastavené určité vzorce, které se hodně těžko opouštějí. Hodně to testuju sama na sobě. Jak být a nikoho nezklamat? Jak to udělat, aby mě měli všichni rádi? Jak být dokonalá a nesoudit? Víte co? Nejde to.
Hodně jsem vždycky řešila to, že chci ostatním dokázat, že zvládnu všechno. Ale jsem přešťastná, že jsem to začala vnímat jinak. Nikdy nebudu dobrá v matice a nestydím se za to, že nechápu slovní úlohy a neumím vypočítat rovnice o dvou neznámých. Nebaví mě míčové hry a nesnáším volejbal. Občas na svoje děti křičím a strašně se mi uleví. Vím, že Adámek běhá jako postřelená srna a tudíž od něj neočekávám, že bude dělat atletiku. Moje děti, ani já, ani můj manžel nejsme dokonalí. Ani zdaleka. Bertík prospal asi jednu jedinou noc v kuse. Je mu rok a půl a v noci se budí snad každou hodinu. Ondra nechává ponožky kde se mu namane a já mu za to dost nadávám. Já odflakuju mytí nádobí a jím potají čokoládu...
Naše světy a životy nemusí být dokonalé. Když opustíme od plnění očekávání, hodně se nám uleví. A přijde svoboda. V mých skoro třiceti letech si nehraju na post "nejlepších kamarádek", ale jsem vděčná za přítomnost dvou přátel. Nehraju si na upravenou mámu - vsázím na přirozenost a modlím se, ať mi absence tun make upu vydrží při nejmenším ještě pár let.
Nikdo z nás nemusí nikoho o ničem přesvědčovat. O ničem.
Nezatahujte před manželem břicho při milování, nestyďte se za vrásky kolem očí. Lhali jste někdy? Jasně že jo! Každý z nás! Není to vina, je to škola. Dělali jste někdy věci o kterých jste nebyli přesvědčeni, že jsou ty pravé? Nevadí, příště už se na ně vykašlete. Obviňujete se za to, že jste dali svému synovi nebo dceři na zadek? Nemusíte, protože to se zkrátka děje. Uvědomte si, že jsme jenom lidi a kdybychom měli být dokonalí, asi by nás na tuhle planetu vůbec neposlali.
30 let jsem hodně chybovala a hledala. Dalších třicet bych se chtěla učit, růst a stát si víc a víc sama za sebou. Vy nemusíte nic a můžete všechno. Je úplně fuk, co si myslí máma, táta, sousedka Blažena nebo klokan v Austrálii. Jediné, co je důležité, jste vy a vaše sny. Plňte si sny! Nežijte zbytečně. Někdo chce letět na Bali a jiný si jen bez výčitek sednout, otevřít si víno a poslouchat ticho.
Nemusíte se nikomu zpovídat a nikdo se nemusí zpovídat vám.
Všichni máme v hlavě nastavené určité vzorce, které se hodně těžko opouštějí. Hodně to testuju sama na sobě. Jak být a nikoho nezklamat? Jak to udělat, aby mě měli všichni rádi? Jak být dokonalá a nesoudit? Víte co? Nejde to.
Hodně jsem vždycky řešila to, že chci ostatním dokázat, že zvládnu všechno. Ale jsem přešťastná, že jsem to začala vnímat jinak. Nikdy nebudu dobrá v matice a nestydím se za to, že nechápu slovní úlohy a neumím vypočítat rovnice o dvou neznámých. Nebaví mě míčové hry a nesnáším volejbal. Občas na svoje děti křičím a strašně se mi uleví. Vím, že Adámek běhá jako postřelená srna a tudíž od něj neočekávám, že bude dělat atletiku. Moje děti, ani já, ani můj manžel nejsme dokonalí. Ani zdaleka. Bertík prospal asi jednu jedinou noc v kuse. Je mu rok a půl a v noci se budí snad každou hodinu. Ondra nechává ponožky kde se mu namane a já mu za to dost nadávám. Já odflakuju mytí nádobí a jím potají čokoládu...
Naše světy a životy nemusí být dokonalé. Když opustíme od plnění očekávání, hodně se nám uleví. A přijde svoboda. V mých skoro třiceti letech si nehraju na post "nejlepších kamarádek", ale jsem vděčná za přítomnost dvou přátel. Nehraju si na upravenou mámu - vsázím na přirozenost a modlím se, ať mi absence tun make upu vydrží při nejmenším ještě pár let.
Nikdo z nás nemusí nikoho o ničem přesvědčovat. O ničem.
Nezatahujte před manželem břicho při milování, nestyďte se za vrásky kolem očí. Lhali jste někdy? Jasně že jo! Každý z nás! Není to vina, je to škola. Dělali jste někdy věci o kterých jste nebyli přesvědčeni, že jsou ty pravé? Nevadí, příště už se na ně vykašlete. Obviňujete se za to, že jste dali svému synovi nebo dceři na zadek? Nemusíte, protože to se zkrátka děje. Uvědomte si, že jsme jenom lidi a kdybychom měli být dokonalí, asi by nás na tuhle planetu vůbec neposlali.
30 let jsem hodně chybovala a hledala. Dalších třicet bych se chtěla učit, růst a stát si víc a víc sama za sebou. Vy nemusíte nic a můžete všechno. Je úplně fuk, co si myslí máma, táta, sousedka Blažena nebo klokan v Austrálii. Jediné, co je důležité, jste vy a vaše sny. Plňte si sny! Nežijte zbytečně. Někdo chce letět na Bali a jiný si jen bez výčitek sednout, otevřít si víno a poslouchat ticho.
Nemusíte se nikomu zpovídat a nikdo se nemusí zpovídat vám.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.