Čím dál tím víc si uvědomuju, že je sakra důležitý být manželkou. A nejen papírově. Zkrátka parťačkou, partnerkou, holkou na blbosti a i holkou do postele.
Co si budeme povídat, jakmile se na scéně objeví nejrychlejší spermie, my ženy často začneme blbnout. A může to mít různé stupně. Začíná to tak, že pomalu, ale jistě, tak nějak přirozeně sklouzáváme k bio věcem (i já) - což je super, neskončí li to tak, že jsou z nás "bio lesany".
Krajkové prádlo vyměníme za pohodlné bambusové a večerní orgie za hlasité chrápání s přeleženou rukou a slinou v pravém koutku úst :D Vlasy si nemyjeme každý den (někdy ani týden), používáme nadměrné množství suchého šamponu, na poličce leží vyschlá řasenka a mluvíme v množném čísle.
Jakmile se radši začneme dívat na Ordinaci v bůhvijaké zahradě, spíme ve vytahaných teplákách a začne nás "bolet hlava", asi je něco špatně...
Nechci tím říct, že být mámou je málo. Být mámou je nejvíc. Je to dar a bezmezné štěstí. Ale být ve šťastném s spokojeném vztahu je na totožném místě. Ne, žít vedle sebe, ale žít spolu. Užívat si vášnivé chvilky jako tenkrát, když jste se poznali. Není špatně dát děti k babičce a jet s manželem třeba, no třeba...vlastně kamkoliv. Třeba sbírat jahody, nebo pít víno na Moravě, vylézt na Sněžku a nebo spolu jen v obětí koukat na film. Naopak, je to to nejlepší, co můžete udělat.
Děti máme jenom vypůjčené...
A až za pár let odejdou, aby tu najednou nebylo jen velké prázdno, jen jedno velké nic.
Já věřím, že je možné mít skvělý vztah celý život. Věřím v nás a i ve vás. Ale není to jen tak. je to práce, skvělá práce a když nebudete chtít změnit zaměstnání pro prvním průseru, můžete to dotáhnout hodně daleko.
Oblečme si někdy ty nepohodlné krajky, dělejme se krásné a ciťme se krásné, nechme naše muže se občas cítit nepostradatelnými, dovolme jim nadutě civět na fotbal, polichoťme jim i sobě, choďme na rande, milujme se s láskou a vášní. Buďme.
Co si budeme povídat, jakmile se na scéně objeví nejrychlejší spermie, my ženy často začneme blbnout. A může to mít různé stupně. Začíná to tak, že pomalu, ale jistě, tak nějak přirozeně sklouzáváme k bio věcem (i já) - což je super, neskončí li to tak, že jsou z nás "bio lesany".
Krajkové prádlo vyměníme za pohodlné bambusové a večerní orgie za hlasité chrápání s přeleženou rukou a slinou v pravém koutku úst :D Vlasy si nemyjeme každý den (někdy ani týden), používáme nadměrné množství suchého šamponu, na poličce leží vyschlá řasenka a mluvíme v množném čísle.
Jakmile se radši začneme dívat na Ordinaci v bůhvijaké zahradě, spíme ve vytahaných teplákách a začne nás "bolet hlava", asi je něco špatně...
Nechci tím říct, že být mámou je málo. Být mámou je nejvíc. Je to dar a bezmezné štěstí. Ale být ve šťastném s spokojeném vztahu je na totožném místě. Ne, žít vedle sebe, ale žít spolu. Užívat si vášnivé chvilky jako tenkrát, když jste se poznali. Není špatně dát děti k babičce a jet s manželem třeba, no třeba...vlastně kamkoliv. Třeba sbírat jahody, nebo pít víno na Moravě, vylézt na Sněžku a nebo spolu jen v obětí koukat na film. Naopak, je to to nejlepší, co můžete udělat.
Děti máme jenom vypůjčené...
A až za pár let odejdou, aby tu najednou nebylo jen velké prázdno, jen jedno velké nic.
Já věřím, že je možné mít skvělý vztah celý život. Věřím v nás a i ve vás. Ale není to jen tak. je to práce, skvělá práce a když nebudete chtít změnit zaměstnání pro prvním průseru, můžete to dotáhnout hodně daleko.
Oblečme si někdy ty nepohodlné krajky, dělejme se krásné a ciťme se krásné, nechme naše muže se občas cítit nepostradatelnými, dovolme jim nadutě civět na fotbal, polichoťme jim i sobě, choďme na rande, milujme se s láskou a vášní. Buďme.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.