Co si o nás myslí "ti druzí" - to je zkrátka dogma (ano, je), které nám často nedá spát. Co bychom měli, co naopak ne, jestli si tu sukni vzít? Není až moc krátká? Není ta rtěnka moc rtěnkovatá? Neřekla jsem ten názor moc nahlas? Řekla jsem tu příhodu přesně tak, jak byla? Neupravila jsem si odstín fialové barvy na tričku co měla ta paní? Sakra, co si o mě řekne Máňa, odsoudí mě?
Hele, tak se na to pojďme hromadně vysrat (klidně i doslova). Nosme co se nám líbí, líbejme se s kým chceme, dejme si kafe když máme chuť, ochutnejme sýr i když jsme duší vegetarián, styďte se, když se necítíte ve své kůži a nebo zařvěte nahlas na ulici, když si ukopnete palec.
Ať si Máňa a Váňa políbí zadnici. Nikomu není nic do toho, jestli to tričko bylo opravdu tak sytě fialové, i kdyby bylo modré. Nikdo nemá právo vás soudit. Ani máma, ani táta.
Prosím vás, dělejme si všichni co chceme. Nepřiživujme se na ostatních. Neničme si karmu. Prodlužujme si život. Nešvitořte za zády. Pokud nejste s někým zajedno, prostě se nevídejte - není nic jednoduššího. Když to někomu sluší, pochvalte ho. Když vám někdo není sympatický, neházejte jedové šípy. Co z toho?
O čem život je? O pokoře, porozumění, růstu nás samých, lásce a naplnění.
Já jsem dřív žila z toho, co si o mě kdo myslí. Neuměla jsem chodit narovnaná a radši jsem se hrbila, abych moc nevyčnívala. Radši jsem byla se všema zadobře, i když jsem uvnitř strašně trpěla. Zuby nehty jsem se bránila, když někdo házel pomluvy na můj hrb.
A teď? Chodím s hlavou vztyčenou a usmívám se na kolmejdoucí. Svůj drahocenný čas věnuju jen tomu, kdo je se mnou opravdově rád - a já s ním. Neplýtvám energii na drby - Ať si Máňa, Váňa i carevna Ivanovna nosí třeba zelené vlasy a v zadku mají kartáček na zuby. Je mi to fuk. Já si hlídám svoje "já" a prožívám svůj život tak, jak znám za vhodné. Když o sobě zaslechnu nějaké nehezké věci, řeknu si jen "aha, ty máš se sebou asi problém viď? Hodně štěstí, ať to zvládneš"! :-)
Hele, tak se na to pojďme hromadně vysrat (klidně i doslova). Nosme co se nám líbí, líbejme se s kým chceme, dejme si kafe když máme chuť, ochutnejme sýr i když jsme duší vegetarián, styďte se, když se necítíte ve své kůži a nebo zařvěte nahlas na ulici, když si ukopnete palec.
Ať si Máňa a Váňa políbí zadnici. Nikomu není nic do toho, jestli to tričko bylo opravdu tak sytě fialové, i kdyby bylo modré. Nikdo nemá právo vás soudit. Ani máma, ani táta.
Prosím vás, dělejme si všichni co chceme. Nepřiživujme se na ostatních. Neničme si karmu. Prodlužujme si život. Nešvitořte za zády. Pokud nejste s někým zajedno, prostě se nevídejte - není nic jednoduššího. Když to někomu sluší, pochvalte ho. Když vám někdo není sympatický, neházejte jedové šípy. Co z toho?
O čem život je? O pokoře, porozumění, růstu nás samých, lásce a naplnění.
Já jsem dřív žila z toho, co si o mě kdo myslí. Neuměla jsem chodit narovnaná a radši jsem se hrbila, abych moc nevyčnívala. Radši jsem byla se všema zadobře, i když jsem uvnitř strašně trpěla. Zuby nehty jsem se bránila, když někdo házel pomluvy na můj hrb.
A teď? Chodím s hlavou vztyčenou a usmívám se na kolmejdoucí. Svůj drahocenný čas věnuju jen tomu, kdo je se mnou opravdově rád - a já s ním. Neplýtvám energii na drby - Ať si Máňa, Váňa i carevna Ivanovna nosí třeba zelené vlasy a v zadku mají kartáček na zuby. Je mi to fuk. Já si hlídám svoje "já" a prožívám svůj život tak, jak znám za vhodné. Když o sobě zaslechnu nějaké nehezké věci, řeknu si jen "aha, ty máš se sebou asi problém viď? Hodně štěstí, ať to zvládneš"! :-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.