Jaká jsem máma?

Impulzivní. Láskyplná. Milující. Hysterická. Empatická. Kamarádská. Ztracená. Hledající. Obětavá. Pracující. Unavená. Svá. Svéhlavá. Něžná. Hlasitá. Opravdová. 

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jaká budu máma. Nikdy jsem si ani co by se za nehet vešlo neuvědomila, jak těžké je být mámou. Nikdy jsem nestudovala jak se to dělá "být mámou". Já jsem zkrátka vycítila, že teď je ten čas. Že teď to zkusím. Zkusím udělat všechno proto, abych v daný okamžik byla ta nejlepší máma pro své dítě.

Být nejlepší máma, ale neznamená být dokonalá. Znamená to své dítě milovat. A milovat i sebe samu, protože láska se prociťuje a předává. Láska se neučí.

Já nejsem ani v nejmenším dokonalá. V ničem. A už vůbec ne v mateřství. A možná v té nedokonalosti tkví právě ona dokonalost :-)  Snažím se být svým dětem kamarádkou, ale i mantinelem. Nejsem soudce, jen směruju. Umím na ně zplna hrdla křičet a pak se jim omlouvám. Asi to není výchovné, ale je to upřímné a cítím to tak. Chci aby kluci věděli, že lidi někdy jednají v afektu a pak je jim to líto. A že omluva není potupa, ale je to ta největší výhra.

Se svými dětmi se mazlím. Neustále. Říkám jim, jak moc je miluju a chci aby té lásky bylo všude nad hlavu. Chci aby věděli, že kluci pláčou. Klučičí pláč totiž není slabošství, je to ta největší síla.

Nechám své děti lézt v bahně, matlat zmrzlinu a chci aby jedli luštěniny, ovoce a zeleninu. Ale co chci nejvíc? Chci je nechat žít. Neplním si na nich své sny. Své sny si plním sama na sobě.

A víte co? Jo, dám jim někdy přes zadek (a pak to zase opláču) a umím i pěkně zakazovat, ale mým cílem je uzavírat dohody a komunikovat. Nemluvím s nimi jako s dětmi, ale jako rovný s rovným. Jsme parťáci a já nejsem nad nima. Jo, můžu jim dát zaracha, sebrat oblíbený nakladač a vyhrožovat. Ale proč bych to dělala, když já sama nechci aby tohle dělal někdo mně?

Někdy padám na hubu, prosím je ať "panebože už chvíli mlčí", ale pak dostanu ten největší výbuch smíchu, když mi Adámek sdělí, že musí přetahovat pinďoura, páč se mu to bude hodit (žikal táta - a táta ten ví a zná).

Nestydím se před svýma klukama plakat a přiznat, že jsem smutná. A Adámek je tak citlivý, že se jednou rozbrečel se mnou. Bylo mu tak líto, že jsem smutná, že mě objal a plakal.

Moje děti nejsou dokonalé. Nikdo není a všichni jsme. Jsou na tomhle světě, aby se něco naučili - stejně jako my všichni. Ale zároveň jsou učitelé svých rodičů. Školí nás neskutečně. Dnes mi Bertík téměř strčil prst do zadku a řekl "tam vzadu"? :D Nevím, co tím chtěl básník říci, ale naštěstí jsem měla kraťasy a v tu ránu dobrou náladu.

Mít děti je to nejkrásnější, co vám může být dopřáno. Není to sranda a neexistuje ideální návod, jak být dobrou mámou. Ale nejlepší máma je ta, která miluje, na nic si nehraje a umí přiznat své slabé stránky.