Vždycky když spadnu na hubu, jako by někdo přišel, podal mi ruku a zvedl mě zase nahoru. Bývala jsem jako houba - a z části ještě pořád jsem - nasávala jsem všechno dobro i zlo světa. Už ale vím, že tohle není můj úkol.
Mamka mi vždycky říkala "Radu, na tebe se někdo jen křivě podívá a ty už pláčeš. To nemůžeš, zničíš se", a já už asi vím jak to myslela. Já nemůžu spasit svět, nemůžu odpracovat poslání ostatních lidí, nemůžu žít z negativ. Jsem tu sama za sebe. Dostala jsem šanci být nejlepší, jak jen dovedu. Teď, ve svých třiceti letech už taky vím, že když na mě někdo plive jedy a hází šípy, není to můj problém. Poměrně lehko se to chápe, ale když tu situaci prožíváte, stojí to hodně úsilí, abyste si to uvědomili.
Jsem rak. Citlivý rak. Pořád hodně pláču, ale o něco víc se směju. Prožívám každou emoci. Když jsem naštvaná, tak křičím a můj obličej dělá neskutečné grimasy. Když se směju, tak opravdu zplna hrdla a z plných plic.
Nechci ani v nejmenším tvrdit, že jsem neudělala v životě žádnou chybu. To bych kecala. Udělala jsem hodně přešlapů, ale poučila jsem se z toho. Když jsem to tak cítila, omluvila jsem se. Pokud jsem měla pocit křivdy, brečela jsem celou noc a přála si, ať zase vyjde slunce a já se začnu smát.
Nechci krmit svůj život nenávistí, ale láskou. Běžně potkávám lidi, které jsem kdysi znávala, prohodila s nimi pár slov a teď cítím jen pohledy plné domněnek. A co já na to? Usměju se a s tou největší láskou, jakou v tu chvíli umím dát, pozdravím a jdu dál svou cestou.
Vytvářet si domněnky a věřit domněnkám těch druhých, je to nejhorší čeho se na sobě můžeme dopustit. Ale já vím, mít svou hlavu a nenechat se ovlivnit není prostě sranda. Ale tak se alespoň snažme. Mluvme, ptejme se a až potom se rozhodněme. Nedělejme ale soudy, od toho tu nejsme.
Můj život je jízda. Za těch 30 let jsem toho zažila na jeden život až dost. A nejsem jediná a je to dobře, protože mě to učí a posouvá. A i když je to třeba v tu chvíli sakra těžký a chce se mi jen plakat a spát, ono to slunce zase vyjde a můj strážný anděl mě zase zvedne. A já? Se vší pokorou mu podám ruku, poděkuji a zkusím to znovu a lépe.
Mamka mi vždycky říkala "Radu, na tebe se někdo jen křivě podívá a ty už pláčeš. To nemůžeš, zničíš se", a já už asi vím jak to myslela. Já nemůžu spasit svět, nemůžu odpracovat poslání ostatních lidí, nemůžu žít z negativ. Jsem tu sama za sebe. Dostala jsem šanci být nejlepší, jak jen dovedu. Teď, ve svých třiceti letech už taky vím, že když na mě někdo plive jedy a hází šípy, není to můj problém. Poměrně lehko se to chápe, ale když tu situaci prožíváte, stojí to hodně úsilí, abyste si to uvědomili.
Jsem rak. Citlivý rak. Pořád hodně pláču, ale o něco víc se směju. Prožívám každou emoci. Když jsem naštvaná, tak křičím a můj obličej dělá neskutečné grimasy. Když se směju, tak opravdu zplna hrdla a z plných plic.
Nechci ani v nejmenším tvrdit, že jsem neudělala v životě žádnou chybu. To bych kecala. Udělala jsem hodně přešlapů, ale poučila jsem se z toho. Když jsem to tak cítila, omluvila jsem se. Pokud jsem měla pocit křivdy, brečela jsem celou noc a přála si, ať zase vyjde slunce a já se začnu smát.
Nechci krmit svůj život nenávistí, ale láskou. Běžně potkávám lidi, které jsem kdysi znávala, prohodila s nimi pár slov a teď cítím jen pohledy plné domněnek. A co já na to? Usměju se a s tou největší láskou, jakou v tu chvíli umím dát, pozdravím a jdu dál svou cestou.
Vytvářet si domněnky a věřit domněnkám těch druhých, je to nejhorší čeho se na sobě můžeme dopustit. Ale já vím, mít svou hlavu a nenechat se ovlivnit není prostě sranda. Ale tak se alespoň snažme. Mluvme, ptejme se a až potom se rozhodněme. Nedělejme ale soudy, od toho tu nejsme.
Můj život je jízda. Za těch 30 let jsem toho zažila na jeden život až dost. A nejsem jediná a je to dobře, protože mě to učí a posouvá. A i když je to třeba v tu chvíli sakra těžký a chce se mi jen plakat a spát, ono to slunce zase vyjde a můj strážný anděl mě zase zvedne. A já? Se vší pokorou mu podám ruku, poděkuji a zkusím to znovu a lépe.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.