Přeskočit na hlavní obsah

Strážní andělé

Vždycky když spadnu na hubu, jako by někdo přišel, podal mi ruku a zvedl mě zase nahoru. Bývala jsem jako houba - a z části ještě pořád jsem - nasávala jsem všechno dobro i zlo světa. Už ale vím, že tohle není můj úkol.

Mamka mi vždycky říkala "Radu, na tebe se někdo jen křivě podívá a ty už pláčeš. To nemůžeš, zničíš se", a já už asi vím jak to myslela. Já nemůžu spasit svět, nemůžu odpracovat poslání ostatních lidí, nemůžu žít z negativ. Jsem tu sama za sebe. Dostala jsem šanci být nejlepší, jak jen dovedu. Teď, ve svých třiceti letech už taky vím, že když na mě někdo plive jedy a hází šípy, není to můj problém. Poměrně lehko se to chápe, ale když tu situaci prožíváte, stojí to hodně úsilí, abyste si to uvědomili.

Jsem rak. Citlivý rak. Pořád hodně pláču, ale o něco víc se směju. Prožívám každou emoci. Když jsem naštvaná, tak křičím a můj obličej dělá neskutečné grimasy. Když se směju, tak opravdu zplna hrdla a z plných plic.

Nechci ani v nejmenším tvrdit, že jsem neudělala v životě žádnou chybu. To bych kecala. Udělala jsem hodně přešlapů, ale poučila jsem se z toho. Když jsem to tak cítila, omluvila jsem se. Pokud jsem měla pocit křivdy, brečela jsem celou noc a přála si, ať zase vyjde slunce a já se začnu smát.

Nechci krmit svůj život nenávistí, ale láskou. Běžně potkávám lidi, které jsem kdysi znávala, prohodila s nimi pár slov a teď cítím jen pohledy plné domněnek. A co já na to? Usměju se a s tou největší láskou, jakou v tu chvíli umím dát, pozdravím a jdu dál svou cestou.

Vytvářet si domněnky a věřit domněnkám těch druhých, je to nejhorší čeho se na sobě můžeme dopustit. Ale já vím, mít svou hlavu a nenechat se ovlivnit není prostě sranda. Ale tak se alespoň snažme. Mluvme, ptejme se a až potom se rozhodněme. Nedělejme ale soudy, od toho tu nejsme.

Můj život je jízda. Za těch 30 let jsem toho zažila na jeden život až dost. A nejsem jediná a je to dobře, protože mě to učí a posouvá. A i když je to třeba v tu chvíli sakra těžký a chce se mi jen plakat a spát, ono to slunce zase vyjde a můj strážný anděl mě zase zvedne. A já? Se vší pokorou mu podám ruku, poděkuji a zkusím to znovu a lépe.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PAN JÁTRO A SLEČNA ŽLUČNÍK :-)

Játra a žlučník jsou kamarádi na život a na smrt, ba co více, jsou to životní partneři :-)  K čemu máme v těle játra? Játra váží cca 1,5kg, jsou hnědočervená a mají dva laloky. Plní přes 500 různých funkcí ( opravdu, nekecám :-) a dokáží regenerovat svou tkáň. Játra hromadí krev, v níž jsou obsaženy minerály, vitamíny a ostatní živiny. Všechna krev ze žaludku a vnitřností protéká játry a přijímá živiny. Játra absorbují a ukládají tuky, cukry, bílkoviny z naší stravy, které se pak v těle přemění na energii nebo se schovají do zásoby. Bílkoviny jsou štěpeny na aminokyseliny. Játra vyrábějí žluč, která se ukládá ve žlučníku. Jelikož filtrují krev, tak odstraňují jedy, toxiny, drogy, chemikálie z těla a štěpí je, aby mohly být vyloučeny.  A s čím se vytáhne žlučník ? Ve žlučníku se hromadí žluč vyrobená játry. Žluč štěpí tuky v potravě. Žluč také podporuje peristaltiku tlustého střeva.  Co když to nefunguje tak, jak má? Fyzické projevy  – nevolnost, zvracení,

Mladé ženy si neholí stehna?!

V průběhu léta probíhal můj velký, osobní průzkum. Nenápadně jsem si hrála na pozorovatele ženských nohou. Mé zjištění bylo bez nadsázky šokující. České ženy si z valné většiny holí nohy do výšky kolen. A co potom? Prales! Depilace, epilace, žiletky či vosk Já sama se mohu řadit do skupiny úchylů, kteří nesnáší chlupy . Vskutku. Neumím si představit ani fakt, že by si můj muž neholil porost v podpaží. Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že je to pro mnoho žen sexy (což nechápu, jelikož smradlavé litry potu přestávají být přitažlivé ihned po zachycení v podpažním porostu). Vím, že jsem opravdu "lehce" vybočující z řady, jelikož se mi příčí i chlupatá hruď plná muněk. Omlouvám se, ale to nelze! Moje matka by mi záhy oponovala, jelikož pro ní - čím víc chlupatější muž, tím víc Adidas- bohudík ne vše se dědí! :-)) Vraťme se ale zpět k ženám, dívkám a možná v dnešní době i holčičkám . Je nad slunce jasné, že nohy jako laňka chce mít každá. Ovšem jsou li chlu

Dopis mému budoucímu "JÁ"

Ahoj Radu (vím, že se necítíš dobře v oslovení Radko, tak píšu "Radu"), pamatuješ, jak jsi byla skeptická a nedůvěřivá sama k sobě? Jak jsi nevěřila ve svůj vlastní úspěch a hodnoty? Vzpomínáš na to, jak jsi věřila řečem okolí? Jak jsi nebyla sama sebou? Jen jsi se škatulkovala a chtěla být nejlepší. A vidíš? Vidíš, jak daleko jsi to dotáhla? Te už se cítíš být opravdu ženou - jak uvnitř, tak navenek. Odložila jsi toho kluka do pozadí a dovoluješ si být krásná. Protože ty jsi. A jsi taky moc zajímavá. Každá žena, bytost je. Našla jsi se v psaní. Dovolila jsi prostoupit svoji přirozenost navenek skrze psané slovo. Už nemáš potřebu být přede všemi hezká. Umíš říci "ne". Víš, že okolí se prostřednictvím tebe jen zrcadlí. A hodně se ti ulevilo viď? Víc a víc věříš v sílu lásky a umíš žít okamžikem. Jsi sama sobě největším učitelem, přítelem a láskou. Víš, že nemusíš nikomu nic dokazovat. Umíš žít naplno a opravdově dýchat. Ale byla to cesta, viď? Nestydíš se z