Když jsem byla na kineziologii, paní terapeutka mi řekla, že raci jsou tu od toho, aby učili ostaní znamení citům. Když to přirovnáte k malířské paletě, například zrozenci ve znamení lva, mají základní paletu barev - černá, bílá, červená, modrá a možná žlutá a zelená. Raci mají od každého základního odstínu ještě minimálně deset dalších.
Asi pochopí jen raci - možná ryby, které k nám, specifickému druhu lidí, mají blízko. Když prožívám nějakou emoci, je to opravdu jízda (Ondra by vám mohl vyprávět). Když brečím, tak hodně intenzivně a dlouho. Když se směju, je to od srdce a nahlas - neumím pozérská pousmání.
No a s tím souvisí, že špatně snáším jakékoliv změny. Ale pozor, i změny k lepšímu. Je to vlastně úplně jedno. Najednou musím opusit svoje zaběhnuté "bezpečí" a vydávám se někam, kde nevím co čekat - i když se na to vlastně strašně těším a jsem prudce namotivovaná. Je to jedno. Už jsem dokázala pojmenovat, že to není žádná úzkost, jak jsem si původně myslela. Je to jen příliš otevřená mysl a nepříliš otevřené vědomí - na tom pracuju a hezky se to mění. Mysl ví, jak na mě. Je si vědoma toho, že jsem velký "prožívač" strachů. Dokážou mě doslova pohltit. Bolest břicha, nechutenství, motání hlavy a někdy i zvracení. Umím se tomu poddat - bomba, fakt!
Jeden můj kamarád mě odkázal na videa, podcasty s léčitelem panem Ledvinkou. A ten chlápe opravdu ví co říká. Na první pohled je trošku divnej, ale to mi nevadí, protože jsem sama divná. Včera jsem ho sjížděla až do půlnoci (to video, ne Ledvinku). Hodně se mi rozsvítilo. Když budu strach ignorovat a řeknu mu, že já mu teda nevěnuju ani špetku energie - otevře se vědomí a vše se začne léčit. No jo, já vím, zní to jako vyšší dívčí, ale ve skutečnosti jde o to POCHOPIT.
No, ale nic to nemění na tom, že moje račí paleta emocí je jaksi nevyčerpatelná.
Proč jsem tam vlastně šla?
Tak zaprvé proto, že jsem chtěla namíchat Bachovy esence a za druhé, protože jsem byla ve velkém emočním vypětí a nevěděla jsem moc proč. Klasická račí vlastnost...Asi pochopí jen raci - možná ryby, které k nám, specifickému druhu lidí, mají blízko. Když prožívám nějakou emoci, je to opravdu jízda (Ondra by vám mohl vyprávět). Když brečím, tak hodně intenzivně a dlouho. Když se směju, je to od srdce a nahlas - neumím pozérská pousmání.
No a s tím souvisí, že špatně snáším jakékoliv změny. Ale pozor, i změny k lepšímu. Je to vlastně úplně jedno. Najednou musím opusit svoje zaběhnuté "bezpečí" a vydávám se někam, kde nevím co čekat - i když se na to vlastně strašně těším a jsem prudce namotivovaná. Je to jedno. Už jsem dokázala pojmenovat, že to není žádná úzkost, jak jsem si původně myslela. Je to jen příliš otevřená mysl a nepříliš otevřené vědomí - na tom pracuju a hezky se to mění. Mysl ví, jak na mě. Je si vědoma toho, že jsem velký "prožívač" strachů. Dokážou mě doslova pohltit. Bolest břicha, nechutenství, motání hlavy a někdy i zvracení. Umím se tomu poddat - bomba, fakt!
Jeden můj kamarád mě odkázal na videa, podcasty s léčitelem panem Ledvinkou. A ten chlápe opravdu ví co říká. Na první pohled je trošku divnej, ale to mi nevadí, protože jsem sama divná. Včera jsem ho sjížděla až do půlnoci (to video, ne Ledvinku). Hodně se mi rozsvítilo. Když budu strach ignorovat a řeknu mu, že já mu teda nevěnuju ani špetku energie - otevře se vědomí a vše se začne léčit. No jo, já vím, zní to jako vyšší dívčí, ale ve skutečnosti jde o to POCHOPIT.
No, ale nic to nemění na tom, že moje račí paleta emocí je jaksi nevyčerpatelná.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.