Přeskočit na hlavní obsah

Ty jsi dobrá máma!

Možná je tenhle článek směřovaný na užší skupinu čtenářů, respektive čtenářek. Snad mi prominete, ale nějak jsem měla potřebu to sepsat, protože je to pro mě v tuto chvíli aktuální téma.

Od těhotenství se snad každá žena potýká s otázkami, zda dovede být dobrou mámou. Není to totiž taková hračka, jak se může na první pohled zdát. Moc nemám ráda tvrzení "to nepochopíš, dokud nemáš děti", jenomže s narůstajícím věkem (svých dětí :-) mi dochází, že je to velká pravda. Patnáctiletá slečna nemůže pochopit pocity třicetileté matky a třicetiletá máma se stěží vcítí do názorů své padesátileté maminky. Je to tak ale správně, protože život nám přináší rozdílné situace a pohledy, které dokážeme navnímat až s danou zkušeností.

Jedno máme ale my, mámy společné - milujeme svoje děti. Chceme pro své potomky to nejlepší. Naše pohledy se můžou měnit a logicky se tak děje, jelikož pro každou z nás znamená "to nejlepší" něco jiného. To, co je dobré pro někoho, nemusí být nutně nejlepší pro druhého a naopak.

Já mám dva syny. Každý je úplně jiný. Jeden je citlivý introvert, který potřebuje svůj čas a klid. Druhý je temperamentí, dravý, aktivní a silně extrovertní. Oba jsem se snažila zpočátku vychovávat stejně, ale postupem času mi došlo, že to není možné. S Adámkem o všem mluvím, dáváme si lásku opravdu hodně najevo a na všem se s ním domluvím, protože mě poslocuhá. Bertík si dělá věci po svém a já se mu jen snažím trošku udávat směr. Nemá cenu na něj křičet a nebo mu cokoliv vysvětlovat - prostě si to dělá dle svého. Když vidím, že potřebuje "seknout přes prsty", dám mu jasné mantinely a on ví, že tohle už bylo moc. Každý je jiný, každý je jedinečný a pro každého je "nejlepší" něco jiného.

Já jsem pořád stejná. Oba mají stejnou mámu, která docela dost často tápe v tom, jestli je dost dobrá. Vím, že Adámek potřeboval pocit bezpečí. Musel vědět, jak věci budou a že ho nikdy nezradím. Moje slovo znamenalo a znamená vše. Bezmezně mi věří a naše dohody jsou posvátné. Bertík neřeší. Odmalička je mu jedno, kdo ho hlídá, v jakém prostředí je. On asi ví, že máme natolik silné pouto, že se vždycky objevím já nebo Ondra a ukotvíme ho :-)

Tímhle článkem bych chtěla všem mámám říct, že jsou skvělé. Nezáleží na tom, jestli kojíte měsíc nebo pět let (to je z mého úhlu pohledu divné, ale neodsuzuju :-). Je jedno jestli jí vaše dítě bio mrkev nebo loutá popcorn, protože vše co mu dáváte a co pro něj děláte, je z čiré lásky.

Některé mámy jsou šťastné doma a klidně několik let. Jiné potřebují hodně prostoru pro sebe sama a klidně několikrát týdně. Jsou i takové maminky, které chtějí pracovat. Chtějí se hezky cítit, myslet jinými směry a připadat si užitečné i na jiném poli než je mateřství. Některé mámy jsou s dětmi v přírodě, jiné ve městě a některé si hrají doma. Některé mámy čtou knihy, některé pouští pohádky. No a? Dělají to zase s láskou.

Třeba já jsem začala pracovat. Bertíkovi je 2,5 a školkový věk bude mít až v září. Kdyby nabídka, kterou jsem dostala, přišla v té samé době, jen u Adámka, určitě bych ji odmítla. Věděla jsem ale, že Bertík je extrovert a objevitel, kterého doslova ničí být doma. A tak jsme to zkusili. Zatím to funguje. Jen já mám samozřejmě často červa v hlavě, který hlodá a hlodá "myslíš, že jsi fakt dobrá máma?".

Ale ano, já vím, že jsem. Vstávám ke svým dětem, když se jim zdají zlé sny. Lehám si k nim do postele, když chtějí moji blízkost a škrábat ve vlasech. Čtu jim pohádky a říkám smyšlené příběhy. Běhám s nima po lese, chodíme do kaváren, učíme se nové věci, pijeme kakao a jíme krupicovou kaši. Když jsou nemocní dělám cokoliv, aby se jim ulevilo. Jsem dobrá máma a ty taky! Nepochybujme a hlavně neodsuzujme.

Nehodnoťme, když jde nějaká maminka do práce dřív, než předepisují tabulky. Neznáte ani okolnosti, ani povahu jejího dítěte lépe než ona. Nesuďme, když máma nechce chodit večer ven a radši usíná po boku svého chlapečka nebo holčičky. Je to její volba a je ta nejlepší. Soustřeďme se na své vlastní životy a netýrejme se.

Vše děláme tak nejlépe, jak jen dovedeme.















Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PAN JÁTRO A SLEČNA ŽLUČNÍK :-)

Játra a žlučník jsou kamarádi na život a na smrt, ba co více, jsou to životní partneři :-)  K čemu máme v těle játra? Játra váží cca 1,5kg, jsou hnědočervená a mají dva laloky. Plní přes 500 různých funkcí ( opravdu, nekecám :-) a dokáží regenerovat svou tkáň. Játra hromadí krev, v níž jsou obsaženy minerály, vitamíny a ostatní živiny. Všechna krev ze žaludku a vnitřností protéká játry a přijímá živiny. Játra absorbují a ukládají tuky, cukry, bílkoviny z naší stravy, které se pak v těle přemění na energii nebo se schovají do zásoby. Bílkoviny jsou štěpeny na aminokyseliny. Játra vyrábějí žluč, která se ukládá ve žlučníku. Jelikož filtrují krev, tak odstraňují jedy, toxiny, drogy, chemikálie z těla a štěpí je, aby mohly být vyloučeny.  A s čím se vytáhne žlučník ? Ve žlučníku se hromadí žluč vyrobená játry. Žluč štěpí tuky v potravě. Žluč také podporuje peristaltiku tlustého střeva.  Co když to nefunguje tak, jak má? Fyzické projevy  – nevolnost, zvracení,

Mladé ženy si neholí stehna?!

V průběhu léta probíhal můj velký, osobní průzkum. Nenápadně jsem si hrála na pozorovatele ženských nohou. Mé zjištění bylo bez nadsázky šokující. České ženy si z valné většiny holí nohy do výšky kolen. A co potom? Prales! Depilace, epilace, žiletky či vosk Já sama se mohu řadit do skupiny úchylů, kteří nesnáší chlupy . Vskutku. Neumím si představit ani fakt, že by si můj muž neholil porost v podpaží. Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že je to pro mnoho žen sexy (což nechápu, jelikož smradlavé litry potu přestávají být přitažlivé ihned po zachycení v podpažním porostu). Vím, že jsem opravdu "lehce" vybočující z řady, jelikož se mi příčí i chlupatá hruď plná muněk. Omlouvám se, ale to nelze! Moje matka by mi záhy oponovala, jelikož pro ní - čím víc chlupatější muž, tím víc Adidas- bohudík ne vše se dědí! :-)) Vraťme se ale zpět k ženám, dívkám a možná v dnešní době i holčičkám . Je nad slunce jasné, že nohy jako laňka chce mít každá. Ovšem jsou li chlu

Dopis mému budoucímu "JÁ"

Ahoj Radu (vím, že se necítíš dobře v oslovení Radko, tak píšu "Radu"), pamatuješ, jak jsi byla skeptická a nedůvěřivá sama k sobě? Jak jsi nevěřila ve svůj vlastní úspěch a hodnoty? Vzpomínáš na to, jak jsi věřila řečem okolí? Jak jsi nebyla sama sebou? Jen jsi se škatulkovala a chtěla být nejlepší. A vidíš? Vidíš, jak daleko jsi to dotáhla? Te už se cítíš být opravdu ženou - jak uvnitř, tak navenek. Odložila jsi toho kluka do pozadí a dovoluješ si být krásná. Protože ty jsi. A jsi taky moc zajímavá. Každá žena, bytost je. Našla jsi se v psaní. Dovolila jsi prostoupit svoji přirozenost navenek skrze psané slovo. Už nemáš potřebu být přede všemi hezká. Umíš říci "ne". Víš, že okolí se prostřednictvím tebe jen zrcadlí. A hodně se ti ulevilo viď? Víc a víc věříš v sílu lásky a umíš žít okamžikem. Jsi sama sobě největším učitelem, přítelem a láskou. Víš, že nemusíš nikomu nic dokazovat. Umíš žít naplno a opravdově dýchat. Ale byla to cesta, viď? Nestydíš se z