Možná je tenhle článek směřovaný na užší skupinu čtenářů, respektive čtenářek. Snad mi prominete, ale nějak jsem měla potřebu to sepsat, protože je to pro mě v tuto chvíli aktuální téma.
Od těhotenství se snad každá žena potýká s otázkami, zda dovede být dobrou mámou. Není to totiž taková hračka, jak se může na první pohled zdát. Moc nemám ráda tvrzení "to nepochopíš, dokud nemáš děti", jenomže s narůstajícím věkem (svých dětí :-) mi dochází, že je to velká pravda. Patnáctiletá slečna nemůže pochopit pocity třicetileté matky a třicetiletá máma se stěží vcítí do názorů své padesátileté maminky. Je to tak ale správně, protože život nám přináší rozdílné situace a pohledy, které dokážeme navnímat až s danou zkušeností.
Jedno máme ale my, mámy společné - milujeme svoje děti. Chceme pro své potomky to nejlepší. Naše pohledy se můžou měnit a logicky se tak děje, jelikož pro každou z nás znamená "to nejlepší" něco jiného. To, co je dobré pro někoho, nemusí být nutně nejlepší pro druhého a naopak.
Já mám dva syny. Každý je úplně jiný. Jeden je citlivý introvert, který potřebuje svůj čas a klid. Druhý je temperamentí, dravý, aktivní a silně extrovertní. Oba jsem se snažila zpočátku vychovávat stejně, ale postupem času mi došlo, že to není možné. S Adámkem o všem mluvím, dáváme si lásku opravdu hodně najevo a na všem se s ním domluvím, protože mě poslocuhá. Bertík si dělá věci po svém a já se mu jen snažím trošku udávat směr. Nemá cenu na něj křičet a nebo mu cokoliv vysvětlovat - prostě si to dělá dle svého. Když vidím, že potřebuje "seknout přes prsty", dám mu jasné mantinely a on ví, že tohle už bylo moc. Každý je jiný, každý je jedinečný a pro každého je "nejlepší" něco jiného.
Já jsem pořád stejná. Oba mají stejnou mámu, která docela dost často tápe v tom, jestli je dost dobrá. Vím, že Adámek potřeboval pocit bezpečí. Musel vědět, jak věci budou a že ho nikdy nezradím. Moje slovo znamenalo a znamená vše. Bezmezně mi věří a naše dohody jsou posvátné. Bertík neřeší. Odmalička je mu jedno, kdo ho hlídá, v jakém prostředí je. On asi ví, že máme natolik silné pouto, že se vždycky objevím já nebo Ondra a ukotvíme ho :-)
Tímhle článkem bych chtěla všem mámám říct, že jsou skvělé. Nezáleží na tom, jestli kojíte měsíc nebo pět let (to je z mého úhlu pohledu divné, ale neodsuzuju :-). Je jedno jestli jí vaše dítě bio mrkev nebo loutá popcorn, protože vše co mu dáváte a co pro něj děláte, je z čiré lásky.
Některé mámy jsou šťastné doma a klidně několik let. Jiné potřebují hodně prostoru pro sebe sama a klidně několikrát týdně. Jsou i takové maminky, které chtějí pracovat. Chtějí se hezky cítit, myslet jinými směry a připadat si užitečné i na jiném poli než je mateřství. Některé mámy jsou s dětmi v přírodě, jiné ve městě a některé si hrají doma. Některé mámy čtou knihy, některé pouští pohádky. No a? Dělají to zase s láskou.
Třeba já jsem začala pracovat. Bertíkovi je 2,5 a školkový věk bude mít až v září. Kdyby nabídka, kterou jsem dostala, přišla v té samé době, jen u Adámka, určitě bych ji odmítla. Věděla jsem ale, že Bertík je extrovert a objevitel, kterého doslova ničí být doma. A tak jsme to zkusili. Zatím to funguje. Jen já mám samozřejmě často červa v hlavě, který hlodá a hlodá "myslíš, že jsi fakt dobrá máma?".
Ale ano, já vím, že jsem. Vstávám ke svým dětem, když se jim zdají zlé sny. Lehám si k nim do postele, když chtějí moji blízkost a škrábat ve vlasech. Čtu jim pohádky a říkám smyšlené příběhy. Běhám s nima po lese, chodíme do kaváren, učíme se nové věci, pijeme kakao a jíme krupicovou kaši. Když jsou nemocní dělám cokoliv, aby se jim ulevilo. Jsem dobrá máma a ty taky! Nepochybujme a hlavně neodsuzujme.
Nehodnoťme, když jde nějaká maminka do práce dřív, než předepisují tabulky. Neznáte ani okolnosti, ani povahu jejího dítěte lépe než ona. Nesuďme, když máma nechce chodit večer ven a radši usíná po boku svého chlapečka nebo holčičky. Je to její volba a je ta nejlepší. Soustřeďme se na své vlastní životy a netýrejme se.
Vše děláme tak nejlépe, jak jen dovedeme.
Od těhotenství se snad každá žena potýká s otázkami, zda dovede být dobrou mámou. Není to totiž taková hračka, jak se může na první pohled zdát. Moc nemám ráda tvrzení "to nepochopíš, dokud nemáš děti", jenomže s narůstajícím věkem (svých dětí :-) mi dochází, že je to velká pravda. Patnáctiletá slečna nemůže pochopit pocity třicetileté matky a třicetiletá máma se stěží vcítí do názorů své padesátileté maminky. Je to tak ale správně, protože život nám přináší rozdílné situace a pohledy, které dokážeme navnímat až s danou zkušeností.
Jedno máme ale my, mámy společné - milujeme svoje děti. Chceme pro své potomky to nejlepší. Naše pohledy se můžou měnit a logicky se tak děje, jelikož pro každou z nás znamená "to nejlepší" něco jiného. To, co je dobré pro někoho, nemusí být nutně nejlepší pro druhého a naopak.
Já mám dva syny. Každý je úplně jiný. Jeden je citlivý introvert, který potřebuje svůj čas a klid. Druhý je temperamentí, dravý, aktivní a silně extrovertní. Oba jsem se snažila zpočátku vychovávat stejně, ale postupem času mi došlo, že to není možné. S Adámkem o všem mluvím, dáváme si lásku opravdu hodně najevo a na všem se s ním domluvím, protože mě poslocuhá. Bertík si dělá věci po svém a já se mu jen snažím trošku udávat směr. Nemá cenu na něj křičet a nebo mu cokoliv vysvětlovat - prostě si to dělá dle svého. Když vidím, že potřebuje "seknout přes prsty", dám mu jasné mantinely a on ví, že tohle už bylo moc. Každý je jiný, každý je jedinečný a pro každého je "nejlepší" něco jiného.
Já jsem pořád stejná. Oba mají stejnou mámu, která docela dost často tápe v tom, jestli je dost dobrá. Vím, že Adámek potřeboval pocit bezpečí. Musel vědět, jak věci budou a že ho nikdy nezradím. Moje slovo znamenalo a znamená vše. Bezmezně mi věří a naše dohody jsou posvátné. Bertík neřeší. Odmalička je mu jedno, kdo ho hlídá, v jakém prostředí je. On asi ví, že máme natolik silné pouto, že se vždycky objevím já nebo Ondra a ukotvíme ho :-)
Tímhle článkem bych chtěla všem mámám říct, že jsou skvělé. Nezáleží na tom, jestli kojíte měsíc nebo pět let (to je z mého úhlu pohledu divné, ale neodsuzuju :-). Je jedno jestli jí vaše dítě bio mrkev nebo loutá popcorn, protože vše co mu dáváte a co pro něj děláte, je z čiré lásky.
Některé mámy jsou šťastné doma a klidně několik let. Jiné potřebují hodně prostoru pro sebe sama a klidně několikrát týdně. Jsou i takové maminky, které chtějí pracovat. Chtějí se hezky cítit, myslet jinými směry a připadat si užitečné i na jiném poli než je mateřství. Některé mámy jsou s dětmi v přírodě, jiné ve městě a některé si hrají doma. Některé mámy čtou knihy, některé pouští pohádky. No a? Dělají to zase s láskou.
Třeba já jsem začala pracovat. Bertíkovi je 2,5 a školkový věk bude mít až v září. Kdyby nabídka, kterou jsem dostala, přišla v té samé době, jen u Adámka, určitě bych ji odmítla. Věděla jsem ale, že Bertík je extrovert a objevitel, kterého doslova ničí být doma. A tak jsme to zkusili. Zatím to funguje. Jen já mám samozřejmě často červa v hlavě, který hlodá a hlodá "myslíš, že jsi fakt dobrá máma?".
Ale ano, já vím, že jsem. Vstávám ke svým dětem, když se jim zdají zlé sny. Lehám si k nim do postele, když chtějí moji blízkost a škrábat ve vlasech. Čtu jim pohádky a říkám smyšlené příběhy. Běhám s nima po lese, chodíme do kaváren, učíme se nové věci, pijeme kakao a jíme krupicovou kaši. Když jsou nemocní dělám cokoliv, aby se jim ulevilo. Jsem dobrá máma a ty taky! Nepochybujme a hlavně neodsuzujme.
Nehodnoťme, když jde nějaká maminka do práce dřív, než předepisují tabulky. Neznáte ani okolnosti, ani povahu jejího dítěte lépe než ona. Nesuďme, když máma nechce chodit večer ven a radši usíná po boku svého chlapečka nebo holčičky. Je to její volba a je ta nejlepší. Soustřeďme se na své vlastní životy a netýrejme se.
Vše děláme tak nejlépe, jak jen dovedeme.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.