První měsíc byl naprosto dokonalý. Prďola spinkal celou noc - až na to, že mi mlíko stříkalo snad dva kilometry do dálky, bylo vše jak malované...
Začíná vystrkovat růžky
Nebo takhle, on je pořád zlatý, to jen já mám sklon k DRAMATIZACI. Už se směje na celé kolo (občas i v noci) a vyžaduje publikum. Přes den je to super. Dělám ze sebe infantilního šaška a za břicho se popadáme. V noci, když chce dělat "buhehe" zafixuju úsměv a spím se otevřenýma očima. Budí se jedenkrát, občas dvakrát za noc. Je mi jasné, že je to v pohodě, protože některá miminka plodí árie celou dobu noční...
Nemáte někdo drogy?
Druhý měsíc u mně nastolil nějakou krizi. Permanentní únava mě obklopila od hlavy až k patě. Furt by se mi chtělo spát. Samozřejmě nespím. Tedy alespoň přes den ne. Přijde mi to divný :D Takže špacíruju co nohy dovolí, když to jde šůruju, vařím nebo třeba píšu. Vstávání v noci je pro mně za trest. Nemůžu se vykopat. Už jsem mu domlouvala, že ta kojící pětiminutovka snad ani nestojí za řeč...mého názoru nedbá..
Snad si tělo zvykne a já nebudu chodící mumie :D (nemám si nač stěžovat, jsem si vědoma :-)
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.