Přeskočit na hlavní obsah

4 měsíce po porodu

Albert, Brďoch, Albi, Cipísek, Berťas, Bertík je s námi už čtyři měsíce a kousek. Neuvěřitelné! Minulý rok touhle dobou jsem už byla těhotná. Nevěděl to nikdo, jen já, ploditel (Ondřej), těhotenský test a Jen (gynekolog). Zítra touhle dobou už to věděli skoro všichni :D

A jaké to je, mít dva kluky?

Super! Vždycky jsem si myslela, že budu mít určitě jedno dítě a bude to holka. Bude taková Rory a já Lorelai. Tak mám dva kluky. Člověk míní, život mění. Ale víte co? Já bych ani za mák neměnila. I když se říká, že by každá žena měla mít dceru a každý muž syna. Ale mě ta mužská energie fakt baví (většinou). No a víte co? Možná občas tu holčičku mám, protože Adámek má u babičky šperkovnici s cetkama a v Tescu si vybral stříbrnou peněženku s flitry :D

Kluci jsou super. A mohla li bych si znovu vybrat, chci zase kluky. Jediný co mě bude fakt vytáčet, a to už vím teď, jsou za pár let zvednutá prkénka, "svěží" vítr z hor krát tři, tuny knedlíků a rohlíků, špinavý ponožky na podlaze a smrkání do umyvadla :D To holky nedělaj, jsem si jistá :D

Ale zase na druhou stranu nebudou chodit zmalovaný jako kurvy (snad:D), nebudou nosit ultra mini sukně (snad) a nebudou furt bulet (snad).

Takže jo, mít dva kluky je super! Mějte kluky! A mějte i holky, protože když jsou ty děti vaše, milujete je s vagínou i s penisem! :-)

Co se změnilo?

Místo dvou, mám tři. Respektive čtyři, včetně psa. Taky se změnilo to, že jsem zjistila, že množství lásky není omezené a můžu ji rozdávat tolik, kolik budu chtít. Miluju všechny moje kluky stejně - akorát teda Charlese o trošku méně :D Taky se změnily priority, den je hektičtější, noci bohužel delší, nervy slabší, trpělivost se snaží zlepšovat a štěstí je nekonečné. Jsme kompletní. Myslela jsem si, že budu chtít ještě trojku. Jakože ještě někdy miminko. Ale teď nevím. Nějak cítím, že jsme tak, jak máme být!

Co na to tělo?

Tělo držkuje, ale pomalu se dostává do formy. Ale dávám mu fakt záhul. Baví mě to a když polevím, nudím se. Pondělí fitko, úterý jóga, středa běh, čtvrtek jóga, pátek fitko, sobota běh, neděle dvakrát jóga.

Před otěhotněním jsem vážila asi 60 kilo. V den porodu 71. Teď 62. Jde to, né že ne. A se dvěma je to výživný tělocvik, obzvlášť bydlí te li v podkroví a nemáte výtah. To pak musí postačit silné paže :D No a jídlo...víte jak já jim, zdravě. Prasím jen 90% Lindt a to je ale krásný hřích! :D




Komentáře

  1. A kdo ti kazdej den hlídá ty super kluky,když pořád něco cvičíš? Jestli jsi matka od dvou kluků a kazdej den ses dvě hodiny v pí*i tak chápu že jsi v klidku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když chodím cvičit, moji super kluci už spí. Uspím je a v 8 večer jdu buď s čelovkou do parku, nebo do fitka. Jógu cvičím ráno, Adámek se mnou a Bertík na nás kouká z lehátka. Jediný den, kdy hlídá můj super manžel je neděle dopoledne. Takže je to o volbě jestli se budu válet, nebo jestli se zvednu a půjdu a ne o tom, že jsem v klídku. Nic nedělám na úkor chlapečků.

      Vymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

PAN JÁTRO A SLEČNA ŽLUČNÍK :-)

Játra a žlučník jsou kamarádi na život a na smrt, ba co více, jsou to životní partneři :-)  K čemu máme v těle játra? Játra váží cca 1,5kg, jsou hnědočervená a mají dva laloky. Plní přes 500 různých funkcí ( opravdu, nekecám :-) a dokáží regenerovat svou tkáň. Játra hromadí krev, v níž jsou obsaženy minerály, vitamíny a ostatní živiny. Všechna krev ze žaludku a vnitřností protéká játry a přijímá živiny. Játra absorbují a ukládají tuky, cukry, bílkoviny z naší stravy, které se pak v těle přemění na energii nebo se schovají do zásoby. Bílkoviny jsou štěpeny na aminokyseliny. Játra vyrábějí žluč, která se ukládá ve žlučníku. Jelikož filtrují krev, tak odstraňují jedy, toxiny, drogy, chemikálie z těla a štěpí je, aby mohly být vyloučeny.  A s čím se vytáhne žlučník ? Ve žlučníku se hromadí žluč vyrobená játry. Žluč štěpí tuky v potravě. Žluč také podporuje peristaltiku tlustého střeva.  Co když to nefunguje tak, jak má? Fyzické projevy  – nevolnost, zvracení,

Mladé ženy si neholí stehna?!

V průběhu léta probíhal můj velký, osobní průzkum. Nenápadně jsem si hrála na pozorovatele ženských nohou. Mé zjištění bylo bez nadsázky šokující. České ženy si z valné většiny holí nohy do výšky kolen. A co potom? Prales! Depilace, epilace, žiletky či vosk Já sama se mohu řadit do skupiny úchylů, kteří nesnáší chlupy . Vskutku. Neumím si představit ani fakt, že by si můj muž neholil porost v podpaží. Na druhou stranu jsem si vědoma toho, že je to pro mnoho žen sexy (což nechápu, jelikož smradlavé litry potu přestávají být přitažlivé ihned po zachycení v podpažním porostu). Vím, že jsem opravdu "lehce" vybočující z řady, jelikož se mi příčí i chlupatá hruď plná muněk. Omlouvám se, ale to nelze! Moje matka by mi záhy oponovala, jelikož pro ní - čím víc chlupatější muž, tím víc Adidas- bohudík ne vše se dědí! :-)) Vraťme se ale zpět k ženám, dívkám a možná v dnešní době i holčičkám . Je nad slunce jasné, že nohy jako laňka chce mít každá. Ovšem jsou li chlu

Dopis mému budoucímu "JÁ"

Ahoj Radu (vím, že se necítíš dobře v oslovení Radko, tak píšu "Radu"), pamatuješ, jak jsi byla skeptická a nedůvěřivá sama k sobě? Jak jsi nevěřila ve svůj vlastní úspěch a hodnoty? Vzpomínáš na to, jak jsi věřila řečem okolí? Jak jsi nebyla sama sebou? Jen jsi se škatulkovala a chtěla být nejlepší. A vidíš? Vidíš, jak daleko jsi to dotáhla? Te už se cítíš být opravdu ženou - jak uvnitř, tak navenek. Odložila jsi toho kluka do pozadí a dovoluješ si být krásná. Protože ty jsi. A jsi taky moc zajímavá. Každá žena, bytost je. Našla jsi se v psaní. Dovolila jsi prostoupit svoji přirozenost navenek skrze psané slovo. Už nemáš potřebu být přede všemi hezká. Umíš říci "ne". Víš, že okolí se prostřednictvím tebe jen zrcadlí. A hodně se ti ulevilo viď? Víc a víc věříš v sílu lásky a umíš žít okamžikem. Jsi sama sobě největším učitelem, přítelem a láskou. Víš, že nemusíš nikomu nic dokazovat. Umíš žít naplno a opravdově dýchat. Ale byla to cesta, viď? Nestydíš se z