To, že děti začnou dříve či později mluvit, to je známá věc. A je to opravdu humorné. Život je najednou samá groteska. Děti jsou našim odrazem. Což mi připomíná, že bych asi neměla mluvit tak sprostě...
Adámkovi byly nedávno dva roky a jak pravila má matka, je chytrý jak rádio, po své mamičce (jakože po mně). Nezavře hubici a neustále má potřebu komentovat sled událostí (někdy až moc). Zjistil tedy moc mluveného slova.
Ráda bych se s vámi podělila o nějaké jeho "vejšplechty". Ale předem bych ráda upozornila na pár věcí, aby mě nenavštívila sociální pracovnice. Sprostě mluvím jen když mi něco spadne (jsem levá, takže poměrně často). Doma si nenadáváme a máme se rádi.
Adámkovi byly nedávno dva roky a jak pravila má matka, je chytrý jak rádio, po své mamičce (jakože po mně). Nezavře hubici a neustále má potřebu komentovat sled událostí (někdy až moc). Zjistil tedy moc mluveného slova.
Ráda bych se s vámi podělila o nějaké jeho "vejšplechty". Ale předem bych ráda upozornila na pár věcí, aby mě nenavštívila sociální pracovnice. Sprostě mluvím jen když mi něco spadne (jsem levá, takže poměrně často). Doma si nenadáváme a máme se rádi.
Adámka perly:
- "Trenky v zadku mám, pani."
- "Di do pdele pani"
- "Se na to vykašlu, hegot, už"
- "Táta má malou pinďu" (to jsem se obzvlášť bavila, ale samozřejmě záleží na úhlu pohledu :D)
- "Jedu dělat hovno do pdele."
- "Sála (Sára) je číča a teta Nana (Jana) je číča a má magínu (vagínu)."
- "Pojedeme k móži, ale až v létě, až bude teplo, teď nemáme čas"
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.