Prý každému z nás život naloží tolik, kolik jsme schopni unést. A to si někdy říkám, že někteří lidé musí být sakra silní.
Já mám v životě vlastně dost štěstí. Většinou když něco chci, podaří se mi to získat - vlastní pílí a přinášením užitku. Nikdy nejdu přes mrtvoly a vždy se snažím spolehnout sama na sebe.
Jednou, kdysi na střední, jsem měla sen, že bych se chtěla živit psaním. Nevěděla jsem zdaleka, co to obnáší, jestli jsem dost dobrá a vzhledem k tomu, že jsem chodila na zdrávku, byla má představa v té době vlastně dost nereálná. Jediné co jsem věděla bylo, že mi šlo psát sloh. Vždycky jsem měla hodně bohatou fantazii a všechno co vás napadne si ihned vizualizuju. Třeba křestní jména. Ať mi řeknete jakékoliv jméno, řeknu vám jakou má barvu: Radka - červená, Renáta - červená, Adam - žlutá, Albert - žlutá, Ondřej -modrá, Gabriela - tmavě fialová, Petra - oranžová. A nebo roční období? To samý! Leden je bílej, únor okrovej, duben modrej. Takže jo, nějaká trošku senzitivita nebo citlivost ve mně asi je.
Nicméně čas běžel, odmaturovala jsem a na svoji touhu psát jsem zapomněla. Nebo zapomněla....já jsem si nechala vnuknout představu, že to nejde. Ale co dál? Věděla jsem, že v laborce pracovat nechci a že mi jdou jazyky. Rok jsem se schovala na jazykovku a pak nějak plula přes hotelovku až do Prahy na stomatologickou kliniku. Na klinice jsem dostala první malé příležitosti psát a bylo to super. Najednou jsem nakoukla do zákulisí časopisů a celebrit. Jenomže to nebylo naplnění, jaké jsem hledala.
Vše přišlo až ve chvíli, kdy jsem čekala Adámka. Ve vlaku, při cestách do práce, jsem napsala knížku - Zpověď střapaté holky. A jsem za to na sebe fakt pyšná. A navíc to vypadá že se bude hrát v divadle, přijdete? :-)
No a celá moje psací éra začala. Na klinice jsem měla štěstí na zaměstnavatele, který mi dopřával různé copy školení apod. Doma jsem dřela jako kůň - hltala online workshopy o marketingu, četla knihy a psala a psala a psala. A navíc jsem zjistila, že psaní je pro mně obrovská terapie. Jsem introvert, který na sebe prostřednictvím "tužky a papíru" práskne vše.
A teď už vím, že psaní je moje cesta. Psaní a kreativita. A čím víc to vím, tím víc toho přichází. Jsem za to šťastná. Píšu druhou knihu, kterou bych si přála vydat (sama) před Vánoci. Kéž se to povede!
Já mám v životě vlastně dost štěstí. Většinou když něco chci, podaří se mi to získat - vlastní pílí a přinášením užitku. Nikdy nejdu přes mrtvoly a vždy se snažím spolehnout sama na sebe.
Jednou, kdysi na střední, jsem měla sen, že bych se chtěla živit psaním. Nevěděla jsem zdaleka, co to obnáší, jestli jsem dost dobrá a vzhledem k tomu, že jsem chodila na zdrávku, byla má představa v té době vlastně dost nereálná. Jediné co jsem věděla bylo, že mi šlo psát sloh. Vždycky jsem měla hodně bohatou fantazii a všechno co vás napadne si ihned vizualizuju. Třeba křestní jména. Ať mi řeknete jakékoliv jméno, řeknu vám jakou má barvu: Radka - červená, Renáta - červená, Adam - žlutá, Albert - žlutá, Ondřej -modrá, Gabriela - tmavě fialová, Petra - oranžová. A nebo roční období? To samý! Leden je bílej, únor okrovej, duben modrej. Takže jo, nějaká trošku senzitivita nebo citlivost ve mně asi je.
Nicméně čas běžel, odmaturovala jsem a na svoji touhu psát jsem zapomněla. Nebo zapomněla....já jsem si nechala vnuknout představu, že to nejde. Ale co dál? Věděla jsem, že v laborce pracovat nechci a že mi jdou jazyky. Rok jsem se schovala na jazykovku a pak nějak plula přes hotelovku až do Prahy na stomatologickou kliniku. Na klinice jsem dostala první malé příležitosti psát a bylo to super. Najednou jsem nakoukla do zákulisí časopisů a celebrit. Jenomže to nebylo naplnění, jaké jsem hledala.
Vše přišlo až ve chvíli, kdy jsem čekala Adámka. Ve vlaku, při cestách do práce, jsem napsala knížku - Zpověď střapaté holky. A jsem za to na sebe fakt pyšná. A navíc to vypadá že se bude hrát v divadle, přijdete? :-)
No a celá moje psací éra začala. Na klinice jsem měla štěstí na zaměstnavatele, který mi dopřával různé copy školení apod. Doma jsem dřela jako kůň - hltala online workshopy o marketingu, četla knihy a psala a psala a psala. A navíc jsem zjistila, že psaní je pro mně obrovská terapie. Jsem introvert, který na sebe prostřednictvím "tužky a papíru" práskne vše.
A teď už vím, že psaní je moje cesta. Psaní a kreativita. A čím víc to vím, tím víc toho přichází. Jsem za to šťastná. Píšu druhou knihu, kterou bych si přála vydat (sama) před Vánoci. Kéž se to povede!
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.