Čím jsem starší, tím méně přátel mám. Čím jsem starší tím víc si jich vážím. Čím jsem starší, tím víc si je vybírám. Být obklopována milujícími lidmi je dar, radost a tak trochu umění.
Když jsem se rozhodla přijít toho léta 89 na svět, měli mě pravděpodobně všichni rádi. Nikdo neměl důvod mě nedejbože nenávidět, nebo nemilovat. Byla jsem rozkošná holčička, která se narodila čistá jako lilie.
Postupem času jsem si, už jako dítě, vytvářela okruh svých známých, kamarádů a přátel. Mým životem jich prošlo hodně. Pár jich zůstalo (opravdu hooooodně málo) z dětských let - myslím, že mi stačí maximálně čtyři prsty na rukou. S některými se dokonce vídám dodnes - zde mi stačí prsty dva. Hodně jich odešlo (nestačí mi ruce) a hodně jich přišlo - v tomto případě je maximální součet prstů na obou rukách ten maximální a to možná přeháním.
Moje osobnost se vyvíjela, utvářela, někdy šlápla fakt vedle, jindy se mnohé naučila. Lidé po mém boku to buď ustáli, nebo v tichosti odešli a někteří se otočili na podpatku s pěknou parádou. Občas jsem odchod ani nezaznamenala, někdy jsem to fakt obrečela a vinila se a z těch co zůstali, jsem se těšila a těším dodnes.
Ten, kdo mě poznal v posledních dvou letech, úplně nejlépe v tom posledním roce mě zná nejlépe. Stála jsem před ním nahá (obrazně řečeno, protože nahá stojím jen před Ondrou když je šero :D). Zahodila jsem předsudky, dala pryč přetvářku a já jsem zkrátka jenom já. Úplná já. Hodně lidem se to sakra nelíbí, ale já si to ve výsledku užívám, protože víc sama sebou jsem byla akorát tenkrát v červenci, v nymburské porodnici u mámy v náručí.
Když jsem se rozhodla přijít toho léta 89 na svět, měli mě pravděpodobně všichni rádi. Nikdo neměl důvod mě nedejbože nenávidět, nebo nemilovat. Byla jsem rozkošná holčička, která se narodila čistá jako lilie.
Postupem času jsem si, už jako dítě, vytvářela okruh svých známých, kamarádů a přátel. Mým životem jich prošlo hodně. Pár jich zůstalo (opravdu hooooodně málo) z dětských let - myslím, že mi stačí maximálně čtyři prsty na rukou. S některými se dokonce vídám dodnes - zde mi stačí prsty dva. Hodně jich odešlo (nestačí mi ruce) a hodně jich přišlo - v tomto případě je maximální součet prstů na obou rukách ten maximální a to možná přeháním.
Moje osobnost se vyvíjela, utvářela, někdy šlápla fakt vedle, jindy se mnohé naučila. Lidé po mém boku to buď ustáli, nebo v tichosti odešli a někteří se otočili na podpatku s pěknou parádou. Občas jsem odchod ani nezaznamenala, někdy jsem to fakt obrečela a vinila se a z těch co zůstali, jsem se těšila a těším dodnes.
Ten, kdo mě poznal v posledních dvou letech, úplně nejlépe v tom posledním roce mě zná nejlépe. Stála jsem před ním nahá (obrazně řečeno, protože nahá stojím jen před Ondrou když je šero :D). Zahodila jsem předsudky, dala pryč přetvářku a já jsem zkrátka jenom já. Úplná já. Hodně lidem se to sakra nelíbí, ale já si to ve výsledku užívám, protože víc sama sebou jsem byla akorát tenkrát v červenci, v nymburské porodnici u mámy v náručí.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.