Přeskočit na hlavní obsah

Další těhotenské postřehy

To,že jiný stav přináší různá úskalí jsem vás již informovala. Dennodenně přicházím na další tajuplná úskalí, strasti a radosti které toto období přináší.


  1. Těhotenská demence vrcholí. Jak se to pozná? Když klíčema od auta zamykáte byt a centrál nefunguje.
  2. Vaše společnost se pro vás samotné stává neúnosnou. Neustále větráte, jelikož máte návaly. Vzápětí je vám klendra jako blázen, tudíž odíváte svetr s ovčím chlupem a okno zavíráte. Okamžitě po tomto aktu se dusíte poněvadž a jelikož máte nedostatek vzduchu. Otevíráte okno a koloběh se opakuje...
  3. Nesnášíte dokonalé ženy - kritéria hodnocení již dávno velmi klesla. Bohatě stačí, když je dotyčná štíhlá, nemá mastné vlasy a vejde se do svého oblečení. I když vám vaše okolí tvrdí, že jste krásou oplývající zdoběna, vy víte své.  Zadek povisle visí  s celulitidou v patách, prsa jsou sice velká, ale za to vám všude překáží, obličej otéká, tudíž místo cudného výrazu krásky v nesnázích nabýváte hodnot jaksi jiných rozměrů. Jediné, co je opravdu krásné, je břicho. Tedy myšleno čistě teoreticky. Je v něm nový život, který už teď nade vše milujete. A jen myšlenka pouhá na tento fakt vás vynáší do nebes. Pokud máte to štěstí jako já, obejdete se bez přítomnosti strií, jizev a fleků (zatím), pokud ne, chápu, že jste nasraná!
  4. Váš muž vás miluje víc, než kdykoliv předtím - onen fakt, že má sexuální blok je vedlejší.
  5. Každý akceptuje vaši nerudnost, takže toho využívám a jsem nerudná i když to situace nevyžaduje.
  6. Všechno vám smrdí. Doslova. 
  7. Vyvstává alergie na otázku - "tak co to bude?". Klokan. A přiletí v únoru.



Komentáře

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...
Okomentovat
Další informace

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...
1 komentář
Další informace

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...
Okomentovat
Další informace