Přeskočit na hlavní obsah

Těhotenství versus muži

To, že my ženy vnímáme těhotenství jako velkou změnu, o tom žádná. Raší hrudník dmoucí, boky se zaoblují a jsou jak říká Eva, jako skříň, nálada jako na houpačce, nemůžeme spát, nebo naopak ležíme v kanafasu celé hodiny, dny.....Ale co muži? 


  1. Z té sexy ženy, kterou sbalili se stává náladová megera, která nemá chuť na sex.
  2. S postupem času se mění tělo jejich ženy před očima a i tak se musí donutit k erekci aby neranili její city.
  3. Musí jí opakovat jak je krásná, i když je odulá a má nohy jako báně.
  4. Neakceptovatelné nálady musí tolerovat v rámci příměří u rodinného krbu.
  5. Po porodu musí dodržovat zákaz styku s veřejností - lépe řečeno s tou úzkou veřejností. Zkrátka a jistě styky nějakou dobu nejsou.
  6. V době aktivního kojení si mohou nechat o prsou jen zdát - neholdují li chytání tryskajícího mléka...
  7. Domácnost začne okupovat další tvor, který jim vzal veškerou pozornost. Je o tolik roztomilejší a krásnější než oni, takže se nedá svítit a musí se s tím smířit.
  8. Slzavé údolí je na denním pořádku.Zpočátku nechápu, později chtě nechtě tolerují.
  9. Je prázdná lednice, jelikož žena v očekávání všechno sežere.
  10. Žena má chuť zvelebovat hnízdo. To znamená pro muže jediné. Víc práce. Víc peněz. Víc přesčasů.



Samozřejmě je to celé psané s nadsázkou mně vlastní. Ale dám ruku do ohně za to, že alespoň v jednom bodě se shlédnete :D Čest mužům, sláva ženám :-)





Komentáře

  1. Svatá pravda! :) Taky se divím, že mě ten můj ještě nevyměnil :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jsou to jen takové mé poznatky, ale taky si myslím, že na tom něco bude :-))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vše nemusí být tak jak se zdá

 Myslím, že hlavní záměr té srajdy na "C" (záměrně odmítám zveřejnit název, protože se mi celá kauza příčí) bylo rozdělit lidi. Poštvat je proti sobě. To už tady párkrát bylo ne? Tenkrát se nosili žlutý hvězdy, v módě byl oplzlý knírek a modré oči. Začalo tot taky nevině. Někde zas ženám holí hlavy, aby si posléze mohly vzít paruky a ukázat tak svému muži, že je pro ně ten jediný. O kousek dál nosí ženy zahalené tváře a nosí smutné oči. Podobnost čistě náhodná? Svoboda prý není zadarmo. Asi není úplná náhoda, že celý finanční systém ovládá pár, dejme tomu, bohatých loutek, které hýbají nitkami těch menších figurek na jevišti. Ale to vlastně s tím "céčkem" vůbec nesouvisí že.. "To říkáte, protože vám na to nikdo neumřel". Ne neumřel. A neznám nikoho, kdo by umřel POUZE NA "C". Znám spoustu lidí, které rozežírala rakovina, které zabil alkohol, kteří utrpěli infarkt, mrtvici. Znám i lidi, kteří zemřeli kurva mladí jen proto, aby se v nás cosi probud...

Anička.

Dávno tomu co jsem něco opravdového napsala. Když pominu svoji poslední knížku, která je opravdová až až. Možná, že až s odstupem času poznávám, jako moc sebe jsem do ní dala. V pondělí se mi stala taková zvláštní věc. Až tak zvláštní, že jsem ji vstřebávala do dneška. Byla jsem s klukama v parku (myslím tím své děti, ne žádné kumpány:-), sedím si tak na lavičce, čumím do blba, děti poletují všude okolo a najednou jako by se čas zastavil.  Stála naproti mě blonďatá holčička, asi 5 let a dívala se na mě. Ani se nepohnula. V mém vnímání časoprostoru to trvalo hodiny, ale v současné realitě to byla možná minuta. Ta holčička měla Downův syndrom. Měla otevřenou mysl, radostné oči a nic neočekávala. Najednou naše tiché pozorování přerušila její maminka. Přišla v tichosti, pohladila holčičku po ramenou a řekla "pojď". Blonďatá bytost v růžovém tričku nereagovala. Najednou maminku něžně odstrčila, přistoupila blíž a objala mě. Chtělo se mi brečet, ale ona se smála. Maminka zůstala zk...

Ze života s dětmi

Po dlouhé době jsem zase dostala chuť sepsat článek. Jak jste si asi všimli, už na blog nepřispívám zdaleka tak intenzivně jako dřív. Není to tím, že bych neměla co sdělit. Je to proto, že jsem ve fázi, kdy raději poslouchám a nasávám informace. Ale protože chci abyste se smáli, povím vám zase pár příhod od našeho rodinného krbu... Jak se rodí děti... Adámek je chlapec velmi zvídavý, to víme. Je to stará duše a na svůj věk je tak nějak jinde. Už nespočet kamarádek mi řeklo, že z něj vyzařuje cosi, co zkrátka není ani náhodou dětské. Je to možná moudrost a nebo zkušenosti z minulých životů. Dokonce i vím, že jsme se v mém životě potkali už podruhé :-) Onehdá přišel za Ondrou a položil klasickou otázku "jak se rodí děti". Popravdě jsem čekala nějakou pohádkovou historku o semínku, opylení, včeličkách a kytičkách. Ondra usrkl kávu a naprosto bez emocí pravil "penis se vsune do vagíny, v děloze spermie oplodní mámy vajíčko a je z toho dítě". Začala jsem se dusit. ...