Nikdy jsem nebyla bordelář. Lépe řečeno extrémní bordelář. Po střetnutí s panem Božským v pubertálním období se ze mě začala stávat pečlivka se smyslem pro detailní čistotu :D Když jsme spolu začali před několika lety žít u mé tchyně, jeho matky, jsem zjistila, že na její poměry jsem bordelář extrémní! A s přívalem rostoucího břicha se stávám ptačí samicí vytvářejíc malebné hnízdo...
Tento článek rozhodně není o mé tchyni, proto bych jí ráda zmínila jen okrajově. Domnívám se, že apeluje na titul NEJVĚTŠÍ ÚKLIDOVÝ MANIAK STOLETÍ. Nikde nesmí být drobeček, otisk prstu nebo snad kapka vody na kuchyňské lince. Bez mučení přiznávám, že naše neshody pramenily hlavně z její posedlosti po chorobném pořádku. Myslím si, že měla být spíše než účetní přednosta hygienické stanice..
Můj milý ledacos zdědil. Například pečlivost s jakou myje hadr na nádobí je jen těžko k uvěření. Drhne ho ze všech stran pod proudem tekoucí vody za pomoci kamaráda Jaru. To já ho radši vyhodím a koupím za 9,50 nový. Pan Božský je totiž velmi spořívý a tak se zřejmě snaží ušetřit co nejvíce desetikorun do našeho domácího rozpočtu.
Slabost pro sterilní kuchyňskou linku má taktéž v genech. Neustále jí otírá, leští, pucuje. Nutno dodat, že celý tento precizní stav vydrží několik minut, než musí chtě nechtě kuchyň použít. A to pak zase pucuje. Tchyně dle mého názoru leští celý svůj příbytek od slunka západu do slunka východu...
Jinak není tedy Ondřej žádný chorobný puntičkář. Zcela bez výčitek ponechá veškeré své svršky po celém bytě, špinavé ponožky s ledovým klidem odloží na jídelní stůl, pozůstatky po ústní hygieně je možno spatřit na koupelnovém zrcadle. Jeho posedlost tedy ční pouze v oblasti kuchyně a stolování..
Ale zpátky ke mně. Soužití s přítelovou matkou mi dalo mnoho znalostí z oblasti úklidu domácnosti. Stal se ze mě profesionál na slovo vzatý. Když jsme se přestěhovali do našeho bytu, bylo zcela přirozeným jevem, že jsem se snažila čistotu udržovat. Mít to u nás doma hezké, čisté a hlavně voňavé (to je moje úchylka) byla samozřejmost. Ten pocit když vstoupíte k někomu domů a cítíte příjemnou vůni je k nezaplacení. U nás je to sice jako v DMku, jelikož voňavé odéry cítíte na každém rohu, ale jak říkám, jsem posedlá pachy...
Ovšem s nástupem těhotenství jsem úklidová fanatička. Již chápu Dagmar. Každý den luxuji, stírám, utírám prach a co je moje největší posedlost je koupelna. Leštění baterií, umyvadel, praní a máchání prádla to je moje. Když je dílo dokonáno, ploužím se po této místnosti a čichám vůni použitých přípravků. Obávám se, zda bych neměla užívat nějaké léky na hlavu. A jelikož jsem o sebe začala mít strach, vrhla jsem se na internetové diskuze, které tolik nesnáším. Naštěstí jsem došla k zjištění, že se jedná o přirozený jev hnízdění, kdy se matka čekatelka snaží domov co nejvíce zvelebit pro příchod potomka. Tož to mě uklidnilo a uklízím dál... :D
Tento článek rozhodně není o mé tchyni, proto bych jí ráda zmínila jen okrajově. Domnívám se, že apeluje na titul NEJVĚTŠÍ ÚKLIDOVÝ MANIAK STOLETÍ. Nikde nesmí být drobeček, otisk prstu nebo snad kapka vody na kuchyňské lince. Bez mučení přiznávám, že naše neshody pramenily hlavně z její posedlosti po chorobném pořádku. Myslím si, že měla být spíše než účetní přednosta hygienické stanice..
Můj milý ledacos zdědil. Například pečlivost s jakou myje hadr na nádobí je jen těžko k uvěření. Drhne ho ze všech stran pod proudem tekoucí vody za pomoci kamaráda Jaru. To já ho radši vyhodím a koupím za 9,50 nový. Pan Božský je totiž velmi spořívý a tak se zřejmě snaží ušetřit co nejvíce desetikorun do našeho domácího rozpočtu.
Slabost pro sterilní kuchyňskou linku má taktéž v genech. Neustále jí otírá, leští, pucuje. Nutno dodat, že celý tento precizní stav vydrží několik minut, než musí chtě nechtě kuchyň použít. A to pak zase pucuje. Tchyně dle mého názoru leští celý svůj příbytek od slunka západu do slunka východu...
Jinak není tedy Ondřej žádný chorobný puntičkář. Zcela bez výčitek ponechá veškeré své svršky po celém bytě, špinavé ponožky s ledovým klidem odloží na jídelní stůl, pozůstatky po ústní hygieně je možno spatřit na koupelnovém zrcadle. Jeho posedlost tedy ční pouze v oblasti kuchyně a stolování..
Ale zpátky ke mně. Soužití s přítelovou matkou mi dalo mnoho znalostí z oblasti úklidu domácnosti. Stal se ze mě profesionál na slovo vzatý. Když jsme se přestěhovali do našeho bytu, bylo zcela přirozeným jevem, že jsem se snažila čistotu udržovat. Mít to u nás doma hezké, čisté a hlavně voňavé (to je moje úchylka) byla samozřejmost. Ten pocit když vstoupíte k někomu domů a cítíte příjemnou vůni je k nezaplacení. U nás je to sice jako v DMku, jelikož voňavé odéry cítíte na každém rohu, ale jak říkám, jsem posedlá pachy...
Ovšem s nástupem těhotenství jsem úklidová fanatička. Již chápu Dagmar. Každý den luxuji, stírám, utírám prach a co je moje největší posedlost je koupelna. Leštění baterií, umyvadel, praní a máchání prádla to je moje. Když je dílo dokonáno, ploužím se po této místnosti a čichám vůni použitých přípravků. Obávám se, zda bych neměla užívat nějaké léky na hlavu. A jelikož jsem o sebe začala mít strach, vrhla jsem se na internetové diskuze, které tolik nesnáším. Naštěstí jsem došla k zjištění, že se jedná o přirozený jev hnízdění, kdy se matka čekatelka snaží domov co nejvíce zvelebit pro příchod potomka. Tož to mě uklidnilo a uklízím dál... :D
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.