Začíná moje nejoblíbenější období v roce, čas Vánoc. Padá na mě nostalgie a tolik slov zůstalo nevyřčených. Odešel jsi moc brzy, tenkrát, když jsem ještě vlastně nevěděla co znamená slovo smrt. Opustil jsi mě a já jsem zapomněla, že už tě nikdy neobejmu. Slova jsou možná už zbytečná, ale já vím, že když pustím svoje myšlenky ven prostřednictvím pera, jako bys tu byl se mnou...
Můj milovaný dědečku,
říká se, že každá žena má svého osudového muže a opravdu je tomu tak. Ty jsi byl tím mým. Tolik jsi mě toho naučil. Možná to ani nebyl tvůj záměr, ale předal jsi mi nepopsatelné množství cenných rad a životních poznatků. Jako by to bylo dnes, když jsi mi říkal " I to jsem se léé-éék " když jsem na tebe číhala zpoza dveří s úmyslem vylekat tě. Moc dobře jsi znal můj plán a hrál jsi tu hru se mnou. Nikdy nezapomenu na ty okamžiky, kdy sis mě posadil na klín a říkal "i ty dědova kočičko". Brala jsem tvou lásku jako samozřejmost. Ani ve snu mě nenapadlo, že o ni někdy přijdu. I když já vím dědečku, neztratila jsem jí. Jsi můj strážný anděl, který mě střeží na každém kroku...
Moc bych si přála, abys prožíval to nejšťastnější období v mém životě se mnou. Poznal mého muže a synka, protože vím, že bys je miloval stejně jako mě. Adámkovi bys povídal o vesmíru, černých dírách, tajemných civilizacích, zpíval bys mu a říkal jak je život krásný, že se nesmí promeškat ani jeden den. Žil jsi vždy tak, jako by zrovna ten "dnešek" byl ten poslední. Neznám nikoho, kromě tebe, kdo by to uměl...Slibuji, že se to pokusím naučit...
Tenkrát, den před tím, než jsi zemřel, byla jsem za tebou v nemocnici. Vypadal jsi tak bezbranně, jako malé děťátko, které žadoní o malý kousek cukroví. Ty jsi chtěl ale jen odejít. Prožít ten nekonečný klid a mír. Po tom všem, co jsi musel zažít. Prožil jsi neprožitelné a i přes to všechno jsi měl v ten den úsměv na tváři. Úsměv a slzy. Když jsem tě objala, cítila jsem z tebe jak tvoje duše odchází. Držela jsem tě kolem krku a tobě tekly slzy....Oba jsme věděli, že je to naposledy. Náš společný čas, který nám byl vyměřen byl pryč, utekl jako voda, ale já vím, že to nebyl konec v pravém slova smyslu. My dva se ještě uvidíme, protože mé srdce tě nikdy nedokáže opustit.
Milovaný dědečku, píšu ti dopis a pláču. Moc mi chybíš, tak moc mi chybíš...
Navždy tě budu milovat, ty víš.
Můj milovaný dědečku,
říká se, že každá žena má svého osudového muže a opravdu je tomu tak. Ty jsi byl tím mým. Tolik jsi mě toho naučil. Možná to ani nebyl tvůj záměr, ale předal jsi mi nepopsatelné množství cenných rad a životních poznatků. Jako by to bylo dnes, když jsi mi říkal " I to jsem se léé-éék " když jsem na tebe číhala zpoza dveří s úmyslem vylekat tě. Moc dobře jsi znal můj plán a hrál jsi tu hru se mnou. Nikdy nezapomenu na ty okamžiky, kdy sis mě posadil na klín a říkal "i ty dědova kočičko". Brala jsem tvou lásku jako samozřejmost. Ani ve snu mě nenapadlo, že o ni někdy přijdu. I když já vím dědečku, neztratila jsem jí. Jsi můj strážný anděl, který mě střeží na každém kroku...
Moc bych si přála, abys prožíval to nejšťastnější období v mém životě se mnou. Poznal mého muže a synka, protože vím, že bys je miloval stejně jako mě. Adámkovi bys povídal o vesmíru, černých dírách, tajemných civilizacích, zpíval bys mu a říkal jak je život krásný, že se nesmí promeškat ani jeden den. Žil jsi vždy tak, jako by zrovna ten "dnešek" byl ten poslední. Neznám nikoho, kromě tebe, kdo by to uměl...Slibuji, že se to pokusím naučit...
Tenkrát, den před tím, než jsi zemřel, byla jsem za tebou v nemocnici. Vypadal jsi tak bezbranně, jako malé děťátko, které žadoní o malý kousek cukroví. Ty jsi chtěl ale jen odejít. Prožít ten nekonečný klid a mír. Po tom všem, co jsi musel zažít. Prožil jsi neprožitelné a i přes to všechno jsi měl v ten den úsměv na tváři. Úsměv a slzy. Když jsem tě objala, cítila jsem z tebe jak tvoje duše odchází. Držela jsem tě kolem krku a tobě tekly slzy....Oba jsme věděli, že je to naposledy. Náš společný čas, který nám byl vyměřen byl pryč, utekl jako voda, ale já vím, že to nebyl konec v pravém slova smyslu. My dva se ještě uvidíme, protože mé srdce tě nikdy nedokáže opustit.
Milovaný dědečku, píšu ti dopis a pláču. Moc mi chybíš, tak moc mi chybíš...
Navždy tě budu milovat, ty víš.
Komentáře
Okomentovat
Krásný den všem čtenářům mého blogu :-) Budu velmi ráda, za veškeré připomínky, nápady, chválu či kritiku.